poster

Manželské etudy po 35 letech (TV seriál)

Dokumentární

Česko, 2018, 5 h 15 min (Minutáž: 6x42–60 min)

Hrají:

Jan Kanyza
(další profese)

Komentáře uživatelů k TV seriálu (17)

  • tron
    ***

    Mám rád tvorbu Heleny Třeštíkovej. Nielen pre ňu, ale dalo by sa povedať, že aj pre mňa je megaprojekt Manželské etudy (ktorý nakrúca od 80. rokov!) srdcovou záležitosťou. No návrat po 35. rokoch (!!) podľa mňa vyšiel napoly. Nie je to zlé, to určite nie. Ale nie je to ani nič, z čoho by som bol odvarený, padol na zadok alebo niečo podobné. Jasné, to ani nebol účel tohto v podstate jedinečného dokumentu. Třeštíkovej v Manželských etudách nikdy nešlo o lacné šokovanie, ani o samoúčelnú kontroverziu. Ale proste jej „manželské trojky“ ma nenadchli až tak, ako svojho času jednotky následne doplnené o dvojky. V „trojkách“ sú hrdinovia starí, miestami sa blížiaci až k dôchodcovskému veku a je to už tak trocha nuda. Navyše, kým v jednotkách ste im mohli držať palce, lebo boli iba na začiatku svojich životných ciest, v trojkách už sú pomaly na ich koncoch. Je načase sumarizovať a, pravdupovediac, to sumarizovanie v mnohých prípadoch je dosť smutné, negatívne a hrozné (po peniazoch odjakživa hladný pár vychová dcéru, ktorá si nabrnkne potetovaného, vyholeného svalovca a rýchlo splodia decko, ktoré ešte nevie poriadne ani chodiť, ale hlavné je, že už má motokáru v cene garsónky). Třeštíková sa pomerne múdro venuje aj ich deťom, prípadne už dokonca vnúčatám. Najviac ma zaujal silný príbeh Marcely (hoci tú mám občas tendencie súdiť, tak ale proste v jadre je to veľmi silný, zdrvujúci a ťažký príbeh) a absurdný svet Vladimíra, ktorý tri desaťročia (!) rozpráva o tom, ako kedysi fotil pre Playboy, ktorého fotky sa údajne predávajú za 2000 dolárov (kus), ale ktorý býva u dcér a keď toho začnú mať po krk, vypisuje SMS mame, či môže ísť bývať k nej. Inak, je troška diskutabilné TOTO vydávať za pokračovanie Manželských etud, nakoľko mám pocit, že väčšia polovica z jednotlivých párov odmietal pokračovať v nakrúcaní (niektorým sa vôbec nečudujem, naopak u niektorých je to škoda).(27.1.2018)

  • Slarque
    *****

    Dost výjimečný dokumentární projekt spolu s režisérčiným Soukromým vesmírem vlastně tvoří docela přehlednou kroniku doby na konkrétních osudech. Klobouk dolů před všemi zúčastněnými, kteří si nechají zřejmě doživotně lézt do soukromí. Kvalita obrazu a zvuku šla zase výše. Jediným menším nedostatkem tedy je, že dává smysl seriál sledovat pouze v řadě s oběma staršími, což je už vždy celkem celovečerní kláda.(26.1.2018)

  • sator
    ****

    Viděno vše v r.2018 velká statečnost všech zůčastněných...(25.1.2018)

