Cesta do Indie

Ocenění: Oscar - vedlejší herečka (P. Ashcroft), hudba BAFTA - herečka (P. Ashcroft) Boston Society of Film Critics Awards - herečka (J. Davis), vedlejší herečka (P. Ashcroft) Zlatý glóbus - zahraniční film, hudba, vedlejší herečka (P. Ashcroft) Kansas City Film Critics Circle Awards - režie, film, vedlejší herečka (P. Ashcroft) National Board of Review - herec (V. Banerjee), herečka (P. Ashcroft), režie, film New York Film Critics Circle Awards - herečka (P. Ashcroft), režie, film (05.06.2011)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.02.2009)

Vrátit se po 14 letech k natáčení výpravných velkofilmů vyžadovalo jistě velkou odvahu. Pauza je na filmu znát, ale přesto je dobře, že vznikl; Lean si svojí labutí písní rozhodně neuřízl ostudu. Sledujeme vše, na co jsme si u něj zvykli - velkolepé davové scény, exotické prostředí, skvělá hudba, krásná kamera snímající obrázky na pomezí kýče, tříhodinová stopáž, až puntíčkářský cit pro detail, živé, přesvědčivé postavy s jasnými motivacemi a i přes určitou monumentálnost vysoká umělecká hodnota (scény v Marabarských jeskyních). Zní to stejně slibně jako Lawrence, Živago, Kwai - tak v čem je problém? V tom, že snímek působí tak zvláštně unaveně. Ne, že by se vlekl, to rozhodně ne - opět mi necelé tři hodiny utekly velmi rychle. Jde spíš o to, že chybí takový ten jasný tah na branku, chybí vnitřní zanícení. Je zkrátka poznat, že Leanovi bylo v době natáčení už kolem 75 let a že je natočen v takovém tom klidném altmeister stylu. Cesta do Indie je skvělý film. Jen prostě Lawrence a Živago jsou lepší... (06.08.2012)

Posledni film Davida Leana a zaroven jeho jiz pate 3-hodinove epikusu v rade. Tentokrat se vydal do Indie a ten vylet rozhodne stal za to, uz to exoticke prostredi v kombinaci s jeho velkolepe pojatym vizualem je zaklad na kterem se daji stavet velke veci. Cely film je znacne umelecky pojaty, nektere sekvence brouzdaji az do mysterioznich sfer viz. navsteva opiciho sousosi uprostred jungle, ma to vysokou chytlavost, zajimavy pribeh, i par hereckych lahudek (lahudkovy Alec Guinness k nepoznani v roli hindu svetce). Jak jsou hodnoceni nekterych Leanovych epik prepiskle, tak Cesta do Indie mi naopak prijde jako lehce nedocenene a velmi vyzrale dilo na sklonku kariery vyjimecneho reziera. Je skoda, ze ho kritika predchoziho filmu Ryan's Daughter (1970) zdeptala natolik, aby si vzal az 14ti letou pauzu od filmovani, behem ktere mohl podobnych del vytvorit vic, ale alespon se jeste ve finale vratil aby nam pred definitivnim odchodem naserviroval tuhle lahudku. "My philosophy is you can do what you like... but the outcome will be the same." 8/10 (07.07.2012)

Nie som vyslovene sklamaný, hoci knižná predloha patrí k významným historickým románom, ktorá predostiera určité naratívne postupy a emocionálnu neobyčaj. Leanov rukopis je ale opäť zásadným. Stačí sledovať farbistú paletu ľudského správania, rozhodnutí a emócií a musíte evidovať, aký nadrozmerný konflikt ľudí odráža situáciu v koloniálnej spoločnosti. Páči sa mi, že tie najvyhrotenejšie roztržky ukazuje ako dôsledok sporu, nie ako nástroj na predkladanie senzácii. Možno dlhé a menej nápadité ako iné režisérové eposy, rozhodne však film má svoju hodnotu. Aj keď je otázkou, že ako veľkú? (06.05.2018)

