Šťastný Lazzaro

Novodobý zázračný skvost, který se inspiroval svatým Lazarem z Betánie. |100%| (28.11.2020)

Nejmagičtější film poslední doby, navíc ostře reflektující nespravedlnosti třídních rozdílů. Alice Rohrwacher mě znovu učinila šťastným cinefilem. (19.12.2020)

Podobenství, které jde především svým náboženským nádechem mimo mě. Takže nepopírám, že mi zřejmě nějaký ten význam unikl, což by nakonec nemělo příliš vadit. Jeho první polovina celý příběh výborně rozehrává, má zajímavé postavy které svými myšlenkami nad ním nutí více přemýšlet. Celá je navíc natočená na film, což ji na atmosféře ještě přidává. Na film je natočená i polovina druhá a je to vlastně vzhledem k jejímu významu škoda, přeci jen je to jiný film, takže změna by prospěla. Každopádně nemůžu říct, že by druhá polovina tu první úplně pošlapala, pokračuje se, jen už ne tak silně. Hold, tam kde jsem čekal vzdor přišel pád a přílišné zaměření na "poselství". 60% (31.03.2021)

Šťastný Lazzaro je klenot mezi současnými filmy – zcela se vymykající, pohybující se v magickém spletenci událostí, které si zachovají své tajemství … protože tajemství je tajemstvím právě proto, že v sobě obsahuje něco nevyřčeného. Šťastný Lazzaro je film o lásce, tichu, opravdovosti, odevzdání a přátelství ... o slibech, které pro někoho mohou být jen plácnutím do vody a pro druhého závazkem do konce života. V příběhu se prolínají dva světy, dvě epochy, do kterých vnáší právě Lazzaro pocit bezčasí, neuplývání času, přesahující zákonitosti chodu světa. Lazzaro je postavou silně vyčnívající a výjimečnou v celém příběhu – na svět se dívá s neustále do široka otevřenýma očima a s čistým srdcem. Jako jediná z postav si uchovává dar vnitřní svobody – ať je kdekoli a s kýmkoli, je vždy svobodný. Ve skutečnosti se nenechává nikým a ničím zotročit či využít. Na rozdíl od rolníků nepotřebuje onu vnější svobodu dostat, protože svobodný je – vždy svou svobodou disponoval. Zatímco rolníci „osvobození“ z chapadel markýzy De Luny skončí kvůli nucenému přesunu do města na okraji společnosti, Lazzaro zůstává i tam sobě věrný, svobodný. Právě zde vidím jako podstatná slova markýzy De Luny, která prohlásila: „Když dáš lidem svobodu, uvědomí si své zotročení.“ Ne náhodou právě ve chvíli, kdy přilétá do Inviolaty policejní vrtulník, který je předznamenáním civilizace a jakýmsi mostem mezi první a druhou částí děje, se ocitá Lazzaro mimo Inviolatu, tudíž mu nemůže být svoboda dána a nemůže být propuštěn ze služeb markýzy. I přesto, že si film nijak okatě neklade ambice šířit Ježíšovo poselství, je jím prostoupen. Pomineme-li odkaz na legendu o Františkovi z Assisi, o mučednictví a lásce ke Kristu se mluví hned na počátku filmu při zmínce o svaté Agátě, která byla pro svou lásku ke Kristu, kterou upřednostnila před láskou pozemskou, umučena uříznutím obou ňader... A co by to bylo za Lazara, kdyby ani ve filmu nevstal z mrtvých? Odkaz na evangelia lze najít třeba i v příběhu lazara (Lazzaro) a boháče (markýza), který zároveň podpírá motiv třídní nerovnosti, které je věnována značná část filmu. Antonie pak v městském prostředí rozpoznává jako první Lazzara a pokleká před ním, jako kdyby věděla o jeho mučednické smrti a stává se tak jeho ochránkyní a průvodkyní ve městě jako blahoslavená Antonia Mesina, patronka mučedníků. Celý příběh završuje kritika církve ve scéně, kdy i kostel přestává být svatostánkem - místem pro všechny, kde je možno rozprávět s Bohem … Tento obraz se pomalu propojuje v závěrečné scéně, která nás pak nevyhnutelně nutí k otázce, proč musí být stále někdo obětován? Vždyť právě Ježíš nám ukázal svou mučednickou smrtí na kříži, že již nikdo obětován být nemusí. Něco jsme nepochopili? (27.04.2019)

Absolútne nudný a uťahaný filmový zážitok, ktorý mal asi niečo vážnejšie povedať, no asi to bolo vysielané na frekvencii mimo mňa. A hlavná postava bola taká otravná, že po 2 hodinách som k nej získal totálnu averziu. Nechápem, ako toto môže byť v červenej farbe. (02.11.2019)

Já jsem si Lazzara užila na 100%. Chvíli jsem sice tápala po přeskočení děje do města, ale brzo jsem se zorientovala. Ukazuje nám to Itálii jak jde v čase. Na začátku vykořisťování chudého venkova a útěk mladých lidí do velkých měst za "lepšími" zítřky posléze vybydlení či spíše vylidnění vesnic a nakonec jejich postupné navrácení se zpět do jejich rodných měst a něco v nich změnit. Kde jinde než v Itálii si můžete koupit dům za 1 euro?!  Pro mě to byl rozhodně dobrý zážitek. Za mě 100% (30.06.2021)

