Režie:
Garry MarshallKamera:
Dante SpinottiHudba:
Rachel PortmanHrají:
Diane Keaton, Juliette Lewis, Tom Skerritt, Giovanni Ribisi, Poppy Montgomery, Sarah Paulson, Linda Thorson, Joe Flanigan, Juliet Mills, Tracy Reiner (více)Obsahy(1)
Čtyřiadvacetiletá Carla (Juliette Lewis) je sympatická a pohledná mladá žena, která se od svých vrstevnic výrazně liší v jediném, ale podstatném bodě. Od narození je lehce mentálně postižená. Po letech strávených v soukromých speciálních školách dokáže Carla překonat všechna omezení, kromě jediného své milující matky Elizabeth (Diane Keaton). Carla chce žít vlastní život a její někdy příliš spontánní chování ve světě plném nebezpečí je pro milující a strachující se matku nepřijatelné. O to hůř se Elizabeth smiřuje s přirozeným faktem, že se její dcera poprvé v životě zamilovala. Carla a podobně postižený Danny (Giovanni Ribisi) se musejí postavit na vlastní nohy a vyvzdorovat si na světu právo na lásku a všechny radosti i starosti plnohodnotného obyčejného života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Nemá cenu hodnotit jednotlivé složky díla, když to ve výsledku dává takový nějaký nemastný neslaný průměr. Ono točit o retardovaných jedincích je hodně těžká parketa, kterou zvládnout, není vůbec lehké. Těžko se potom rovnat s těmi, kteří to zvládli bravurně, jako v případě filmu Forrest Gump nebo Rain Man. ()
Dlouho jsem tuhle netradiční romanci chtěl vidět, a tak je na úvod třeba podotknout, že jde nejspíš o poslední nadprůměrný projekt Garryho Marshalla. Komedie o plnění snů, o poznávání vlastních možností, je nekonvenční, na hollywoodské poměry nezvyklá (retardovaná milenecká dvojice, homosexualita) a herecky bravurně zvládnutá. Chytlavé songy, citlivé dialogy, spolehlivá režie, protahovaný happy-end a povinný prvek Hector Elizondo. ()
Po delší době jsem si pustil trochu té romantiky s příchutí komedie a musím říct, že jsem spokojen. Moc mne potěšil především Giovanni Ribisi, zato mi trochu vadila upjatá matka ztvárněná Diane Keaton, než jsem si připustil, že takhle to je - matky jsou prostě matky. Přiznám se bez mučení, že těch zhruba patnáct minut v závěru filmu mi vehnalo slzy do očí. ()
Předně: zajímavé a pěkné téma. Se zpracováním a některými scénami je to již imho horší. Nechci se příliš zabývat tím, nakolik byly herecké výkony hlavních protagonistů trefné a reálné; mě neoslovily. Pokud je tento snímek pro někoho nemravokárný, pak já mám zcela opačný dojem. Na sílu mi pasíroval určité myšlenky a... nebylo mi to milé (viz například rozhovor Carly a její matky na golfovišti). Stejně tak mně zaskočily některé scény. Za všechny například ta ze zásnubního večírku. Studený pot, který mně oblel byl dílem právě probíhajícího trapasu... ale z největší části zpracováním této scény + přehráváním. Shrnuto a podtrženo: Co se Vám tu snažím říct? Mně tento snímek prostě nedostal. Nebyl špatný, ale nebyl taky extra dobrý. Průměr. ()
Jiná láska v podstatě nepřináší nic převratně nového, ale Juliette Lewis a Giovanni Ribisi jsou důvodem, proč se na tenhle film podívat. Způsob, jakým oba zahráli mentálně zaostalé, je skutečně obdivuhodný. Jejich mimika, pohyby a mluva jsou absolutně přesvědčivé a tím zároveň na mě působili nefalšovaně roztomile. Díky jejich výkonům dávám za čtyři. ()
Galerie (7)
Photo © 1999 Touchstone Pictures
Zajímavosti (5)
- Během titulků zazní píseň „Come Rain or Come Shine“, kterou přímo pro film přezpívala Juliette Lewis. (jezurka42)
- Garry Marshall chtěl do role Heather Tate obsadit svoji dceru Kathleen, nakonec roli získala Sarah Paulson, která režiséra přesvědčila na konkurzu. (jezurka42)
Reklama