Budiž světlo

Slováci v případě tohoto filmu předvedli absolutní, moderní evropské drama se vším všudy. S dobrým rodinným námětem, se správně ponurým zasněženým venkovem, s atmosférou, která by se dala krájet a s kamerou, která místy působí i světově. A není to náhoda, Marko Škop předvedl solidní filmové vedení už ve svém debutu Eva Nová. Navíc musím říct, že Milan Ondrík je top slovenský herec současnosti a všichni ostatní mu neméně skvěle sekundují. Budiž světlo pro mě byl zážitkem, kvalitním dramatem, které je možná více chladné, než by bylo třeba. Pořád ale dostačující k tomu, aby se mi vrylo pod kůži. (09.10.2020)

Dost zajímavý slovenský film. Otec se vrací na Vánoce z Německa, kde pracuje. Postupně zjišťuje, že doma není něco v pořádku. Jeho syn je totiž členem polovojenské mládežnické organizace a chová se jinak. Vše se mění ve chvíli, kdy jeden ze členů spáchá sebevraždu. Ve vesnici se to začne řešit a otec začne mít pochyby. Začíná pátrání po tom, co je vlastně tato skupina zač a jak funguje. Nakonec se vše komplikuje a místní se začínají proti rodině obracet. Je to natočené dost věrohodně a vůbec bych se nedivil, kdyby se něco takového na Slovensku skutečně dělo... "Si ako tvoj otec!" (26.10.2020)

Když čtu že "... má tři děti a jezdí pracovat do Německa, aby rodinu uživil" jako zde v synopsi, chytá mě téměř fantas. Toto, nevím co, snad jen konstatování, či vize, idea, zbožné přání (těch je filmu opravdu plno), je jen prachsprostou lží na pozadí honosných domů a zaparkovaných aut. Tato skutečnost také nepomáhá v pochopení filmu (myslím, že naopak ideu filmu spíš podvazuje). U mnoha filmů z poslední doby jsem řekl, že jsem na šikanu dost citlivý, přestože v tomto věku a v této formě jsem se s šikanou nesetkal. Šikana není nikdy normální a v tomto věku a v tomto rozpětí je nenormální, a její uplatňování v civilním životě je přímo kriminální. Proti tomu se staví (a podle měho mínění dobře zpracovaný) ostrakismus, soudržnost viníků s těmi, kteří chtějí zachovat současný stavm ať už je jakýkoli, vůči těm, kteří se také provinili, ale hledají nápravu. (14.02.2021)

„Zdraví sme, pekní sme, už len toho rozumu..“ Kde schází vzájemný respekt, jde všechno do prdele na úrovni vztahové, rodinné i společenské. Na takové místo asi nemá smysl světlo donquijotsky přinášet, lépe se mu vydat vstříc.. V roli kritického komentáře to honí po oravském poli až příliš mnoho zajacov, nicméně vše je zasazeno do prostředí, kde jde obyčejnost ruku v ruce s uvěřitelností a záběry jsou akorát tak dlouhé, aby vnesly intimitu. Škoda jen, že úroveň hereckých výkonů není konzistentní, z té opravdovosti to něco ukrajuje.. (06.10.2020)

Marko Škop dobře pracuje s postavami i s prostředím vesnice, kde se všichni znají a nenechají si líbit, když s nimi někdo nedrží basu. Drama o nutnosti svěřovat se a o rodině řešící morální dilema související s tragédií, jenž vesnici narušila vánoční pohodu, a s činností mládežnické skupiny zakládající domobranu, se zaměřuje i na motivy homofobie, synovsko-otcovských vztahů a nečestných církevních hodnostářů. S rozjezdem zápletky se nicméně dost otálí a film končí ve stádiu nadhozu, kdy se udělá ta správná věc, díky níž se konečně dají věci do pohybu, leč ty už snímek nezachycuje. (02.07.2019)