Je třeba zabít Sekala

Myslím, že tohle se povedlo. Dobu jsem sice nezažil, ale takhle nějak jsem si v koutku duše představoval život za protektorátu, a to atmosférou počínaje, tak charaktery jednotlivých postav končeje. Teď tak úplně nevím co vytknout, protože mi to přišlo takřka bezchybné. Myslím, že lev byl udělen naprosto zaslouženě. Konečně ,,český" film, který se od svých předchůdců razantně odlišuje. A není to pouze kvůli přívalu polských herců. S ohledem na zdejší relativně nízké hodnocení mírně filmu přilepším. Slabší * * * *. (28.10.2011)

Je třeba zabít Sekala je najtypickejším predstaviteľom Easternu. To znamená, že má všetky atribúty westernu, ale je zasadený na "východ". No a tým by som začal výčitky voči tomuto extrémne kladne hodnotenému filmu. Zoberme si, že ho teda sledujeme ako zástupcu žánru a nie ako český žánrový unikát. Vidíme potom v podstate televízne vyzerajúci film, ktorý sa berie v každom okamžiku extrémne vážne. Veľké detaily tvárí ľudí, ktorý nemajú charakter. Ich kvázi drsné preslovy a poznámky, po ktorých by sme mali cítiť niečo, ako pri Nezmieriteľných. Mne z toho bohužiaľ vychádza nevieryhodnosť. Prečo napríklad robí hneď na začiatku "hrdina prichádzajúci odnikiaľ" problémy v krčme? Áno, najväčším kladom filmu je zvolený žáner, v našom prostredí neexistujúci. Mám pocit, že sa to automaticky zamenilo za kvalitu. Ak by tu bol občas náznak humoru a tvorcovia sa nám nesnažili tak okato ukázať, že dobrý tu nie je nik, prinieslo by to do filmu ospravedlnenie aj iných nedostatkov. Nevidím však v jeho štýle oveľa viac, ako v americkej westernovej televíznej produkcii. (24.05.2014)

Bravurním způsobem natočené drama o vině a trestu. Drama bez kladných hrdinů. Každý si nese svůj díl viny, každý musí zaplatit. Atmosféra dědiny, kde se žádná "jinakost" neodpouští, kde napětí, dusno a špína je až fyzicky cítit. To vše podtržené vynikajícími hereckými výkony Olafa Lubaszenka a Boguslawa Lindy. Právem označováno za jeden z nejlepších filmů 90. let. (08.05.2007)

Dechberoucí, strhující příběh o zbabělosti a odvaze, o kolektivních pletichách a individualitě (ať už dobré, či špatné). Příběh Jiřího Křižana je sice zasazen do protektorátní doby, ale lehce si lze představit, že by zapadl třeba i do baroka - nejen vztahem k víře, k půdě. Výtečně využit symbol kříže; skvěle rozehrané přehlížení lidí, kteří se vyčleňují - ať už jde o parchanta Sekala, jeho poskoka Záprdka, nebo luterána Juru Barana. Herecky zaujmou nejen ústřední hrdinové (polští herci), ale i představitelé sedláků. Příběh dokresluje hudba Michala Lorence. (09.05.2010)

Ehm... byl by někdo tak hodný a vysvětlil mi, co je na Sekalovi tak úžasného, pozoruhodného a působivého? Že vesnice a malá města jsou semeništěm závisti a pomluv, kde ví každý o každém i to, kolikrát při své poslední chřipce kýchl, je snad všeobecně známo. Že milý, idylický, nezkažený venkov naivních spisovatelů existoval tak leda v jejich představách, to už snad taky nikoho nepřekvapí. A filmů z časů okupace už pár máme... Dalo by se namítnout, že zpracovává poměrně neotřelé téma, charaktery nejsou černobíle vyhraněné a pobíhá tam pár opravdu dobrých herců (zvlášť zaujmou Bartoškův farář a Chramostová v roli Sekalovy matky), a všechno jsou to námitky oprávněné. Jenže vzdor vší snaze a hanáckému létu je ten film studený jak márniční podlaha. (24.07.2007)