Vzkaz v láhvi

Kdyby nebylo toho smutného závěru, který mě vyloženě překvapil a dostal, nešla bych výš než na průměrné hodnocení, protože film nedokázal celou dobu udržet mojí pozornost. Ale vzhledem k tomu, jak to dopadlo, musím jít nahoru. Konečně jednou romantický film, který nekončí stylem "a žili spolu šťastně až do smrti ". Protože něco takového jsem od závěru filmu očekávala. (17.06.2018)

Kevin Costner podle mého názoru zakotvil tam, kam už hodně dlouho patří a rozhodující mírou vytváří výsledný dojem tohoto filmu. Samo o sobě se tu nejedná o romantiku špatnou, věřím, že by asi každého v různým způsobem specifické situaci alespoň trochu "dostala". Úplně mimo však už pochopitelně směřuje ustřelený konec, o němž jsem si nejprve myslel, že je to nějaká noční můra některé z postav. Z filmu tak pro citově nezainteresovaného diváka zbyde pouze správně dědkovský svéhlavý Newman ve svém kdovíkolikátém dechu. (06.04.2005)

Už to tak vypadá, že valná většina si spletla snímek resp. žánr a mnohem raději by K. Costnera? viděla coby pijana v místní útulné přístavní hospůdce, děj zasadila do doby prohibice, Sev. Karolínu zaměnila za Kubu (Chicago je o.k. :-) a loď místo romantických vyjížděk využila k pašovaní (bílého) rumu. Neříkám, že je to špatná představa resp. alternativa (právě naopak) a dokonce si dovedu představit i konkrétní ústřední herecké obsazení Bogart-Bacall, (Newmana bych klidně ponechal), nicméně tohle je přece jenom poněkud odlišnější příběh. Nejsem (jemně řečeno) velkým příznivcem žánru romantický snímek, nicméně „civilní“ romantiku nikdy (jednou za čas) neodmítnu. Zvlášť, když tahá eso z rukávu v podobě (ne)stárnoucího P. Newmana (dokazujícího, že není malých rolí) a pro krásně bezelstný úsměv Robin Wright mám slabost již nějaký ten Pa (přesněji řečeno od doby, kdy se dostala mezi S. Penna a G. Oldmana. Palec nahoru za odvážně (žánrově) netradiční závěr, který, jak vidno, působí na místní, jak červený hadr na býka. Nicméně (i) to je „život“, takové věci se jednoduše také stávají a pokud se náhodou s tímto vysvětlením nespokojíte, nabízím jiné. Možná chtěl L. Mandoki pouze rozšířit kolonku žánr (o) mysteriózní. Who knows :-) P.s. „vzkaz bez lahve“ to uživ. nascendi: dovolenkující Slovák na břehu Černého moře (možná) NE, zato rodilý Pražák pod Štvanickým mostem, byť se Dunaj (pokud mě má chatrná paměť neklame) do Vltavy nevlévá, (možná) ANO. Svět je „malej a zázraky se občas dějou“. (Nejen) nostalgických 75% (08.08.2012)

70%" Doják" se spoustou dějových zvratů a vyrovnávání se s minulostí, který ovšem asi hlavně díky hlavním protagonistům (zejména výbornému Newmanovi) nesklouzává do žánru německých romancí Pilchnerové. Tvůrcům se tady podařilo vytvořit jakousi potencionální hloubku lidské mysli a chování, zejména díky hercům, což se podaří málokterému režisérovi amerických tragických romancí. Světlá vyjímka jinak již téměř "utopeného", nejčastěji nekvalitně točeného žánru. (06.01.2008)

Hezký romantický film (které osobně nevyhledávám) o vdovci, který se pořád nemůže vzapamatovat ze ztráty své milované ženy a když do jeho života vstoupí nová žena, Kevin neví, co má dělat. Film rychle plyne až k opravdu dojmenému závěru...Další film, ve kterém Kevin ukazuje, jak velký herecký talent má. Bohužel měl smůlu na komerční propadáky. (14.12.2013)