"A Passage to India" působí dojmem, že Lean po "Mostu..." a "Živagovi" na dvacet let zamrznul v himalájském ledovci. S klidným svědomím bych ten film tipnul na polovinu šedesátých let, je to přesně ten typ teatrálně přepjatých dobrodružných dramat s roztomile papundeklovými postavami. Sečteno, podtrženo - krásné krajinky v dlouhatánském a přeplácaném filmu s tradičně nesnesitelnou hudbou Maurice Jarre'a. Ztráta času. (29.03.2014)

Nemyslel jsem si, že mě další velkofilm Davida Leana tak zaujme, ale on je překvapivý v tom, že se o velkofilm jedná jen v určitých částech, jinak je to krásná ukázka toho, jak je možné nesvár zemí prezentovat na dvou lidech, kteří vlastně ani v nesváru být nechtěli, jen se tak nějak všechno špatně sešlo. David Lean skvěle ukazuje, jak nebezpečný je člověk člověku. (26.12.2015)

Malá lekce o indické mentalitě. 1) Zajímavé je především vystižení společenských poměrů, které mnohdy přetrvávají dodnes. Postoje anglických kolonizátorů jsou nabíledni. Film však výborně zobrazuje i indickou mentalitu - všimněte si chování "osvíceného" doktora Azíze: od směsi pohrdavé přezíravosti k nižším kastám až k podlézavosti vůči Angličanům. 2) Jinak je ovšem tento rozvleklý film poněkud málo výživný, je to taková rozředěná polévka, která snad byla dobrá, dokud do ní autor nenalil několik sběraček vody. 3) Výstižný koment: Agatha****. (05.10.2015)

David Lean byl génius a jeho poslední film svědčí o velkém elánu, byť Lawrence z Arábie a Doktor Živago jsou někde jinde. Judy Davis je okouzlující, Aleca Guinnesse jsem nepoznal. Přestože Jarreova hudba tentokrát není příliš výrazná, je opět nádherná. (881., 2. I. 2014, 2. XI. 2014) (02.01.2014)

Počet nominácií hovorí za všetko, aj keď k dokonalosti to má ďaleko. Ale za 4* je to určite. (22.02.2013)

Podíval jsem se na to jenom proto, abych to nemusel číst ke státnicím. No, další veleškvár světové historie je za mnou a já opět nemám jediný důvod pro to, abych začal číst klasiky, protože to jsou strašné sračky. Z historického hlediska sice docela poučné, ale děj nulový a nuda jako svině, takže bída. 55% (25.07.2017)

42. Zlatý Glóbus za rok 1984 - cena (3) - *Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Peggy Ashcroft, *Nejlepší cizojazyčný film - Velká Británie, *Nejlepší hudba - Maurice Jarre + nominace (2) - Nejlepší režie - David Lean, Nejlepší scénář - David Lean (22.12.2008)

38. LFŠ Další skvělá výprava. Leana nejde neobdivovat. (01.08.2012)

Porad hezky film, jiz zdaleka ale nedosahuje kvalit Leanova Lawrence z Arabie a jinych snimku. Je zretelne, ze film je natoceny podle knizni predlohy. Cesta do Indie je zbytecne roztahana, ukaze jen malo z teto zeme a obejde se bez vetsich dejovych zvratu. S postavami jsem se neztotoznil a byly mi s pribyvajicim casem vice a vice protivnejsi. Zaznela tam ale vyborna myslenka, se kterou se neda nesouhlasit, kdyz se Adela Quested pta, ze chce videt tu pravou Indii a co ma tedy videt? Odpovezeno ji bylo, ze se ma podivat na Indy. To byla trefa do cerneho, jak se rika:-)! (21.09.2013)

Další film, který asi v televizi v životě neuvidíme..... (16.12.2013)

Po tomhle filmu si ještě více vážím Indického národního kongresu a uvědomuji si myšlenkovou a morální sílu nenásilného odporu, jenž stál v jakési pomyslné opozici vůči etnocentrické koloniální nadvládě Britů nad Indií a díky němuž panuje mezi Brity a Indy přátelství. Stejně tak si vážím Davida Leana, pro kterého bylo toto dílo takovým shrnutím jeho tvorby a pohledu na svět. (05.04.2014)