  • Helmutek
    *****

    Dva. Jenom a slovy dva. Na ME se dá rozebírat a řešit ledacos, já bych ale zmínil předevšim to, že z původních šesti párů spolu po 35 letech zůstaly jen dva. A to se mi chce ještě dodat něco ve smyslu "spíš jedna a půl", protože Kubrovi se nikdy jako vztah zdravej a fungující, resp. následováníhodnej příklad nejevili - teď, po 35 letech to vypadá, že si už asi nějak zvykli, ale žádná idylka typu "to chceš" to teda neni. // Jinak platí všechno to, co platilo pro první dva díly, jen jsme se pomalu dostali do situace, že před kamerou ty páry strávily už významnou část svýho života - začínalo se v jejich cca 20 letech na svatbě, a teď už jsou někteří z nich v důchodu... a Třeštíková je s nima pořád. Z čehož (alespoň mně) běhá mráz po zádech. Nejsem žádnej filmovej vědec a samozřejmě vůbec netušim, co podobnýho se ve světě může točit, ale po krátkym (samozřejmě laickym a nesměrodatnym) pogůglení začínám bejt přesvědčenej o tom, že se z toho pomalu stává projekt celosvětovýho významu. Třeba za rok 2014 se dost mluvilo o Linklaterově Boyhoodu, u nějž mnozí vyzdvihovali právě tu časosběrnou metodu (včetně mě), ale je zajímavý uvědomit si, že Linklater s hercema strávil "jen" 10 let. Třeštíková už 35. U Linklatera šlo o autentičnost předevšim hranou, u Třeštíkový je to autentický opravdově - jasně, je to film vs. dokument, takže je to porovnávání očividnýho a asi i neporovnatelnýho, chci tim jenom říct to, že z těchhle dvou projektů je to zatim jenom Boyhood, kterej je známej celosvětově - a že nám tady před očima dost možná roste projekt, o kterym se jednou bude mluvit ještě víc právě i v zahraničí. Každopádně, ME po 35 letech se už často věnujou další generaci, což je vzhledem k životu tak trochu pochopitelný, a i tady znovu platí, že ne vždycky jde o "filmově" zajímavý typy nebo zajímavý příběhy, ale i tady je to pro mě jen podtrženim tý autenticity a ryzosti - k životu patří, že ne všechno je fotogenický, ne všechno by se prodalo do Hollywoodu jako námět pro rodinný drama, ne všechno je tak nějak "zajímavý". Ale patří to k životu stejně jako ty případy, který "filmovější" a "dramatičtější" jsou, jakkoli se mi z těch příměrů dělá šoufl a trochu se za sebe stydim, protože kdo jsem, abych hodnotil hvězdičkama životy jinejch lidí? Třeštíková nicméně servíruje jak ty pasáže usedlejší a nevýraznější, tak ty dramatičtější a výrazný - protože všechny se týkaj životů, jejichž cesty dokumentuje. Jediná škoda na celym projektu je, že ne všechny "hlavní postavy" jsou po letech ochotni v natáčení pokračovat, ale to už je holt riziko povolání, riziko časosoběru i riziko života, resp. zásahu vyšší moci, se kterejma se asi musí počítat - jen prostě u dvanácti původních protagonistů každá ztráta znamená vlastně nenahraditelnou škodu. Ale neni všem dnům konec a já doufám, že se ještě dočkáme dalších dílů. // Pro úplnost doplňuju, co jsem psal k prvním dvěma dílům: Naprosto a doslova dechberoucí sonda do života manželskejch párů, kterejch je sice jenom šest, ale přesto jde o celkem vypovídající vzorek generace, která polovinu svýho života prožila za komoušů a tu druhou žijou teď po revoluci. Třeštíková s nima strávila nějakejch pět, šest let po roce 1980, a pak podobnou dobu okolo roku 2000 - celej dokument je tak o to hodnotnější, že pokrejvá dvě naprosto odlišný společenský zřízení a "doby". Tohle samozřejmě zásluha dokumentaristky tak úplně neni, ale všechno ostatní už jo. Na absolutní hodnocení by pro ryzí dokumentaristiku nejspíš byla i jen ta první sada (z těch osumdesátek), ale celej ten projekt je korunovanej až tim pokračováním po dvaceti letech, kterym dostává naprosto jinej, větší a zásadnější rozměr a punc přímo přelomovýho díla. Proto to z dnešního pohledu beru jako jeden projekt. To, co z toho totiž vzniklo, je doslova úchvatný - tady totiž člověk nesleduje filmový postavy, nesleduje herce schovaný za mejkapem, kostýmama a za scénářem, ale pravý lidi z masa a kostí; sleduje skutečný, obyčejně (ne)zajímavý lidi žijící si svoje obyčejný, lidský životy plný normálních a přízemních problémů, sleduje pravý lidi, na který se často špatně kouká, protože prostě nejsou nijak krásný nebo charismatický, lidi, kterejm by člověk po pár minutách nejradši dal pár facek... Sleduje životy a rozhodnutí lidí, který často ani nejsou moc zajímavý, ale jednoduše jsou pravý a nic než autentický. A v tom je ta největší hodnota a význam Manželskejch etud; Třeštíková to totiž dokázala tak bravurně ukočírovat, že to je skutečně silný, i když jde v zásadě