Babí léto

Vlastimil Brodský září v roli sladce bláznivého důchodce Františka, který se svým nejlepším kamarádem podniká naivní klukoviny a snílkovská dobrodružství. I přes svůj věk (a možná právě pro něj) si užívají naplno volnosti a svobody,ovšem k nelibosti Františkovy pragmatické a starostlivé manželky...Zatímco ta se zlobí, že František nechodí na pohřby, nepíše kondolence, ze smutečních oznámení dělá vlaštovky a ona doteď neví, jestli chce spálit, a nebo pohřeb žehem, František po každém svém novém dobrodružství žehlí vše květinami a jako malý ušatý kluk slibuje, že se polepší. Vladimíru Michálkovi se navíc výborně daří vystihnout kouzelné osobnosti všech aktérů i jemné a křehké souznění hlavního páru. To, na nějž lidé po letech zapomínají. František s manželkou se tak i na sklonku svých životů stále učí jeden o druhém a jak spolu být. Snímek se naštěstí nezvrhává do nasládlé hollywoodské pohádky a přichází také střet s realitou - nemocí, smrtí, omezováním a rozdílnými představami rodiny. Což je samozřejmě jen ku prospěchu věci... Herecký koncert Brodského, Zázvorkové, Zindulky a mistrovské dílo Michálka, který si snímkem nasadil hodně velkou laťku. (06.04.2019)

Stáří je období, kterého se většina bojíme a nechceme aby přišlo. Bohužel se mu nikdo nevyhneme, ať se snažíme sebe víc. Pravda je taková, že poslední etapa lidského života by měla být maximálně důstojná v rámcí možností, ať už psychických nebo těch konstitučních. Tento film je jen důkazem toho, že by se stáří mělo brát s nadhledem a s humorem, trochu se vyblbnout. Jinak to snad ani nejde, umřít v depresích a v nevrlosti je dosti strašná představa. Základem je si stáří nepřipouštět, tak jak Vlastimil Brodský, postoj Stely Zázvorkové nechápu, zařizovat si hrob, přemýšlet co si nechám napsat na parte, nevím, ale takovými věcmi se doufám nikdy zabývat nebudu. (08.10.2007)

Vlastimil Brodský se Stellou Zázvorkovou vytvořili v tomto filmu nezapomenutelnou dvojici. Jako by se snažili divákům předat něco z té moudrosti a zkušenosti, kterou nabyli během svého bohatého života. Jedná se o důkaz, že se dá natočit krásný film i o lásce dvou starých lidí, aniž by to působilo trapně, nebo kýčovitě, jak to často dopadá u USA-made lovestories. Přesto si myslím, že se dalo z příběhu vytřískat mnohem víc, co se týče emocí, protože jsem se sice po celou délku filmu usmíval a bavil, ale hlubší prožitek, abych třeba měl slzy na krajíčku, nebo mravenčí dálnici na zádech, tam scházel. Proto "jen" 4*. "Jaké jsou důvody vašeho rozvodu?" - "Dělá si z parte vlaštovky... " :) (21.06.2005)

Dlho som sa tomuto filmu vyhýbal. Téma filmu o živote dôchodcov ma totiž veľmi nelákala. Je to však jedno z najpríjemnejších prekvapení, aké som v poslednej dobe videl. Miesto očakávanej stareckej nudy som sa dočkal láskavého humoru. Z tohto by si mali zobrať príklad všetci Troškovia a Soukupovia, lebo pri tomto filme som sa smial viac ako na filmoch spomínaných režisérov, ktoré natočili za posledných 10 rokov dokopy, a to pritom nejde o typickú komédiu. Ani neviem, čo tomu chýbalo, aby som dal plný počet, možno keby som mal o pár rokov viac... (11.11.2004)

V Podobných chybí italští Moji přátelé,  u nichž se Hubač zcela určitě při psaní scénáře inspiroval a napsal ho pánům Brodskému, Zindulkovi a dámě Zázvorkové přímo na tělo. Laskavá nepřekotná komedie o stárnutí, kde se bilancování neodehrává v mysli autora scénáře či režiséra, a vy jste nuceni se tím brodit, ale prostřednictvím jednoho krásného monologu v soudní síni. Kde se nebezpečí pasivity skrývá v jediném pohledu na starce v okně a kde k smíchu nepotřebujete ani Trošku či příručku s návodem.  Krásně, laskavě  a srozumitelně zabalený pětihvězdičkový sentiment. Ono to totiž není sprosté slovo, víme? (17.11.2023)