Potichu

Všimli ste si, keď hlava rodiny zapla mašinu, ktorá nalákala príšery a rovno ich aj rozsekala? Hlavní hrdinovia sa na túto veľmi účinnú zbraň z nejakého dôvodu úplne vykašlali. Podobný ignorantský prístup voči rôznym improvizovaným zbraniam fungujúcim na báze nalákania zvukom malo asi aj zvyšok ľudstva. Drvivá väčšina ľudí z okolia sa totiž nechala jednoducho vyzabíjať a odpor ľudstva bol skutočne chabý. Inak povedané, bezkonkurenčná nadvláda príšeriek nedávala vôbec zmysel. Hlavní herci na čele s Kiernan Shipkou a Stanleym Tuccim či Mirandou Otto boli síce fajn, ale čo z toho, keď scenár filmu nestál za veľa. Slabý odvar Quiet Place. (17.04.2019)

Velice slušný horor, který prakticky tratí jen na tom, že je takovou kopií Tichého místa. I já sám bych hodnotil i lépe, ale když člověk viděl něco prakticky stejného, ale mnohem lépe zpracovaného, tak nemohu jinak než Potichu ohodnotit jako lepší průměr. Díky tomuto filmu jsem však byl opět obohacen hereckým uměním Stanleyho Tucciho, který může hrát však v čemkoliv a vždy film obohatí. (18.04.2020)

"Ušatý, chlupatý... apetit značný, netopýr zubatý... po krvi lační!" Nejprve s dovolením starý vousatý vtip: "Paní speleoložko, mám dotaz. Co to támhle, vedle krápníku, visí za ptáka?" " Řekla bych, že je to zmutovaný netopýr, jenže nevisí za ptáka, ale za pacičky..." Náhodou, nečekal jsem (protože Němčouři), že netopýří trus bude tak výživný. Ovšem pozor! Při jeho nadměrné konzumaci můžete zblbnout jako sektářský reverend. "Dejte nám dceru! Proč? Protože je plodná..." Btw, reverend s uříznutým jazykem sem asi vlezl omylem, z jiného filmu a jiného žánru, ale dobře tak. Když už netopýr nemůže, šibnutý magor pomůže. (03.05.2020)

Po Bird Box a A Quiet Place tu máme po roční odmlce třetí přírůstek do party filmů na téma „Pšššt, nebo zemřeš!“, a ani tentokrát se nejedná o vůbec špatnou podívanou, neboť i v tomto případě jde o velice povedenou záležitost, která je napínavá, atmosférická, znepokojivá a celkově vážně funkční a působivá. Prostě onen nápad, že vraždící monstra reagují pouze na jakýkoliv hlukový projev, se ukázal jako nápad k nezaplacení, a tak se z něj snaží tvůrci vyždímat co nejdříve maximum, a nutno konstatovat, že jim to zatím vychází. The Silence se tedy na rozdíl od svých předchůdců liší především stylem zpracování, kdy zatímco dva první filmy měli spíš komerční ráz a vlastně i ambice, tato podívaná se ubírá směrem komornějším, levnějším a trochu i syrovějším, nicméně opakuji, určitě ne méně působivějším, či výraznějším. Zápletka se jinak od svých „parťáků“ nějak úplně zrovna neliší, opět jde o rodinu, která se musí po svém vypořádat s nastalou situací, a také se vydají na cestu, při které zažívají nejrůznější konfrontace s ústředními predátory, a jak jsem již zmínil, nechybí tomu především funkční napětí a dokonce se dočkáme i nějakého toho zvratu, tempo je pak spíš vlažnějšího charakteru, ovšem u této podívané to není zas až tak zásadní problém, co se castingu týče, ten je přesvědčivý a nenudící, a tak škoda jen absence nějakého údernějšího finále, neboť takhle to ve výsledku budilo spíš dojem, jako by se jednalo o nějaký pilot k mnohadílnému seriálu. I tak se ale nakonec jedná o solidní a rozhodně nenudící podívanou, která jistě stojí za pozornost. (23.01.2020)

"But Otis has to pee." Mám z toho o něco lepší pocit než z February, v kterémžto filmu hrála též Kiernan Shipka, ale nutno dodat, že na rozdíl od něj to za horor moc považovat nejde. Je tu totiž absence nějakých opravdu děsivých, strašidelných nebo znepokojivých scén – někde k tomu je sice náběh, ale nijak extra to nezapůsobí. Vlastně to hutnou atmosféru postrádá obecně – což je u postapokalyptického snímku docela na škodu. Občas trošku naštve chování postav (hlavně ohledně používání různých improvizovaných zbraní), ale aspoň jsou tu rodiče zodpovědnější než v Tichém místu a dávají pozor na své děti, takže jsem to dokázal dokoukat. Obsazení je fajn, ale nikdo nemá úplně šanci – mimo již zmiňované Kiernan (Ally) a Tucciho (jehož postava sice měla podle všeho vykonat nějaký vývoj, ale scénář na to potom asi zapomněl) – nějak výrazně vyniknout. Což je škoda. (01.07.2020)