o "nezajímavý" nebo "nevýznamný" lidi nebo záležitosti. Je to silný, aniž by si musela pomáhat ať už hudbou nebo kamerou, návodnejma otázkama nebo já nevim, čim ještě, a je to silný, aniž by se uchylovala k patosu, klišé nebo k nějakejm přiznanejm scénám. To její vedení v tom výslednym vyznění je ale tak upozaděný, že člověk opravdu vnímá pouze ten pár, o němž danej díl je, aniž by byl vyrušovanej nějakou moderací; a pokud někdo o něčem mluví na kameru, je to tak pochopitelný, že neni ani třeba, aby byla slyšet otázka - Třeštíková ty lidi prostě nechá mluvit, nechá je na kameru působit, nechá je vyjádřit se, dává jim prostor. Dění nebo životní situace nijak nekomentuje, nesoudí, neodsuzuje - každej z dílů je tak málo citově zabarvenej nebo tendenční, jak je to jenom u lidskýho díla (podle mě) vůbec možný. A je zajímavý, že Třeštíkový vyšlo natočit šest párů, tzn. "jenom" dvanáct lidí (plus členové rodin a pozdější potomci, samozřejmě), ale že i tak se tam našly nejrůznější vztahový a manželský modely nebo až "archetypy" - manželství, který přežilo, funguje a vzešlo z něj pět dětí (Ivana a Václav Strnadovi), pár, ve kterym se chlap po revoluci začal realizovat ve všem možnym podnikání a matka v koníčku svý dcery, a nakonec spolu nezůstali (Ivana a Pavel Halamkovi - v době natáčení druhýho dílu spolu ještě byli), našel se tam i pár, kterej nefungoval ani předtim, než se vzali (chlap - snílek, mimoň, vědátor; ženská - jednodušší typ bez přesahu, která nakonec zahořklá a obtloustlá skončí u křížovek a telenovel - Zuzana a Stanislav Čeřovský); našel se tam pár bez vzdělání a kvalifikace žijící jen z dávek (Marcela a Jiří Haberlandovi), kterej se taky rozpadl a kde Marcelu navíc postihly rodinný tragédie; našlo se tam manželství, kde si chlap razil kariéru rodině navzdory, a podle toho i tohle nakonec skončilo rozvodem (Zuzana a Vladimír Gdovínovi), a nakonec i pár, kterej se sice nerozvedl, ale kde to skřípalo už od začátku - Mirka a Antonín Kubrovi spolu sice zůstali, ale šťastný podle všeho spolu za celou dobu jejich manželství nikdy nebyli; takže by se dalo řict, že spíš přežívaj v odumřelym vztahu. Najít se tam dá skoro všechno - amatérskej herec, podnikatel, fotograf, programátor, nábytkář, mamánek, snílek, workoholik; rodiče zodpovědní i nezodpovědní a nepřipravení; děti, který jsou hodný, ale i rebelující a vymezující se... Prostě navzdory tomu, že se jedná o zdánlivě malej vzorek, tak je to mimořádně hodnotná záležitost, která má co říct možná ještě víc, než se může zdát. Mimochodem, poznámka pod čarou - ten dokument je i celkem názorná odpověď na otázku, proč asi je u nás 50% rozvodovost. To, že se za soc lidi brali brzo a všichni, to rozhodně nesvědčilo o větších vztahovejch kvalitách nebo ničem jednoznačně pozitivnim - lidi očividně jsou stejný mamlasové, sobci, omezenci a pro vztah (ne)vhodný dneska stejně jako před 30 lety; tehdy jen byla doba, kdy bylo normální se brát, dnes je naopak doba, kdy je normální se nebrat. Ani jeden extrém neni správně, ale vzpomínkovej optimismus týkající se dob minulejch očividně neni na místě. Ono to asi v zásadě neni nic moc novýho, ale tady to je krásně vidět černý na bílym. Lidi to dřív možná hnalo k větší zodpovědnosti, ale i za cenu toho, že do manželství vstupovali často v absolutně nefunkčních vtazích, který prostě přežít nemohly (viz Zuzanu a Stanislava Čeřovský)... - a přežily-li, pak zase za cenu toho, že jeden s druhym prostě za celej ten svůj partnerskej život nejsou šťastní a jen to prostě nějak přežívaj a doklepávaj; o nic pozitivního teda v žádnym ohledu rozhodně nešlo (viz Mirku a Antonína Kubrovy). A spousta z tadytěch párů, který se braly v sedumdesátejch až osumdesátejch letech, se pak po revoluci rozvedly, nebo spolu sice papírově zůstaly, ale v naprosto mrtvym a nefunkčním svazku. Zvýšenou rozvodovost pro roce 89 bych rozhodně neviděl jako bezvýhradní ovoce nový společnosti a novejch hodnot, ale i jako důsledek shnilejch manželství uzavřenejch v druhý polovině komunistický éry právě těmahle typickejma a výhradníma odkojencema komunismu. Je to sice trochu OT, ale často se to dnes řeší, a tenhle projekt v podobnejch diskusích celkem má co říct. WTF moments: Jak může táta říct, že je zklamanej, že má dceru, že chtěl kluka - jak si to může nejenom myslet, ale dokonce i nahlas říct, a ještě k tomu na kameru - to je něco, co fakt v životě nepochopim. A tady to byla záležitost každýho druhýho (pravda, někdy nepřímo - "mám kluka, tak to je dobrej pocit, to je dobře...", ale stejně). (12.2.2018)

