• Schlierkamp
    ***

    Československý film z prostředí odborného výzkumného ústavu, v němž je nadprůměrný vědec dr. Jan Svozil otráven neustálým opakováním experimentů bez invence a frustrován absencí koncepce směřování jeho práce. Tento nenápadný snímek je označen jako trezorový, což mě dosti překvapilo, neboť jsem se domníval, že za normalizace by natáčení filmů otevřeně kritizující cokoli v nastaveném systému neprošlo. Vzhledem k tomu, že se zmíněný pracovník v podání J. Třísky odhodlal veřejně vystoupit a kritizovat zavedené pořádky na ústavu, včetně neproduktivity pracoviště, nekoncepční práce s mladými a pokrytecký a alibistický přístup svého nadřízeného, a tím celého systému pracoviště potažmo režimu, bylo jasné, že podobné jednání bylo pro soudruhy zodpovědné za schvalování kinematografických děl nepřípustné. Díky nespokojenosti na pracovišti propukly u dr. Svozila zdravotní problémy, k nimž se přidaly i neshody s jeho manželkou, tyto potíže ho ovšem neodradily od jeho radikálního vystoupení na schůzi pracovníků ústavu, jež pro něho mělo neblahé následky. Díky jeho postojům nekorespondujícím s oficiálním názorem mu bylo doporučeno, aby vědecký ústav opustil. Snímek vznikl v brněnském televizním studiu, a proto zde můžeme v rolích začínajících vědců zahlédnout mladé tváře budoucích známých herců (M. Donutil, Z. Maryška, Z. Herfortová, G. Wilhelmová). Totožnost staršího Svozilova přítele, jenž ho podporoval v jeho činech a jejichž rozhovory se odehrávaly před nově vybudovaným sídlištěm, jsem bohužel nedokázal identifikovat. Velmi mě zaujala moudrost hlavního hrdiny melancholického založení, když pravil, že ten, kdo přemýšlí, je vždycky sám. Režisér V. Štursa se pustil na tenký led natočením snímku, kdy se vědecký odborník cítí na svém pracovišti jako v kleci a touží to změnit. Nejsem si jist, zda film dosáhl kýženého efektu, pro mě osobně to byla zajímavá podívaná, avšak více než tři hvězdy udělit nemohu.(8.3.2019)

  • brumbrum
    ****

    Kto si mysli, ze tento film bol aktualny len v dobe vzniku, tak toho zatial vela nezazil. Film je uplne nadcasovy. "Kto premysli, je vdyzcky sam". Infarkt, porazka, burn-out.. Boj so systemom, chut vylepsovat svet a potom pad na hubu, odpisany a sam. Clovek sa nauci intelektualny naskok vyuzit na prezitie medzi idiotmi v idiotskom systeme. Firmy presieraju miliony, manazuju nas debili. Prezit do penzie bez dalsieho infarktu, motto nielen filmu, i celej dnesnej doby. 4* za neskutocnu aktualnost a plastickost podania.(28.9.2017)

  • Vančura
    ****

    Výborný televizní film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Jednomu se až nechce věřit, že se na obrazovku dostal poprvé až po 42 letech od svého vzniku - proto když se ke mně náhodou doneslo, že se to bude vysílat, nemohl jsem si nechat ujít možnost vidět film, který přede mnou dosud nikdo neviděl. Film mě zaujal tím, jak - po mém soudu - velmi věrně vystihl obraz celé tehdejší normalizační společnosti - zpočátku jsem ho sledoval dosti vlažně, ale jak začalo "přituhovat", začalo mi docházet, proč vlastně tenhle film "musel" skončit v trezoru - od sekvence s Třískovým projevem na schůzi už není pochyb o kritickém stanovisku vůči celé tehdejší společnosti, s nímž tento film přicházel. Zmínil jsem Třísku, který je pro dnešního diváka zřejmě hlavním lákadlem, proč si pustit tak letitou podívanou - pro svou roli se neobyčejně typově hodil (mj. svou kultivovanou dikcí) a coby mladý idealistický vědecký pracovník je velmi přesvědčivý. Člověk si při pohledu na něj nemůže nevzpomenout na postavu Sokrata, který tak jako Tříska v tomto filmu také sděloval lidem své doby nepříjemné pravdy, aby na to náležitě dojel - ta analogie je myslím dost markantní. Za mě velký dík České televizi za odvysílání tohoto zapomenutého klenotu - víc takových záslužných televizních počinů!(7.9.2015)

  • bohemia_regent
    **

    Celé je to takové toporné, režijně i herecky. Aspoň Jan Tříska je docela přirozený, což není při pronášení dialogů plných tezovitých klišé vůbec jednoduché. Tematicky se film řadí k vlně tzv. publicistického dramatu, která byla nejsilnější v 70. a hlavně 80. letech v SSSR, nejdřív na divadle a pak i ve filmu. Tam ovšem dokázali v nejlepších věcech (např. film Prémie) jít daleko víc do hloubky.(8.9.2015)

  • Stegman
    ****

    Náhodou jsem se pár dní před tímto filmem dostal k vynikajícímu článku o tom, jak je v současnosti nastaven systém hodnocení vědecké práce. Díky tomu jsem byl obohacen o další rozměr filmu: Ve filmu zachycená kritika poměrů na vědeckých pracovištích se totiž ukázala nadčasovější, než by se mohlo na první pohled zdát. _____ O článku ve zkratce: dnes je úspěšnost vědeckých výzkumů měřena pomocí tzv. impakt faktoru, který je vypočítáván v několika vědeckých časopisech a měl by sloužit jako ukazatel kvality (fungující na principu "čím citovanější článek, tím kvalitnější výzkum"). To má za následek, že je na vědce vyvíjen tlak, aby bádali hlavně s ohledem na co nejlepší možný výsledný impakt faktor. Jen tak se stanou finančně a marketingově přínosnými pro své pracoviště. Zájem o koncepční práci je až ve druhém plánu (pokud vůbec). _____ Za socialismu se tedy vědci báli příliš vyčnívat, protože chtěli mít "klid na práci", kdežto za kapitalismu se vědci bojí pustit do čehokoli dlouhodobějšího, protože "time is money". - Myslím, že to stojí za zamyšlení. ... Závěrem jen tolik, že Třískův monolog na schůzi (ROH?) je brilantní, v české či slovenské kinematografii takových najdeme jen pár. Tříska tu odvedl svůj velmi dobrý standard, ale líbil se mi i civilní projev Jaroslava Ravy (stokrát škoda, že nebyl obsazován víc!). Formální zpracování není bůhvíjaké, ale přece nebudu strhávat hvězdičky kvůli televizní kameře.(9.11.2015)