Babie leto
Autumn Spring
Režie:
Vladimír MichálekScénář:
Jiří HubačKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michał LorencHrají:
Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Stanislav Zindulka, Ondřej Vetchý, Petra Špalková, Jiří Lábus, Zita Kabátová, Kateřina Pindejová, Lubomír Kostelka (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Tragikomický příběh mladého pětasedmdesátníka, věčného snílka, pábitele a recesisty (V. Brodský), který na rozdíl od své milované, ustarané maželky (S. Zázvorková), se odmítá smířit s údělem rezignujícího stáří a žije svůj život jako nikdy nekončící výzvu, v níž každý den se pro něho stává báječnou příležitostí k novému dobrodružství. Spolu se svým věrným a oddaným kamarádem z operety přenáší divadelní role do života a splňuje si tak své nesplněné sny. Vystupuje jako emeritní člen Metropolitní operety, který kupuje zámky, jako revizor, horolezec a dobrodinec. V řadě vděčných komických situací, plných jemného i černého humoru, válčí s manželkou o svou bezstarostnost a nezávislost, s níž vždy znova dokazuje, co je to UMĚNÍ ŽÍT. Tento film o přátelství, lásce a neumírání je věnován Vlastimilu Brodskému. (Česká televize)
(více)Recenze (348)
Chápu, že herec Vlastimil Brodský zemřel krátce po tomto filmu tragickou smrtí... A asi jim ten film dal práci.. Pravděpodobně.. A nebo taky ne, že?! Totiž v dnešní době je důchodců pomalu více, než lidí v produktivní skupině národa. Nebaví mě sledovat s nimi komedie, dramata a ani nic podobného. Nebaví mě poslouchat kolik zaplatili za nějaký hrob(někdy mě napadá spásná myšlenka, že by si do něj mohli pomalu, ale jistě lehnout) a kolik stojí salám v kauflandu. Rozhodně mě nebaví poslouchat, že nevědí jak se jmenují jejich vnoučata a kolik stál pohřeb toho a tamtoho nebožtíka - ooo a to nádherné parte! Já se jen divím proč je tu zase ta hvězdná obloha?! To jste se všichni doslova zbláznili? No tak tedy dobrá... Aneb jak ovce hodnotí film o nikom a ničem s nezábavným a pomalu se válejícím dějem. ()
Radostně posmutnělý film o stáří. Herecký koncert Vlastimila Brodského, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky je nepopsatelný..když vezmu v úvahu, že pro některé to byl i koncert životní, brr..běhá mi z toho mráz po zádech. Jedna dojemná scéna střídá druhou a snad nejkrásnějšim zážitkem je rozvodové stání u soudu. Láska nadevše. :) ()
Jako na jaře probouzí se příroda, tak i v člověku počne probublávat pramínek života počínající dětstvím. Jaro střídá léto, pro někoho nejkrásnější roční období, které považuje většina z nás za nejúžasnější část života. Z dítěte se stává dospělý člověk, jenž musí čelit radostem a strastem, které mu byly postaveny do cesty. Všechno ale jednou končí, a proto jak čas plyne, léto překlene podzim, známý pro svou nevlídnou náruč. Nezmínila jsem však jednu část roku…babí léto. Stejně jako to chodí v přírodě a v babím létě rozkvétají poslední květiny, tak i lidská duše přijímá poslední zbytky paprsků. Tragikomický příběh o stáří, se kterým se hlavní hrdina Fanda odmítá smířit. Bojuje proti stereotypu, naplňuje své sny, zkrátka se pokouší navrátit do let raného mládí. Proč ne? Vždyť koho by bavilo věčné stěžování si na život, čekání na smrt, které je tak depresivní. Aneb staří jsme natolik, nakolik se cítíme, a proto mi byla postava Fandy obzvláště sympatická. Ve filmu se prolínají špičkové herecké výkony postavené především na Vlastimilu Brodském a Stele Zázvorkové, jejichž filmový vztah mne dokonale odzbrojil. To dokonalé soužití, pochopení, obrovská míra tolerance, která je pro úspěšný vztah hodně důležitá a vlastně i zvyk jednoho na druhého…Jak je možné, aby se tolik odlišní lidé milovali po celý život? On s věčným optimismem, ona úplný opak. Po partnerské krizi se Fanda naprosto změní, snaží se vyhovět manželčiným požadavkům, proto ztrácí elán, chuť do života a vše mu začíná být lhostejné. Nic ho netěší, jen tupě zírá z okna… Žena záhy zjistí, že ho miluje takového, jaký je. Dojemné vyprávění dvou starých lidí, který otevřel dvířka do mého nitra. ()
