Psí odpoledne

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥ (22.08.2010)

Svižně odtočená tragikomedie o jedné nevydařené amatérské loupeži. Celé se to nese v takovém tom rozervaném americkém stylu 70. a 80. let a celé to staví na výborném, avšak trošku jiném Al Pacinovi, který jako homosexuální bankovní lupič je bezkonkurenční. Spousta vtipných momentů, film si vás vtáhne a budete prožívat všechny policejní manévry, budete se kochat, jako pojede na letiště z minibusu a závěrečná scéna vás rozhodně nepotěší, protože těmhle dvou „kmotrovským bratrům“ musí fandit každý! Jeden z nejlepších filmů na tohle téma, ale podruhé bych ho vidět už moc nemusel, spousta dlouhých (hlavně zbytečných) scén a místy chaotické. Hodnwě dobré tři hvězdičky. (07.06.2008)

Důkaz toho, že ty nejlepší scénáře občas napíše sám život... Příběh dvou lupičů, z nichž jeden loupí kvůli operaci na změnu pohlaví svého homosexuálního přítele, se totiž od počátku stává víc groteskou s oběma aktéry v hlavních rolích než bankovní loupeží. Zajatci banky se učí nakládat se zbraněmi lupičů, stejně jako volají domů svým známým. "Promiňte! Manžel chce vědět, kdy budete s tou loupeží hotoví." A tak ony dva lupiče nenapadne nic jiného, než si nechat přivézt autobus, odjet na letiště a navždy někam zmizet. "Podívej, jestli odsud odjedeme, už se do Států nikdy nevrátíme... Je nějaká země, kam bys chtěl speciálně jet?" "Wyoming." Pak ale první půli nahradí půle druhá a komedii pomalu nahrazuje drama o přežití. Je to zvláštní, ale i když v tomhle filmu nemáte ani pět minut plánování loupeže, jen čisté dvě hodiny života v jedné přepadené bance, nenudíte se u toho ani minutu. Nejlepší bankovní film, co jsem zatím viděla, ani po těch třiceti letech se mu žádný z novějších kousků nevyrovná. (21.08.2007)

Jeden z mnoha filmů a přepadení banky, kde se něco zvrtne a nastane vyjednávání s policíí. Tenhle druh filmů mám rád. A Dog Day Afternoon patří mezi TOP. Ihned vpadneme do děje a jede se bez přestávky, žádné nudící a čekací okamžiky. Prostě 124 minut se něco děje a několika hodinová událost je výborně dramaticky vyprávěna. Do děje jsou zařazeny absurdní okamžiky, kterým lze těžko uvěřit, zda se opravdu staly. Ale odvedly dobrou práci. Je vidět, že 70. léta opravdu patřila Al Pacinovi. (25.09.2008)

Geniální One Man Show. Al všechny naprosto převálcoval svým kolosálním herectvím. Vydal se rychle kupředu a nechal hodně daleko za sebou všechny ostatní. A ty dvě hodiny stopáže, kterými je tento skvost obdařen, dokázal levou zadní utáhnout v "klidu" sám. Ostatní herci, především John Cazale a Charles Durning jsou skvělí a doplňují svými vedlejšími posty Alovu Oscarovou (bohužel neproměněnou) kreaci. Celou svou osobností a umem dokázal s přehledem zalepit i slabší místa. Kdybych se ocitla na onom místě, před bankou, nejspíše bych se připojila k davu a skandovala Sonnyho jméno. Fandila jsem mu a doufala, že se z toho nakonec dostane. Jako bonusová perlička na závěr působí Lance Henriksen a jeho po sobě často vyslovená věta, jejíž význam (a nástrahu) možná plně pochopíte až v samotném závěru. Alovo ztvárnění Sonnyho Wortzika je jeden z těch silných, nezapomenutelných hereckých výkonů, které mě naprosto dostaly a strhly. Přirozené, opravdové, sugestivní. Klaním se. Toto není film Sidneyho Lumeta, ve kterém hraje Al Pacino. Toto je film Sidneyho Lumeta a Al Pacina. Nebo ještě přesněji řečeno - toto je film jednoho muže. Na konci jsem Alovi s obdivem zatleskala. (06.02.2010)