Určite nie nezaujímavá téma pochopenia dvoch odlišných kultúr, hoc žijúcich v rámci jedného impéria. Priznám sa ale, že indickú mentalitu až tak dobre nepoznám a preto som slabo chápal stereotypy súvisiace s Indami. Aj keď niektoré boli podarené a aj úsmevne podané, iné mi zaiste unikali. Našlo sa tu aj pár zaujímavých filozofických myšlienok, zjavných a tých skrytých. Škoda, že tempo bolo po celý čas vlažnejšie, nepomáhala tomu ani brutálna stopáž, či to, že úvodné predstavovanie charakterov a vzťahov trvalo priliš dlho, prakticky celú úvodnú hodinu. Tiež chovanie postáv bolo miestami prinajmenšom divné. (05.04.2018)

Živagové a Lawrencové mě nechali víceméně chladným, ale v posledním Leanově filmu mi jeho věkem lehce zkrotlá stará velkofilmová škola sedla. Cesta do Indie je na jeho poměry málem komorní, ale oč míň se v ní staví na odiv formální bombastičnost a osudovost, o to opravdovější jsou charaktery a o to víc si člověk vychutnává drobné filmařské pamlsky, jako je třeba ten s pohledem postavy na noční nebe a střihem na úplněk, o kterém se hned neprozradí, že se odráží ve vodní hladině (těchhle „matoucích“ momentů je tam víc a dobře souznějí s tématem i atmosférou), o to víc vynikne odkládané odhalování tajemství (trochu připomnělo Piknik na Hanging Rock), různá zrcadlení vztahů v rovinách společenských, náboženských i lidských nebo Woodym Allenem ještě neadoptovaná Judy Davisová, která svou postavu vystřihla jako neobyčejnou osobnost s vnitřním ohněm spoutaným vnější upjatostí, při vší křehkosti suverénní a hrdou. (29.07.2017)

K Leanově "Cestě".¬         Předlohu Forsterovu nečetl. Leanovu "Cestu do Indie" považuju za zdařile zobrazené drama zasazené do prostředí koloniální Indie někam do první třetiny 20. stol. (není podstatné), ve kterém vidět poměry mezi domácími obyvateli a kolonizátory, taktéž rozdíly mezi povahami těchto dvou odlišných kultur. Nedá se však hovořit o tom, že by snímek řešil ony rozdíly do hloubky, také o tom prvoplánově není.¬                 Snímek je poplatný dramaturgickým postupům 60. či 70. let minulého století, ač natočen o nějakých dvacet roků později; to lze přisoudit tehda už starému Leanovi (snímek byl jeho posledním).¬                 Někteří či mnozí Leana vynášejí až příliš, já ho však vidím jako nadprůměrně schopného a precizujícího tvůrce, kterého vlastní myšlenkové přesahy jsou malé; to je vidět ostatně i na tom, jak často si za předlohy svých dramat volil známé literární předlohy, které pak ovšem následně dovedl s velkou péčí a dovedností (zvláště ve smyslu komerčního úspěchu) přepracovat pro film, což je určitě um vlastní nemnohým.¬                 Pro mě z Leanových snímků vystupuje "Most přes řeku Kwai", přepis novely francouzského spisovatele Pierra Boulleho z prostředí zajateckého tábora Japonců za 2. sv. války; v tomto snímku až ironicky "vyzdvihuje" určité národní vlastnosti Angličanů a na rozdíl od mírně nudně v některých místech natočené "Cesty do Indie" jde o snímek napínavě podaný s neutuchajícím spádem událostí. Však také "Mostem" z r. 1957 začalo nejúspěšnější období Leana, jak si lze přečíst v životopisu tohoto významného režiséra a scénáristy zde na ČSFD. (15.04.2022)

Jsou tu sice idealizované postavy, ale naštěstí to není až taková limonáda, jak jsem se obávala, že bude. (09.11.2020)