Muž s cejchem smrti

Film s cejchem (skoro)odpadu... Tupý narcis se spasitelským komplexem proti tlupě poloneandrtálců s drdama a jointy v tlamách. A když zrovna ten hlavní poloneandrtálec žvatlá "já štela sabít Hešr, já chtiěla jéécho ródyna" - to mi skoro slzička ukápla. 1* je za Keitha Davida, ale vlastně nevím za co. Jinak film je to opravdu - jak to jen říct a nebýt zabanován za poněkud ostřejší slovník - film je naprostá hovadina, ztráta času. "Snad nebyli trojčata..." Původně jsem chtěl aspoň trochu pochválit scénář za pár povedených ftípků, na druhou stranu ty tvoří tak tisícinu promile v záplavě tu průměrného, tu naprosto hloupého vnímání světa mistrem Seagalem. Nehledě na to, že skoro každá postava vyjma rastamanů by Seagalovi poslušně vy** - no nic, už končím :-) (30.11.2009)

Spolu s Davisovým Přepadením v Pacifiku zřejmě nejlepší seagalovka. Velký comeback je v nenávratnu, takže nezbývá než nostalgicky vzpomínat na efektní lámání končetin, mizerné scénáře a prkenné herectví. Steven Seagal (i producenti jeho filmů z přelomu osmdesátých a devadesátých let) pochopili, že není třeba experimentovat tam, kde stačí „pouze“ pokračovat v nastoupené cestě. Předkládají tak stejnou strukturu, tentokrát ovšem zatraktivněnou tím, že bojuje proti gangu jamajských překupníků drog, kteří by se klidně uplatnili i v nějakém hororu. Seagal, jenž na počátku devadesátých let nabídl divákům trošku jiný typ akčních sekvencí a slavil úspěch se svými prvními pěti filmy, a jeho tým dělají z diváků trochu idioty, protože scény na sebe navazují s takovou jednoduchostí, že i školák by vymyslel něco důvtipnějšího. Násilně vtlačená automobilová honička, při které hrozí úraz/smrt desítkám nevinných lidí, je toho typickým příkladem. Potěší občas syrový boj, temnější atmosféra, překvapí víc nahoty. (12.12.2005)

Perla akčních béček a moje určitě nejoblíbenější seagalovka. Z těch dávno zašlých blahých časů, kdy se Mistr ještě tolik netvářil jako mistr světa všeho a ve všem a zástupce Boha na Zemi. Ale lámání kostí mu už jde perfektně! A taky tenhle skvostnej kousek není jenom o Seagalovi. Skvělej je i jeho černej kámoš (vlastně pak už dva černí kámoši), skvělí jsou i všichni dredovatí jamajští opičáci se svou srandovní jamgličtinou a úplně ze všech nejskvělejší je jejich kápo Screwface se zelenýma kukadlama, čaroděj vúdú a obchodník kokešem velejemným. Tak tahle figura se fakt zatraceně povedla. Dodnes si vzpomínám na můj premiérový údiv doprovázený jemným metafyzickým zamrazením, když se jeho živá hlava objevila vedle jeho uříznutý mrtvý hlavy. Ovšem následný Stevenův zákrok "palce do vočiček - páteř přes koleno" už nerozdejchal. "Doufám, že nebyli trojčata". Dokonalá závěrečná scéna. A jako bonus parádní reggae pecka John Crow, kterou teď jedu už asi po pátý ve smyčce při psaní tohohle komentu. (27.11.2019)

Ano, byly doby, kdy měl Steven Seagal ještě formu a kdy hrál hlavní role ve filmech, které byly z produkčního hlediska solidně zajištěné. Bohužel jen a pouze ve srovnání s jinými seagalovkami lze Muže s cejchem smrti označit jako nadprůměr. Jinak jde o zoufale utahanou podívanou, v níž se vyprávění potácí odnikud nikam, nerozpracovává nadhozené motivy (vztah Hatchera k jeho rodině, osobní msta) a ani se nesnaží v divákovi vyvolávat napětí. Vytknout lze i krajně exploatační zachycení komunity jamajských drogových gangů, jehož členové jsou v duchu xenofobních stereotypů vylíčeni jako banda iracionálních a démonických primitivů vyžívající se v brutálních kvazináboženských rituálech. V akčních scénách zaujmou konkrétní bojové techniky, inscenačně jde ovšem o rutinní průměr. (13.05.2016)

Ale tož jo, ještě je tady Seagal dobrej a štíhlej:) -----Haha, teď jsem to viděla znovu v TV a když ta zlá Jamajčan mluvit, ihned jsem si vzpomenout na Petera Sellerse ve Vraždě na večeři, jak říká: "Tycho! Krava hovorit!" a losí hlava zoufale promluvit: "Lóós! Som lóós!". No fakt jsem z toho padoucha nemohla, bylo to jak ze špatné parodie, tohle převedení jamajštiny do češtiny se fakt nepodařit! (23.04.2010)