Black Mirror: Bandersnatch

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Neustálý kolotoč, který by vlastně nikdy neskončil. Upřímně, jsem dost konsternován. Film začne tím, že má nějakou zápletku, ale vy v celku záhy zjistíte, že vlastně ji ani nemá. A hledat byste ji mohli asi zbytečně. Je to trochu magořina. Trochu více. Už jenom tím, že se točíte v ničem a vy ani nevíte jak film skončí, protože ani nemá konec a můžete to dvacetkrát měnit. A vy nevíte proč. Magořina. Ani bych neřekl, že toto předbíhá dobu. Obecně je tohle stále něco, co asi moc nezapadá do naši doby. Pokud, ale z toho uděláte takovouto magořinu, tak se nemůžeme divit. (01.02.2019)

Iluze volby. Přesně jak Stephan popsal ve svém "happy endingu", kdy dal hráči na výběr z možností, ale stejně konec určoval on. Stejný postup je uplatněn v tomto filmu. Interaktivní film tohoto typu je tedy naprosto zbytečný - žádná volba ve skutečnosti volbou není. Otázka zní, jestli tvůrci chtěli, aby toto divákovi došlo? Pokud ano, tak tento díl nádherně ukazuje, jak se nemají dělat interaktivní filmy a pokud ne, tak se jedná o nedotaženou hloupost. (04.01.2019)

Nebol to až taký mindfuck ako som čakal. Tie jednotlivé variácie na konkrétne rozhodnutia a následné flashbacky neboli až také zaujímavé, aby z toho človek spadol na zadok. Sem-tam som upadol do miernej nudy. No na druhú stranu treba uznať, že to svoju kvalitu má - technicky a obrazovo výborné, slušne zahrané a finálna pointa, ktorá sa ukáže v závere, stojí za to. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.02.2019)

Skrze volby (vlastní, ne ty politické; i když...) vstříc mnohým hlubinám šílenství. Formát sice originální není, a jiní s ním již naložili i lépe než jak se s ním pracuje zde, ovšem i tak to originální je; a to díky meta hrátkám s formátem skrze zaobalení do meta hávu aplikovaného na meta komentář o meta... No, představu již: a) Máte, b) Nemáte, c) *Zííív* Vždyť to nemělo smysl ani děj, takže 2/5, d) Ničemu nerozumím, svinská POMObáze, mažu profil a těm kapitalistům v Netflixu taky už ani kačku, na tohle jsme víčka nesbírali!, e) Zhulíte se a (snad/no) (ne)pochopíte čili za 5/5. PS: Konců je sice sympaticky "tak akorát", ale jakous takous katarzi nabízí pouze dva čili volte moudře. (07.01.2019)