A co třeba Adolf?

Nebýt dramatického závěru, potvrdil by se mi stereotyp, že Němci nemají smysl pro humor. Divadelní předloha je znát, styl humoru by na jevišti fungoval líp. První půlku na mě totiž nefungoval vůbec - dlouhé rozebírání (ne)vhodnosti jména Adolf pro novorozence bylo únavné a vtipy hrozně umělé. Naštěstí u toho tvůrci nezůstanou - jak začíná situace eskalovat a členové rodiny na sebe začnou vytahovat kdejakou špínu to je konečně zajímavé a dokonce místy opravdu witzig a humorvoll. Pocit povrchnosti ve mně ale zůstal i po melancholickém konci - i kvůli schematickým a až moc stereotypním postavám ("pseudointelektuální" profesor literatury, vyčerpaná manželka, hloupý zbohatlík, zženštilý muzikant...) a taky nepříjemné ideologické rovině filmu - ne že bych měl něco proti kritice Trumpa nebo AfD (spíš naopak!), ale takhle explicitní "agitka" neuměle našroubovaná do komedie na mě působí spíš trapně a nepříjemně. PS: Aniž bych o tom dopředu věděl, šlo o úvodní film festivalu Das FilmFest, po kterém následoval štědrý bufet. Večeře a víno v rámci lístku do kina přišla pro chudého studenta vhod, přidávám hvězdičku. Z vod průměrnosti to filmu bohužel nepomohlo. (17.10.2019)

Copak Adolf, ten dokáže rozčeřit vody v jakékoliv situaci a tohle jméno zkrátka nemá na růžích ustláno. Velmi originální a vtipná konverzační přestřelka, která neuvěřitelně odsýpá a graduje. Začne nevinným žertíčkem a pěkně se rozjede ve spoustu obviňování, výčitek a vytahováním kostlivců ze skříní. Dojde i na pěstní konfrontaci a pánové ukazují svá ješitná, sebestředná ega ve velkém. Sabeth pak ve finálním strhujícím monologu všem přítomným egomanům udělí pěknej slovní klystýr, za kterej by se nemusel stydět ani Adolf. Ale jak jinak, než nic se nemění a pokračuje se v zaběhlé rutině. Skvělé herecké výkony v čele s Floriánem. Ten jeho sexy knírek, byl nanejvýš výmluvnej. A co třeba Adolf? Příkladná ukázka toho, že se dá z hovna uplíct hodně pevnej bič. (10.02.2020)

Už dlouho jsem se v kině tak dobře nezasmála. Výborná konverzační komedie na téma pro Němce velmi citlivé, ovšem i s dalšími vyjevenými pikantnostmi pro celou rodinu. Skvělé herecké výkony předváděné kvalitními divadelními herci. Však je to natočeno dle divadelní hry. Sami autoři si ji již ve Francii natočili pod názvem Jméno, a jak koukám, film byl také vydařený. Ovšem v Německu má současná nová podoba daleko větší úspěch, což jsme se dozvěděli při příjemné diskuzi po filmu. A není se čemu divit. (Das Filmfest, Lucerna) (19.10.2019)

Německá verze je stejně báječná jako francouzský originál, s obdobně povedenou hereckou sestavou a zanedbatelnými změnami ve scénáři. Největším rozdílem, pro příběh i zábavnost nepodstatným, je strožší interiér obýváku, ve kterém se všechno odehrává. A sušší úvod s poslíčkem pizzy. Povahou postav je ale “němec” českému divákovi možná bližší než exotičtější “francouz” z roku 2012. (19.06.2022)

Němci a jejich vlna komedií posledních let mě nepřestávají překvapovat a bavit. Udivuje mě jejich schopnost utahovat si ze sebe samých, že umí vybrat velmi dobrá témata na rozbor a že film jako takový prostě funguje. Že jde původně o divadelní hru je znát, film se přeci jen odehrává v jednom domě. Nejde o bláznivou střelu, ale o úsměvnou příjemnou podívanou s inteligentním humorem a fajn hereckým obsazením, ztvárňující zajímavé, až karikaturní postavy. Za mě spokojenost. PS. vážně by mě zajímalo, kde Fitz získal elixír mládí, protože (už podruhé) si říkám, že tomuhle v té době 44 letému herci musí být kolem třicítky. Amerika má holt Rudda, Reich zas Fitze. (04.08.2021)