Film je zajímavý jen tím, že je to poslední velká šance pro velké herecké mistry. Sem nezařazuji S. Zindulku. To pro mě není velký herec. Ale obsah filmu je smutný. Má to být o veselém stáří, ale ve skutečnosti je to neúcta k stáří, k jeho smutkům, a Brodský hraje postavu člověka, který blbne jako puberťák a ne jako člověk, který má smrt na jazyku. Nikdy jsem to celé pořádně neviděl, protože nikdy mě to nezaujalo, nepřišlo mi na tom nic zábavného, neb stáří není často veselé, ale je to přece jediný způsob jak pobýt na zemi v kůži člověka déle. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (18)
- František Hána (Vlastimil Brodský) oslavuje vo filme 76.rokov. Brodský mal ale už počas natáčania 80. rokov. (Raccoon.city)
- František Hána (Vlastimil Brodský) mluví ve filmu o tom, že nejlepší způsob dobrovolného odchodu ze světa je střelit se do srdce. Zhruba rok od uvedení snímku do kin se Vlastimil Brodský zastřelil ránou do hlavy. (klukluka)
- Při závěrečné balónové scéně chytly Vlastimilu Brodskému od otevřeného ohně vlasy. Sám to komentoval slovy: „Naštěstí tam nemělo co hořet.“ (Olík)
Velký epilog mimořádného herce, který si Bróďa, jak mu říkali všichni jeho přátelé ze všech generací, s nimiž se dostal kdy do kontaktu, říkali, nepochybně zasloužil. Takřka vždy, když v polistopadové kinematografii hraného filmu zavadíme o skutečnou kvalitu, děje se tak proto, že pod projektem i realizací jsou podepsána stará známá jména. Zdůrazňuji to proto, že to v žádném případě není důvod k radosti; dýchavičné má být totiž stáří, nikoliv mládí, které - podle stále antikvovanější představy - se má vyznačovat křídly a rozletem. Nosný námět - v této souvislosti se nemůže nevybavit např. ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU či LÁSKA JAKO TRÁM - má v našem prostředí už svou důstojnou tradici a vynikající předchůdce. Hubačova i Michálkova úloha tím byly značně ztíženy. Přesto zásluhou mimořádného hereckého tria Brodský, Zázvorková, Zindulka, jemuž skvěle sekundovali jejich další kolegové - za všechny bych uvedl Vetchého a Špalkovou, která zde hraje jednu ze svých vůbec nejlepších filmových rolí - vzniklo silné, nosné dílo, která v mnoha ohledech vyznívá - i pro velmi zasvěceného diváka - jako oslava kreativního ne mužství - zde je to jaksi samozřejmé a rozumí se to samo sebou - ale ženství. A to ženství ne dychtivého, mladého, dívčího v rozpuku let, ale zralého, vlastně na konci své cesty. Žalostný nechtěný triumf domnělé ksantipy, která je v hloubi svého srdce vším možným, jen ne tím, čím navenek působí, způsobí v něžném milujícím srdci staré ženy přímo palácový převrat. Doposud zdánlivě přízemní tvor vylézá - protože skutečně, krví svého srdce i mozku, celou houbkou citu i rozumu, miluje svého stále klukovského manžela - ze své životní ulity a oddaně se dává všanc blouznivě šíleným kreacím věčně mladého partnera. A mládne s ním. Charakteristiky dalších postav třebaže film spíše dokreslujících než prohlubujících, jsou rovněž jadrné a vícerozměrové. Syn Ondřeje Vetchého opakuje pábitelství svého nestárnoucího otce ve svých poněkud přemnožených manželstvích, v nichž dosud nestačil zcela dospět; starý druh Eda, věrný průvodce Františkova (Brodského) života, se pohybuje na úrovni asi nejlepšího Zindulkova výstupu jeho umělecké dráhy na stříbrném plátně i modravé obrazovce - seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE; mistrovsky svůj nesnadný part zvládla i legenda stříbrného plátna Zita Kabátová z generace prvorepublikových krásek třicátých let. Optimismus, který z LÉTA milostivě babího vyvěrá snad v každém záběru, nutí připomenout i Michálkovu mediálně poněkud "upozaděnou" režii. Je paradoxní, že ze seniorského kvartetu dnes žijí dva - ten nejmladší a ta nejstarší. Jakoby to potvrzovalo a utvrzovalo oprávněnost Hubačova základního záměru - oslavy moudrého, vědoucího stáří, které si nic neulehčuje a právě proto také nic nevzdává. Stará pravda, kterou vyjádřil již Marcus Tullius Cicero ve svém proslulém dialogu O STÁŘÍ, ve svém novém rouchu k nám přistupuje osvěžena, omlazena, nestárnoucí. Ne jako Elena Makropulos, ale jako bohyně Lada donekonečna rozhazující svůj věnec pučících květů lučních, polních i lesních do světa svých milovaných lidí. () (méně) (více)