poster

Léto

  • Rusko

    Leto

  • Rusko

    Лето

  • Francie

    L'été

  • anglický

    Summer

  • Slovensko

    Leto

    (festivalový název)

Životopisný / Hudební / Romantický

Rusko / Francie, 2018, 126 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marigold
    ****

    Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou.(15.8.2018)

  • Enšpígl
    *****

    Ach, ta bohémsko-punková přichuť byla tak svůdná, že i přes drobné výhrady pálím plnou palbu. Scénou na pláži jsem se vrátil do svého mladí, melancholie, rebelství, smutek i radost, film mistrovský střídá nálady a mě čas s tímhle snímkem utekl hrozně rychle. Mám teď chvíli po projekci nádherný pocit a navíc ve mě Léto pořad ještě rezonuje silněji a silněji. Hudba je tady jak pořádně chutná třešnička na dobře udělaným dortu. Moc zajímavý vztahy hlavních hrdinů. Romana Bilyka chci vidět ještě v něčem, tady byl ve své postavě jedinečnej, jak přišel na podium s elektrickou kytarou aby pomohl Viktorovi, to bylo hodně silný a ani zdaleka se nejedná o jedinou silnou scénu. Nataša krásná a zamilovaná femme fatale, a ten punk, svoboda, nespoutanost, láska k hudbě, vyjadřovací kreativita fiktivních scén, na to jsem slyšel. Navíc nápad s LP deskama na zdi je boží ! Jen víc takových filmů a méně zavřených talentovaných režisérů.(13.8.2018)

  • Vodnářka
    ****

    Osmdesátkovej punk po Leningradsku. Serebrennikov ukazuje, že i v Sovětském svazu vznikala daleko za branami Kremlu kvalitní hudba inspirovaná Lou Reedem a Davidem Bowiem, jejíž tvůrci žili své sny plné svobody, nespoutanosti a rocku. Na pozadí propletených osudů charismatických umělců a krásné Natašy se divák setká s pro většinu dosud neznámými písněmi dvou kultovních kapel. Podruhé v životě (poprvé to bylo u hudby Vysockije) jsem byla nadšená ze zvukomalebnosti ruštiny, doplněné navíc perfektní hudbou a vizuálními nápady Serebrennikova. Ten do příběhu také zapojuje slavné hity "ze Západu" a přestože mu jeho obrazové hry chvílemi drhnou, energie a síla snímku vás strhne natolik, že mu to rádi odpustíte. Mezi děsivými zprávami z východu připlouvá poslední dobou do Česka velké množství kvalitních ruských snímků, věřme tedy, že to tak ještě chvíli zůstane...(11.7.2018)

  • Matty
    *****

    Tohle proklatě horké léto už by klidně mohlo skončit. U Léta od Kirilla Serebrennikova jsem si naopak přál, aby bylo delší. A to navzdory skutečnosti, že jde v podstatě o bezpříběhové pásmo hudebních vystoupení obskurních ruských kapel a částečně animovaných muzikálových sekvencí (ve kterých naopak zní hity slavných západních hudebníků). Určitou dramatickou váhu má akorát vznikající milostný trojúhelník, který ale vzhledem k tomu, jak volné jsou vztahy mezi postavami, nemůže mít moc bolestivé konsekvence. Žádný vážnější tlak na umělce nevytváří ani státní aparát. S příslušníky se bohémští rockeři střetnou jedinkrát, s cenzurou se vypořádají lehce a s humorem. Přesto si neustále uvědomujeme nebezpečí, které svobodnému prostředí, které si okolo sebe hrdinové vytvořili, v nesvobodné zemi hrozí, a tón vyprávění se pozvolna proměňuje od počáteční letní pohody v melancholickou předtuchu zániku. Poslední scéna, která v sobě tuhle pomíjivost života s pomocí dvou strohých titulků shrnuje, je neuvěřitelně silná a nadčasová. ___ Jde o film, v němž se podobně jako v Rusku (nebo ostatně i Československu) na začátku 80. let skoro nic neděje. Jen se opakují oficiální vládní akce a proslovy, zde zachycené vždy kdesi v pozadí na obrazovce televize, pomocí kterých režim vytváří svůj (sebe)obraz a udržuje status quo. Rocková hudba, v jejíchž textech se zpívá o volné lásce, alkoholu a rebelii proti systému, tyhle pořádky přirozeně narušuje. Zatímco hudebně jde hlavně o (progresivní či indie) rock, resp. New Wave, vypravěčsky je Léto lehce punkovou záležitostí, která dlabe na většinu zásad, podle kterých by mělo být strukturováno drama. Rytmus udávají písničky, nikoliv dějové zvraty. Když filmu dochází dech, jedna z postav, která komunikuje s ostatními obyvateli fikčního světa i s diváky (jimž průběžně oznamuje, že k tomu, co jsme právě viděli, ve skutečnosti nikdy nedošlo), jej pomůže nakopnout. Nechat se jen tak unášet vyprávěním je ovšem svůdně snadné právě díky téhle ohromné spontánní energii, chytlavým songům, spoustě naprosto božích a nejspíš hrozně pracných audiovizuálních nápadů (k vrcholům filmu patří „oživování“ obalů kultovních hudebních desek) a v neposlední řadě zásluhou odpoutané černobílé kamery, která v dlouhých záběrech s vynikající vnitrozáběrovou montáží přechází od postavy k postavě a společně s písničkami propojujícími jednotlivé scény přispívá k dojmu plynulého toku událostí. ___ Uvědomuji si, že ten film je dramaturgicky rozvolněný až příliš, že by nemusel tak důsledně přejímat pro socialismus příznačné cyklické opakování určitých situací, že postavy neprocházejí zásadním vývojem a že by konec mohl nastat v podstatě v libovolný okamžik (kdyby titulky naběhly po vstoupení do plátna a ponoření do moře, dávalo by mi to dokonalý smysl). Chápu proto, že pro diváky, které Léto nechytne od prvních minut, může jít o úmornou zkušenost. Pro mne, který jsem měl husí kůži už během úvodní písničky (a pak ještě několikrát), šlo o totálně osvobozující zážitek a jedno z nejpřesnějších filmových vyjádření všeho, co si spojuji s létem. Léto jako tohle bych chtěl zažívat každý rok. 90%(7.8.2018)

  • Chilly00
    ****

    Melancholické ohlédnutí za undergroundovými 80. léty v Rusku. Moc příjemná změna oproti běžným vykalkulovaným muzikálům. Z Léta čiší režisérova upřímná láska k neučesané rockové/punkové hudbě, těžké a přesto v lecčem výjimečné době a k ikonickým předobrazům postav. Z filmu zkrátka dýchá život - bez falešného lesku, ale o to víc živočišný a strhující. Stopáž, ač přes dvě hodiny, odsýpá neuvěřitelně svižně a oceňuji umění tvůrce nenásilně střídat nálady ve filmu - od revoluční vzpurné bojovnosti až po tesknivou melancholii. Ruské písničky jsou skvěle doplněné tehdejšími západními hudebními vzory a vtipně zasezené do děje. Skvělá pocta tehdejším hudebníkům a jejich fanouškům. Plus silný závěr, který ve mně dokázal zarezonovat.(14.8.2018)

  • - Před českou premiérou v kinech proběhla premiéra na Karlovarském IFF 1. července 2018. (Varan)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 9. května 2018 na Cannes FF. (Varan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace