Tina a Vore

Můj téměř nejvíce očekávaný varský kousek, který mě svými čerstvými ohlasy lákal víc a víc. Nakonec musím po projekci říct, že na moje vysoká očekávání mě to trošku dost zklamalo, ale na druhou stranu na to často vzpomínám jako takovou raritku, jíž jen tak běžně neuvidíte. Myslím, že s tématem severské mytologie jsem na podobný snímek nikdy nenarazila. A teď k samotnému filmu. Už jen ten fakt, že hlavní dvojice je svým pouhým zjevem nadmíru znepokojivá nepřispívá k tomu, že se budete po dobu projekce cítit příjemně. Ba naopak, režisér Abbasi se snaží vás do rozpačitých situací přivádět neustále. Časté humorné linie se prolínají s nejistými a absurdními dialogy, které střídají až nekorektní, dalo by se říct nelíbivé až pohoršující scény. Je to přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jaký mám mít výraz, protože těch pocitů se ve mně míchá až moc. A umím si i představit, že bych si tento film užila spíš doma než ve Velkém sále s tisíci lidmi, protože jsem neustále myslela na to, že se trochu stydím, že na to koukám. Velmi netradiční zážitek u netradičního příběhu. KVIFF 2018 (03.08.2018)

S politováním konstatuji, že tak nějak nevím, no. Oceňuji nápad, originalitu, herecký luxus, podprahově vnímám sdělení, přesto je pro mě tahle bizarnost jaksi nestravitelná a to nemluvím jen o jídelníčku, vsuvka s dětským pornem přes čáru. Každopádně nevšední zážitek, v jakémkoli slova smyslu. P.S. Zajímalo by mě, na čem tvůrci frčeli.. (08.03.2019)

Je tu tedy takový mix žánrů. Temná skandinávská krimi, bestiální romance, fantasy mytologie, drama, romantika. Příběh dvou podivných hrdinů vztah společnosti k menšinám a otázku pohlavní a sexuální identity. V Cannes si film vysloužill pověst výjimečně kuriózního, perverzního a v jistých ohledech unikátního snímku. V originále se film jmenuje Hranice, což odkazuje nejen na lokaci Tinina zaměstnání a na pomezí mezi žánry, ale i na nejrůznější hranice genderové, rasové a mentální. Na příběhu obou titulních postav snímek reflektuje současné dění ve Švédsku (potažmo ve světě) ve smyslu vztahu společnosti k menšinám a opřený o mnohovrstevné motivy se zabývá i otázkou pohlavní a sexuální identity jednotlivců. Obsahuje sice pohádkové prvky a řadu bizarních momentů, ale přesto je jednoznačně zakořeněn v naší realitě. Děj významně stojí na postupném rozkrývání jakéhosi tajemství, jež obestírá oba hlavní hrdiny, a díky jehož neznalosti si lze první polovinu filmu užít jako velmi zábavnou a zvláštní, místy až mysteriózní podívanou a zkrátka s napětím čekat, co se bude dít dál. Jakmile je však záhada odtajněna, snímek se posune do trochu jiného světla, ale zároveň tím přijde o část kouzla, které ho činilo tak zajímavým. Druhá polovina se proto už tolik nehonosí ujetou divností a více spoléhá (sem tam poněkud problematicky) na vedlejší zápletky, v nichž se nepříliš složitě rozplétá vztah Tiny s jejím sklerotickým otcem nebo kriminální případ s dětskou pornografií, zároveň se ale dál vyvíjí cesta hlavní hrdinky za hledáním vlastní identity, což je podáno pozoruhodně a magicky. Pevnou rukou režírované a výstřední festivalové podivnosti by tak místy slušelo trochu svižnější tempo a lépe uchopené dění ve druhé polovině, nicméně originalita, jinakost a odvaha se tvůrcům ani filmu samotnému upřít nedají a rozhodně se cení velmi vysoko. A stejně tak i výtečné masky a skvělé herecké výkony obou představitelů titulních rolí. (13.04.2020)

Jelikož mám dnes výjimečně dobrou náladu, tak Vás hned zkraje nenaseru a přiznám, že komentář obsahuje bojlery. Kdo bude číst dál a pak se rozčilovat a cákat mi do pošty proč spoileruju, jest kokot. Tak a nyní k filmu - Rozhodně cením nápad, že Tina a Vore nejsou prostě jen dva nepovedení neskutečně ohavní zmrdi, ale prostě a jednoduše trollové, což vysvětluje proč má chlapík Vore píču a oba serou strachy u bouřky. Každopádně film sázel na nechutnost v tom, že když spolu prcaj dvě individua jak z Jedličkova ústavu a ještě zmutovaný a lascivně si cpou jazyky do prdele, tak z toho bude divákovi špatně. No já z toho měla záchvaty smíchu a v okamžiku kdy Tině z kundy vyrost žampion (trollí kokot) a rázně s ním vošoustala Voreho píču, tak jsem se smíchy válela na zemi a scénu si pustila asi 5x. Takže tady jsem jako divák nehorázně zklamala, páč mi z toho mělo být zle, alespoň kámošky z toho málem blily. Jinak je to ale vcelku koukatelnej snímek o tom, jaký to je zjistit, že jste trollice a bojujete sama se sebou jestli máte unášet, a možná i žrát, děti nebo to nahlásit na policii. Každopádně nejvíc fantasy ve filmu pro mě bylo, že Tina měla, předtím než potkala Voreho, chlapa. Že jí z kundy rostou žampiony a je troll to beru to se může stát, ale že tohle stvoření bude chtít někdo dobrovolně prcat (i když to je ohavnej rachitickej zmrd) to už není ani fantasy, to je sci-fi jak svině. Každopádně kdo chce vidět šoustat trolly, tomu tenhle film doporučuju a přidávám výzvu. Zkuste hned potom sníst žampion. (14.04.2019)

Inu, tenhle mix žánrů zamotá hlavu leckomu. Komedie, melodrama, thriller, fantasy - prvky všech těchto žánrů tu jsou v nemalé míře a snímek několikrát změní svůj tón. Poměrně rychle se člověk začne stydět za úvodní výsměch hlavní postavě a od té doby už si s vámi Ali Abbasi dělá, co se mu zlíbí. Žánrová nevyhraněnost a chuť experimentovat pak vedou k tomu, že se film rozhodně neubírá vyšlapanými cestičkami a několikrát diváka překvapí. Ano, místy ta překvapení budou spočívat v nějaké té nechutnosti, ani ta však není samoúčelná a na emoční či satirické rovině funguje. Ústřední dvojice (v reálu mimochodem poměrně pěkní lidé) rozehrává vskutku bizarní podívanou, přesně takovou, jakou na festivalech chceme vidět. Příjemné překvapení letošních Varů. (06.07.2018)