Studená válka

Objektívne to je určite skvelý film. Lenže mne ako kultúrnemu barbarovi sa nepáčil, pretože bol čiernobiely, príliš epizodický, nevysvetľoval dôvody konania postáv dostatočne explicitne. Ale hlavne, ten záver a la Rómeo a Júlia, pohol dej smerom, ktorým by poľská kinematografia nemala vykročiť, lebo to pred ňou urobilo už príliš veľa európskych národných kinematografií a niekto by mal zostať filmovým optimistom. (21.03.2020)

» U nás máme stále renomovaný SĽUK a v Poľsku asi ešte majú Mazurku ? « 『 Svojsky by som to pomenoval, ako : PĽUK - Poľsky ľudový umelecký kolektív 』A akýsi “nasledovník Krzysztofa Kieślowskiho,” Pawel Pawlikowski opäť nakrútil „chladný” čierno-biely snímok z umeleckého prostredia s výraznou prácou d.p. Łukasza Żala. _ Škoda, že i my nemáme podobného režiséra, ktorý by mával takýto filmový úspech na rôznych festivaloch vo svete. Kulig s Kotom sú síce zaujímaví, ale o nič strhujúceho sa z ich strany nejednalo ! Odohráva sa vo viac, ako v dekáde, vo výprave od severu po juh, čím naberá väčšiu „hmotnosť” , no je to tak samoúčelné, až to občas bolí na duši ! Najsympatickejšie na všetkom je to, že strihač Kaminski f-i-l-m zostrihal do ani nie 90 minútovej podoby, čiže veľmi nehrozí, aby sa dostavil pocit nudy pre potenciálneho diváka, na ktorého čaká „nemilé prekvapenie” ? Po oscarovej Ide sa mi dostalo ďalšieho priemerného filmu od tvorcu, ktorý obľubuje klasickú európsku kinematografiu, nakrúca na black and white materiál, čo mi je po chuti, ale jeho dva filmy po sebe, ako celky, sú pre mňa nezáživné... (25.01.2019)

Absolutní dokonalost. Nejsem si jistá, jestli má cenu něco dalšího psát. Těch superlativů bych našla hafo. Hned od začátku jsem si neskutečně užívala výtvarnou stránku záběrů, i proto jsem vděčná za černobílé zpracování námětu, v barvě by se totiž ztratila veškerá působivost. Z hlediska hudebního bych těžko pátrala napříč světovou kinematografií po něčem tak nádherném a uceleném. Do takto vkusně propracovných reálií zasazený příběh osudové lásky dvou lidí toužících nejen jeden po druhém, ale také po svobodě, v době, která volnosti a snům zrovna nepřála, nemohl dopadnout špatně. Tím chci říct, že to Paweł Pawlikowski prostě nemohl pokazit, když měl tak báječné kulisy v záloze. Hereckým výkonům se rovněž nedá nic vytknout, navíc i typově se zamilovaný pár skvěle hodil do období 50. a 60. let minulého století. A samotný závěr? Lépe se to už snad ani zakončit a natočit nedalo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než Polákům vyseknout poklonu za tuhle filmovou lahůdku. (100%) (04.08.2020)

Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. (15.12.2019)

Na to, abych pochopil motivace postav, byl příběh příliš málo rozvedený. Rozumím tomu, že lidé, kteří po sobě touží nakonec zjistí, že společné soužití nefunguje, ale tady jsem nenašel odpověď na to proč. Stejně tak mi hlava nebrala to opakované -SPOILER- prchání a vracení se do komunistického Polska. Nicméně vzdor tomu to mělo něco do sebe. Poetický ráz se mi líbil, herci byli fajn a snad nikde mě nebavily lidovky tak, jako tady. Nicméně tady si měl Pawlikowski nechat své artové choutky pro sebe. Škoda námětu. 60% (02.02.2019)