Lidská skvrna

Nesnadně lze uchopit tento film, když si myslíme, že tématem je lež, nebo tajemství! Příběh je druhořadý a vskutku působí snad až zbytečně vykonstruovaně. Ovšem film i jeho knižní předloha je zcela o něčem jiném, a dotýká se samotné otázky o smysluplnosti života. Je o lidském pokrytectví, škarohlídství, mravokárném puritánství a falešné agresivní korektnosti. Je o lidské hysterii při udržování vlastních kvazisymbolů počestného života. Je o předsudcích, o honech na čarodějnice a o přetvářce, která obklopuje a prostupuje životy všech lidí. Diskriminace a nesnášenlivost není obdivuhodnou, ani příkladnou vlastností. Ovšem všechny boje za rovnoprávnost všeho možného a s tím související pozitivní diskriminace se ve svém důsledku stupňující se agresivní hysterie přeměňují v absurdní obludárium, které je stejně nesnášenlivé a pokrytecky puritánské. Většina se k této bizarní hře na civilizovanou a strašidelnou přetvářku přirozeně přizpůsobuje v zájmu vlastního rozkvětu uprostřed tržní ekonomické pseudodemokracie a demagogie. Menšina nevěřícně pohlíží na běsnění kolem sebe a marně se snaží nalézt lidskost. Všechny možné negativní společenské dopady na životy jednotlivců jsou zkázonosné v širších i užších souvislostech. Z těchto důvodů je to velmi přínosné filmové dílo. Hlavní postavou příběhu je děkan Coleman Silk (velmi dobrý Anthony Hopkins, jako mladý zajímavý Wentworth Miller), který se ze všech svých sil vzepře všem pokryteckým puritánům, agresivním mravokárcům a hysterickým demagogům. A prožívá život v objetí bez přetvářky a prospěchářství. Jeho mladické sebezapření vlastních kořenů je pochopitelné, osvobozující i svazující. Hlavní ženskou postavou je Faunia Farley (skvělá Nicole Kidman), která se snaží zapomenout na tíživá břemena životních traumat a prožívat život v celé kráse živočišné přirozenosti. Z dalších postav: válkou poznamenaný hrubián a bývalý Faunin manžel Lester Farley (zajímavý Ed Harris), Colemanův přítel a spisovatel v dobrovolném vyhnanství samoty Nathan Zuckerman (sympatický Gary Sinise), dávná a první Colemanova láska s neschopností přenést se přes předsudky Steena Paulsson (zajímavá Jacinda Barrett), zásadový Colemanův otec (Harry Lennix), nešťastná Colemanova matka (Anna Deavere Smith), vstřícná Colemanova sestra Ernestine (Marie Michel, jako stará Lizan Mitchell), zatvrzelý Colemanův bratr Walter (Danny Blanco Hall), či snaživá psycholožka (Margo Martindale). Spisovatel Philip Roth a následně filmový tvůrce Robert Benton nastavili zrcadlo lidskému chování v celé jeho přízemnosti, tragédii, traumatu a vzdoru proti neexistenci obyčejné lidskosti. (11.10.2016)

Musím přiznat, že jsem se na tenhle film honě těšila, přišlo mi, že Anthony Hopkins a Nicole Kidman, by nehráli v něčem, co by nemělo dobrý scénář, ale zdání klame. Hlavní a největší problém Human Stain je, že nemá příběh (To, že někdo ztratí práci a najde si milenku, opravdu nepovažuji za solidní kostru k filmu). Nicole je zde sice i jako uklízečka okouzlující, ale to film nezachrání. Ani hudba Rachel Portman není nijak zvlášť poutavá, žádné melancholické tóny jako Pravidlech moštárny ani nic podobného jako v Čokoládě, jen stále omílané hlavní téma vypovídající jistou zoufalost, kterou je celý film protkán. Vidět jednou možná, ale mnoho lidí se k tomuto filmu asi znovu nevrátí (09.02.2004)

Achilles na viagře, co se hodlá vzkřísit, i kdyby při tom měl shořet.. Mísení témat života postaveného na lži a poslední lásky na jeho sklonku sice oslní obsazením, ale přes všechny ty konflikty a dramata nepřijde s výraznějším emocionálním dotekem. Pod townbike Kidman funící postava Tonyho si při své sečtělosti mohla vzpomenout na biblické rčení indiána Xebecheho: „Nezastavíš mraky, když postavíš loď“, ale povídejte tohle tam dolů profesoru Juniorovi.. (01.09.2020)

Dusná minulost stíhá bývalého židovského profesora, přesně ta samá minulost je postavená na lži a události, které chtě nechtě rozvířili jeho trápení jej zavanou až k jinému ztroskotanci a nastartují jeho pozdní (a poslední) romanci. Drama The Humain Stain se drolí do několika relativně rozsáhlých flashbacků, které postupně skládají příběh muže, vyvrcholící doslova antickou tragédií. Ačkoli film disponuje několika zvučnými a spolehlivými hereckými představiteli, zručnou režií veterána Roberta Bentona a mojí oblíbenou skladatelkou Rachel Portman, těžko jsem se do příběhu dostával a emočně zůstal takřka prázdný. Škoda.. (13.06.2007)

Tady se rozhodně něco nepovedlo. Nečet jsem knížku, ale představuju si, že je mnohem propracovanější a košatější než scénář k běžně dlouhýmu filmu bejt může, a proto ten film prostě nedrží pohromadě. Skoro nic z toho, co se stane, není uvěřitelný. Flashbacky mě neskutečně otravovaly, i když právě v nich mělo bejt to zásadní poselství. Já Nicole mám hodně rád, ale tady se utrhla ze řetězu až moc a ta vize Oscara na ní byla moc vidět. Nejlepší moment filmu je tak pro mě Ed Harris v ruce s vrtákem na led, ten chlap je klasa. (27.05.2007)