Zázrak na filmovom plátne. Neuveriteľne blízky a po druhýkrát prekvapivo ešte emočnejší. Prízemná úprimnosť, nevšedná obyčajnosť, a vnútorná sloboda a pokoj sa tu mieša v tých najpravdivejších, najkrajších a zároveň najsmutnejších intenciách. Pritom ide o prostý unikát o jedinečnom vnímaní šťastia a spokojnosti niekde pod rúškom nádhernej nemennosti za všemožných podmienok. Žiť číru jednoduchosť a každodennosť, no nenechať sa spútať ničím svetským. Lazzaro teda nepredstavuje len čistú a úplnú nedotknutosť, ale aj stelesnenie jedinečnej vnímavosti a citovosti voči svetu, nech je akýkoľvek. 95% (26.12.2022)

Fantaskní příběh prosťáčka Lazzara a hezký nápad udělat si z obyvatel odříznuté osady novodobé otroky mě moc nebavil. Možná jindy v jiném rozpoložení by se mi to líbilo víc. Takto mi to připadalo nějaké divné. (13.11.2019)

Prostý príbeh, z veľkej časti naivný, ale to by som ho zrážal spolu s hlavným predstaviteľom, ktorý je náramne zvláštny i zaujímavý zároveň. Typický art s odkazom asi na sv. Františka, ktorý ma nechal chladným. To by nemuselo byť nutne na škodu, no bol aj slabo myšlienkovo podnetný. (04.04.2019)

Senzační alegorie (snad i) skutečného světa, jejíž poselství je možná prosté a snadno odhalitelné, svým způsobem však nepříjemné si na uvědomění. Prosťáček Lazzaro proti zbytku světa je senzační. Kvituji rozdělení filmu na pomyslné dvě poloviny, kdy jsem si ovšem druhou užil daleko více, protože právě zde přišel náš bezelstný průvodce do střetu s pochmurnou realitou moderního světa. Nejsem nijaký odborník, ale z hlediska možnosti přemýšlení o světě by si tento film měl pustit každý svědomitý člověk (03.06.2022)

Podle S&S "MAGICKÝ NEOREALISMUS", zajímavé komentáře: https://www.hollywoodreporter.com/review/happy-as-lazzaro-lazzaro-felice-1111486 https://www.slantmagazine.com/film/review/happy-as-lazzaro (11.10.2018)

Llazaro je minulost. Llazaro je člověk minulosti. Llazaro nám svým pohledem, nestárnoucí tváří, (samo)zřejmou přítomností zjevuje - kým jme kdysi byli, naši minulost (nebo jen vzpomínku na ni?), neúprosné plynutí času, nenávratnost, nezvratnost událostí. Okolnosti, které nenastaly. Řád i lidství, které svírá, zbytky jeho neporušenosti a ryzí lásky. A bolest současnoti - její vznešenost i špínu... (14.04.2019)

Mnoho povyku pro nic. (15.04.2019)

Magický film. 7,6/10. (30.06.2019)

První polovina filmu zaslouží absolutní hodnocení, bohužel ta druhá (snová?!?) film zase absolutně degraduje... (02.07.2018)

Dobrý člověk stále žije. (31.12.2018)

Protože italsky mluvím, v kině jsem se mohla naplno nechat strhnout dějem a vtáhnout do překrásné přírody, do místa na konci světa, kde se zastavil čas a lidské hodnoty tak nějak byly lidštější - a naopak kontrastovaly o to víc se zlem. Je to vlastně pohádkové vyprávění, ze kterého mrazí a já si jej užila do posledního doušku. Umělecké ztvárnění hlavní myšlenky, scénické vyladění a výkon neherce (!!!) Adriana Tardiola byl pro mě strhující a i přes malý promítací sál můžu s čistým srdcem potvrdit, že jsem nebyla sama. Na konci bylo slyšet popotahování a frkání ze všech stran, což jsem asi nikdy nezažila. (26.07.2019)

Svým způsobem okouzlující, ale zároveň nudné - roztahané. (21.03.2020)

Poněkud bizarní příběh na hranici představ a reality, relativizující lidskou bídu i vznešenost jak obrazně, tak doslova. Lazzaro, jediná opravdu čistá a bezelstná bytost, má zde své alter ego ve vlku samotáři, který nezapadá svou nezáludnou naivitou do lidské smečky a je tak odsouzen k věčnému nepochopení a vyvržení. Pokud se tedy nenaskytne zrovna příležitost ho naopak využít ve svůj prospěch. Alegorie de facto jakéhokoliv lidského společenství napříč celou lidskou historií. (04.06.2023)

Šťastný Lazzaro dýcha biblickým posolstvom. Príbeh je síce zasadený do súčasného sveta, no jeho princípy a myšlienky sú postavené mimo čas a priestor. Často máme pocit akoby sme sledovali príbeh kresťanského mučeníka v ďalekej minulosti. Alebo akoby sme sledovali stredovekú spoločnosť, ktorá tvorí hriešny svet, kde dobro nie je viac než obyčajný prostriedok k zneužívaniu a vykorisťovaniu. Príbeh filmu slúži ako tradičné ponaučenie po vzore biblických alegórií, ktoré majú človeka naučiť byť lepším a láskavejším jedincom vo víre ľudského hriechu a korupcie. Šťastný Lazzaro je však zo súčasného Talianska a jeho obyvatelia nie sú pohania z dávnych čias. Sú to naši rovesníci. A práve táto skutočnosť je tým najdesivejším aspektom celého filmu. Viac na http://artyfilmbook.sk/stastny-lazzaro-recenzia-alegoria-dobra-vo-vecne-zlom-svete/ (22.06.2019)