Léto

Ach, ta bohémsko-punková přichuť byla tak svůdná, že i přes drobné výhrady pálím plnou palbu. Scénou na pláži jsem se vrátil do svého mladí, melancholie, rebelství, smutek i radost, film mistrovský střídá nálady a mě čas s tímhle snímkem utekl hrozně rychle. Mám teď chvíli po projekci nádherný pocit a navíc ve mě Léto pořad ještě rezonuje silněji a silněji. Hudba je tady jak pořádně chutná třešnička na dobře udělaným dortu. Moc zajímavý vztahy hlavních hrdinů. Romana Bilyka chci vidět ještě v něčem, tady byl ve své postavě jedinečnej, jak přišel na podium s elektrickou kytarou aby pomohl Viktorovi, to bylo hodně silný a ani zdaleka se nejedná o jedinou silnou scénu. Nataša krásná a zamilovaná femme fatale, a ten punk, svoboda, nespoutanost, láska k hudbě, vyjadřovací kreativita fiktivních scén, na to jsem slyšel. Navíc nápad s LP deskama na zdi je boží ! Jen víc takových filmů a méně zavřených talentovaných režisérů. (13.08.2018)

Tak to neboli Vesiolye rebyata alebo Алла Пугачева (Миллион алых роз) ktorých som kedysi dáááávno videl na Bratislavskej lýre.  Hlavní protagonisti sú Viktor Coj (Ви́ктор  Цой) frontman kapelky Кино a Mike Naumenko (Майк Науменко) frontman skupiny Зоопарк ktorá sa pokladá za priekopníka ruského rocku. Keď niekto očakával celý príbeh Coja bol sklamaný. Toto bol len začiatok jeho skvelej kariéry. Zomrel tragicky pri autonehode ako 28 ročný, jeho Moskvič bol na šrot. (Mark Bolan z T-Rex  v Mini 1275GT ako 29 ročný. Vo filme je prezentovaný skladbou Children Of The Revolution https://www.youtube.com/watch?v=VcCQCYok3pg). Výstih doby podfarbený v čierno-bielom formáte nemá chybu. Asi chýba len viac vodečky ktorá sa stala pliagou pre Mika Neumenka. Rád by som spomenul ešte jednu výraznú Ruskú skupinu ktorá začala s Rock na konci ´70 rokov. Je to Nautilus Pompilius (Наутилус Помпилиус) ktorej hudbu mnohí možno poznajú s kultového filmu Brat. A text  skladby "Зверь" je k tomuto filmu ako šitý na mieru. https://www.youtube.com/watch?v=Oo2VqW4zamE (03.01.2022)

V roce 2018 vešel do kin zprvu nenápadný počin Bohemian Rhapsody, óda na život a hudební genialitu zanzibarského rodáka Freddieho Mercuryho, jenž následně vybobtnal do masivního kasovního trháku a rozšířil fanouškovskou základnu Queen o miliony nových poslucháču a ze snímku se stal evergreen, jenž pokud někdo ze skupinky mladistvých neviděl, tak byl automaticky označen za exota a trapáčka těmi, co se chlubili několikanásobnými návštěvami. I já jsem patřil k těm, co BoRhap adorovali jako skvělou věc i když s menšími výtkami, ale o nejlepší hudební počin toho roku, a vlastně celého nového subžánru, se rozhodně nejedná. Toto pomyslné místo patří snímku Léto, jenž má podobné vyprávěcí postupy jako BoRhap, také se více zaměřuje na oslavu hudby jako takové než na životopisnou zpověď. Na rozdíl od našich přátel z Británie na to šli Rusáci zcela jinak, odvážněji a vlastně mnohem lépe. Oslavu hudby vzali mnohem šířeji, s notnou dávkou obdivu i nostalgie se tu vzpomene na mnoho pilířů rockové hudby, jmenovitě třeba na Davida Bowieho, T. Rex, The Velvet Undergroud, Beatles, The Rolling Stones, The Who a mnoho dalších. V rámci životopisné je to taky výrazně odlišné, co tak vím, tak nepravd a přibarvení skutečnosti pro snadnější tvorbu dramatických oblouků je podstatně méně a snímek se zaobírá i trpkým životem v Sovětském svazu společně s představením undergroundové hudební scény, jež byla soudruhy tolerována ani ne napůl, což je podníceno mimo jiné i černobílou estetikou zdárně prezentující typickou šeď takového života. Léto má však i jiné slibné atributy, například muzikální čísla, jež svým freneticky živým tempem a hravou choreografií dokáže vyprodukovat vskutku zapamatovatelné variace na klasické hudební klenoty (nejvíce ve mě rezonuje All the Young Dudes) a mnoha další nápaditosti, jež tu nebudu nijak rozepisovat, ať z toho taky něco máte. Léto je perfektní hudební snímek a asi nejlepší z té už celkem početné skvadry jemu podobných, jenž svou odvahou a nečekanou souhrou několika ryzích nápadů a kvalit drží pohromadě jako monumentální klasika, již se aspoň v mých očích už stala. Jestli chcete neuvěřitelně pohodovou, hravou i dravou podívanou se smyslem pro existenciální melancholii, tak Léto je ta správná trefa. 9/10. (24.06.2020)

Krásná artová lyrická vzpomínka na Machaila Naumenka a Viktora Coje, na dobu, kdy tito dva opravdoví rockeři začínali čeřit vody leningradské hudební scény, na nespoutanost mládí spojenou s rebelstvím, přátelstvím a láskou. Po všech stránkách příjemný snímek využívající jak vynikající autentickou muziku svých hrdinů, tak i některé skutečné zápaďácké hity, jež navíc obdařuje navýsost uměleckým zpracováním, které baví a současně vypráví. Perfektní den prostě je, když jdete do zooparku, potom do kina a nakonec pěkně domů. 95 % (25.08.2018)

Punkerský film o alternativní hudební scéně, která nepotřebuje být ani tak hudební, jako právě a jedině alternativní. Alternativní ke všemu svazujícímu, státnímu, stádnímu, ke všemu okolo. Léto po vás bude stékat podobně jako jeho jednoduché animace, nebo se rovnou usadí ve vás, sedne na klín vaší touze po svobodě, pomiluje ji a jen tak ji neopustí. Určité nedostatky, především poměrně časté zbloudění a následné točení se v kruhu, jsou kompenzovány několika naprosto mimořádnými sekvencemi, za všechny bych připomněla tu, v níž Mike čeká v dešti, až bude moci odejít, nebo tedy spíše přijít. (18.11.2022)