  • Michelle75
    ****

    Tenhle dokument mě baví a chápu, že někteří zúčastnění o natáčení už nestojí. Minulá série byla ještě taková šťavňaťoučká, lidé v nejlepších letech hledající smysl kde se uplatnit, odrůstající děti, porevoluční nové možnosti. To s některými zamávalo a s některými naopak. Líbí se mi, že do tohoto dokumentu byly dvojice vybírány náhodně, podle toho jak chodili na matriku. Třetí série po 35-ti letech mě také baví,ale mám pocit, že pánové jsou pořád ve skvělé formě a dámy, které se věnovaly dětem, domácnosti, ustrnuly na mrtvém bodě a ta dravost tam už není. Tedy po třetí epizodě, takže se těším na další a věřím i v silné ženy.:)(17.1.2018)

  • velkyvezir
    *****

    Velký respekt všem, kteří se natáčení zúčastnili takovou dobu a byli ochotni sdílet své soukromí. Monumentální počin Třeštíkové.(24.1.2018)

  • Garch
    *****

    Světově jedinečný časosběrný dokument. Helena Třeštíková je úžasná žena. Hodně štěstí hrdinným párům :-)(27.1.2018)

  • bohemia_regent
    ***

    Na první pohled zaujme, že mezi Manželskými etudami po 20 letech (2006) a Manželskými etudami po 35 letech (2017) neuběhlo celých 15 let, jak by se dalo čekat, nýbrž jen 11. Ale nevadí, stane se; horší je, že zatímco druhá řada zaznamenala oproti první progres, tentokrát tomu bylo naopak. U většiny dílů se ukázalo, že potenciál v podobě nových zajímavých událostí se víceméně vyčerpal. -------- V titulcích (všech šesti epizod) seriálu uvedeno: rok výroby 2017.(18.2.2018)

  • PaRi
    ***

    Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude.(30.3.2018)

