Chata na prodej

Svérázně uchopený fenomén českého chataření zkřížený s novodobými Homolky. A stejně z toho vyšlo pošmourné dílo, které kvalitu loví jak se dá. Absolutně neatraktivní námět inklinující k tv povídkám na náměty diváků, sestávající z toho, že celá famílie se ještě jednou naposledy sejde už na prodané a totálně "totáčem" smrdící chatě, než ta bude příštího rána předána novým majitelům, aby dala průchod své nostalgii a starým i novým ranám osudu, má na svědomí progresivní režisér Tomáš Pavlíček. Ten v záplavě svých studentských děl (podruhé) směle oslovil profesionální ansámbl, aby mu na chatě uprostřed ničeho odehráli etudu na téma "rodina před kolapsem" nebo něco na ten způsob. A herci se činili. Pranic nevadilo, že David Vávra nekoresponduje s odměřenou Ivanou Chýlkovou a repliky stěží artikuluje, Jana Synková s iritujícím hlasovým fondem předvádí jakousi studii na způsob delikátní fúrie, Janu Kačerovi byl dopřán málomluvný senilní děd, Tereza Voříšková část filmu stráví v medvědí kůži, Judita Bárdos svádí svými pohledy a libozvučnou slovenštinou, Jan Strejcovský též nedobře artikuloval a jakýsi nesympatický Germán, kterého nic nerozhodí a kterého bych nejradši kopl do zadnice. Škoda nevyužitého potenciálu postavy (mírně enigmatického) souseda Václava Kopty. Přes své zápory má film svá originální specifika, z nichž vyzdvihnu magickou retro atmosféru, skvěle podpořenou dávnými a méně známými českými songy. Celé představení, co má náboj frašky i depresivní střelivo, trvá všehovšudy skromných 75 minut a dovedu si jej představit i coby divadelní kus. Ve filmovém provedení absentují silná dějová místa a použitelnost na kino plátně je málo funkční. V televizi se bude jednat o životaschopný kus, který paradoxně chatařům a seriálovým Chalupářům nijak neprospěje. 6/10 (06.06.2019)

K filmu jsem po posledních zkušenostech s českou komedií přistupoval dost opatrně a výsledek byl rozhodně lepší, než jsem očekával. Čímž nechci říct, že by šlo o nějaký úžasný zážitek, jen to nebyla taková zoufalost, na jakou jsem se psychicky připravoval. Dokonce jsem se místy slušně bavil, což se mi například u Špindlu nepodařilo ani jednou, David Vávra byl po celou dobu fantasticky civilní a Jana Synková byla jemná jako skelná vata a prudila výborně. Škoda nějakých těch hluchých míst a nevyužitého potenciálu námětu, myslím, že by snímku prospěla větší dávka humoru. (07.01.2019)

I přes skutečnost, že je tu každá postava vyhrocená do absolutna, se jedná o hodně slušnou komedii založenou na jednoduché myšlence, kterých jsme tu před desítkami let měli celou řadu. Tomáš Pavlíček totiž absurditu jednotlivých postav využil na maximum, takže kromě toho, že se na herce a především herečky hrozně hezky koukalo, bylo tu kvalitní i samotné prostředí chaty, které před plátnem vypadalo jak z pohádky z lesů a kapradí. Herecky mě bavila vysloveně celá rodina včetně Vaška Kopty, ale nejzajímavěji na mě působil David Vávra, kterého jsem hrozně rád po dlouhé době někde viděl. Jeho herectví založené na intonaci hlasu bylo radost sledovat...a poslouchat. Kéž bychom tu měli víc takových herců. Díky za skvělý film. (29.07.2018)

Vlídná chalupářská balada, která střídá momenty bystrého pozorovatelství a snaživá klišé deadpan komedií. Pointy tomu občas vyletí oknem, hudba Aleše Březiny je zas tak rozpustile a nablble návodná, ale když Kačer zasedne na posed, tak si člověk uvědomí, že Chata na prodej se dokáže dotknout sentimentu rodiny a chalupaření, tragikomiky všednosti. Solidně zahrané, hezky nasnímané a jednoduše příjemné jak opéct buřta a vdechnout při tom pár kuželek. Beru. (26.07.2018)

„A nechcete gumový medvídky?“ Jana Synková je bez diskuze tím nejlepším na filmu. Režisér Pavlíček má zřejmě hodně nakoukaného Saturnina, ale přitom mi nepřipadá, že by tetu Kateřinu vyloženě vykrádal, obě postavy jsou nádherně nesnesitelné. Jinak je to ovšem z hereckého hlediska chudší, snad s výjimkou příjemně civilního Vávry (jeho přirozenost vyloženě pohladí na duši, protože většina ostatních postav se chová hodně vyhroceně). Chata na prodej není špatná tragikomedie, tvůrci se perou se sondou do jedné „harmonické“ české rodinky statečně, problém ovšem je, že často zbytečně moc tlačí na vážnou notu, kvůli čemuž tu a tam úsměvná atmosféra „zatuhne“ a některé fóry a scény vyšumí do ztracena. A od házení knížkami jsem se pomalu ale jistě přestal bavit a uchechtl se až při závěrečném pohledu kamery (poněkud morbidní, ale vlastně proč ne). Celkově možná trošku zklamání, hodnotím lepším průměrem. „Mohli bychom to o pár dnů posunout?“ - „Ale já to chci převzít teď!“ - „Žena uvnitř brečí…“ - „Tak počkáme, až se vybrečí.“ (16.12.2018)