Mandolína kapitána Corelliho

Už "slavná" knižní předloha mě navýsost zklamala a film můj názor jenom potvrdil. V knize samotné si alespoň počteme o životě na řeckých ostrovech, ve filmu však nezbylo nic koukatelného. Ještě tak bych se pousmál nad italskými parodiemi vojáků, jejichž vztah k řeckému obyvatelstvu je ale pochopitelně zobrazen naprosto zkresleně, když jsou zde vzkresleni jako takřka okupanti proti své vůli a nakonec horliví řečtí spojenci. Hlavní příběhtvořící milostný vztah je ale nesmyslný, trapný a neskutečný opravdu nebývalou mírou. Penélope Cruz podala výkon z těch nejhorších možných, plný křečovitých a neživotných póz, zajímavě kontrastující s Cageovým ledovým přístupem. Jeho dojemně jezevčí obličej vskutku dodává příběhu zdání věrohodnosti. (25.10.2004)

Patnáct minut je to bezvadný válečný film a scéna s popravou je parádní, ale všechno předtím a potom je nekoukatelná posraná romance, kterých je dvanáct do tuctu a dokonce lépe natočených. Prkenný Cage tomu také věru nepomohl, a tak jsem z Mandolíny byl vyloženě zklamaný, ač jsem měl před projekcí jistá očekávání. 30% (20.07.2017)

Pro pořádek musím dodat, že jsem ovlivněná četbou de Berniéresova románu. No nevím, jak se o filmu vyjádřil on (ale v jeho případě si přestavuji nějakou hodně ironickou poznámku), ale scénarista se fakt vyřádil .. děj je totálně přestavěný od počátku do konce, takže některé scény mají naprosto nelogické vyústění (Kupříkladu proč Carlo zachránil Corellimu život - chcete-li to vědět, přečtěte si knížku), nehledě, že klasický hepáč se opět koná (v knižce po zhruba 50-ti letech). Přitom měl film tolik možností být dobrým přepisem (a ne se jím honosit, když to přepis není) - výborný herecký potenciál, zručný režisér, docela originální námět. Musím však uznat, že v rámci možností (tedy pod scénáristovou brutální rukou) odvedli fakt dobrou práci. Filmu chybí naprostá odlehčenost a humor de Berniéresova románu, zbyla jenom milostná zápletka a to ještě zprzněná. Jak jinak to mohlo skončit, vždyť romány tohoto autora jsou naprosto nezfilmovatelné, a když už tak jedině geniálními šílenci... (08.02.2003)

Kdo by řek, že Velšan bude Řek, Španělka Řekyně a Američan Ital, jenž nahodí pohled smutného štěněte baseta, co mu mámu fenu přejela tramvaj a tátu psa nikdy nepoznal a bude to vydávat za herectví.. Cituprázdná romance o lásce a válce na jihu Evropy, která na mou emoční strunu zabrnkala pomíjivě a příště tak raději upřednostním entomologicko-zemědělské drama o italském vědci, který zkoumá vliv jistého druhu hmyzu na spásání řeckých bramborových natí. Hádáte správně, je to Mandelinka kapitána Corelliho.. (27.09.2010)

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)