  • pOne
    ****

    Fakt děkuju České televizi, že před každým dílem etud náležitě spoileruje a veškerý zásadní "děj" každého dílu předem prozradí.....(23.1.2018)

  • godycz
    *****

    osudy.....obcas trpim.(4.2.2018)

  • amundseen
    *****

    Jediná škoda je, že časti po 20 a 35 rokoch nie sú nasnímané tou poetickou filmovou kamerou. Dá sa ale pochopiť, že časozberný projekt na film by bol z finančných dôvodov neúnosný. V Manželských etudách je v hlavnej úlohe všedná každodennosť a je až zarážajúce, aká je zaujímavá a nepredvídateľná.(21.1.2018)

  • Salvator
    ****

    Zajímavý projekt. Bohužel spousta poměrně zásadních věcí u každé z rodin zůstala jen v náznaku.(28.1.2018)

  • Kivis
    *****

    Pořád to funguje. Natáčet cizí životy se může zdát jako práce snů pro každého dokumentaristu, ale věřím, že vybrat ze všech těch životních eskapád jen tu dřeň, která se vejde do necelé hodinky, udržet ochotu většiny hlavních hrdinů k natáčení ve složitých životních situacích a nakonec z nich tu dřeň i dostat - to je kumšt. Heleně Třeštíkové se to daří a v jedinečném projektu dokumentuje nejen běh života, ztrátu ambicí, nalezení ambicí nových, přehodnocení životních priorit a mnohé další osobní i rodinné etudy, ale i proměny doby jako takové. Obrovská změna mezi první a druhou sérií se dá čekat, ale měl jsem obavy, že mezi druhou a třetí sérii už takové posuny v životě a natož pak ve světě kolem nebudou. Naštěstí jsem se pletl. Opravdu podařený projekt, kde autorka nemusí okatě a angažovaně tlačit na pilu a stávat se hybatelkou děje, jak je to dnes moderní u všech těch Remundů a Klusáků. Zajímavost jednotlivých epizod samořejmě kolísá a já hodnotím především celek včetně předchozích dílů - ze zhlédnutí pouze poslední série nemůže člověk nic moc mít. Slabší jsou příběhy Mirky a Antonína a především Zuzany a Vladimíra. Tam je to tak na tři hvězdy - u 5. epizody na silnější, u 4. naopak s odřenýma ušima. Další čtyři příběhy jsou však na plný počet, protože - jak říká okřídlené rčení - tohle napíše jedině život.(29.1.2018)

  • niska98
    *****

    Kvalita. Velmi dobrý sociologický materiál. Aneb časosběrné dokumenty vítězí(4.2.2018)

  • jizvoun
    ****

    I po třetí série etud jsem se utvrdil, že paní Třeštíková je pravděpodobně naše nejlepší dokumentaristka. I po tolika letech si dokáže držet vysoce nastavenou laťku, nenásilně vtahuje manželské páry do dalšího a dalšího natáčení a my můžeme vidět, jak se za těch 35 let vlastně změnil jejich život, chování, názory, sny a osudy. Tato série nás zavedla již do přítomnosti a mě by zajímalo(a velmi bych si i přál), kdyby tu ještě paní Třeštíková dokázala natočit stejně dobře řadu další. Tato série je již o poznání pesimističtější, jelikož spousta vztahů se rozpadla nebo drží jen velmi napjatě. Ale je znát, že dlouhá doba, navíc poznamenaná politickými, ekonomickými, sociálními a dalšími změnami, prostě lidi změní. Nikdy jsem to tak krásně neviděl zpracované, jako na tomto dokumentu. Rozhodně tu nechci popisovat jednotlivé páry. To se nehodí, je to dokument a já hodnotím jeho zpracování, což je výborné. I když mi byli někteří nesympatičtí, vážím si jejich odvahy nechat se takto zveřejnit a de facto veřejně pranýřovat. Velice si vážím objektivity paní Třeštíkové a jsem rád, že se do děje nesnažila nijak zásadně zasahovat.(15.6.2018)

  • koza3
    ***

    Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech?(2.2.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace