Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I "Babičku" Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka... Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. (Česká televize)

(více)

Recenze (174)

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Vykreslený krásny príbeh, nanešťastie vytrhnutý z reality. Krásne prostredie, zaujímavé postavy, veľa poučení, šťastie, radosť a láska všade naokolo, ale aj veľa nudy a hluchých miest. Je to jeden zo symbolov filmu zvaného "babička, kytička, písnička" alebo tiež by sa to dalo nazvať oddychovým filmom plným pasivity. Ktovie, čo naň v tej dobe hovoril Gustáv Husák. Film je síce plný pekných vecí, ale k utláčateľským režimom sa chová chladne, komunisti sa ho báť nemuseli, tak ako vo filme ešte skoro sympatizuje so žalárom národov s Rakúsko-Uhorskom, hovorí len v dobrom o panovníkoch, je to presladené. Kresťansky je to pekný film, prírodne, kultúrne, v medziľudských vzťahoch, lenže trvanie má prestrelené, dve hodiny by úplne stačili, navyše to nemá nejaký výrazný dej, je to len nažívanie si, to by aj ušlo, keby som to tak pri tomto filme cítil, zas úplne nadšený som nebol. ()

pouler 

všechny recenze uživatele

Babička. Už když jsem četl knihu (tenkrát povinnou) tak jsem si říkál tady něco není v pořádku, mně to baví! A tenhle film ještě více, neuvěřitelné na rok který vznikl (1971) je to skoro zázrak. Povídka Viktorka drží celý příběh Jaroslava O. a Libuše Š (vlastně prvnotina!) podávají životní výkony. Spoiler (:-) děj graduje a z vesnického prostředí na východě Čech se stává drama z života v porovnání s životem "zhýralé" vrchnosti. Podpora teorii, že Božena Němcová byla nemanželského původu a byla dcerou kněžny Zaháňské a knížete Metternicha. Nemůžu jinak než *****5. ()

Reklama

honzic 

všechny recenze uživatele

Krásné a dojemné, také velmi idylické a zároveň silně emotivní provedení babičky, jež sice má více dramatického ztvárnění a možné méně přesné vůči předloze, ale zaujme velmi nádhernou spíše melancholickou až dramatickou hudbou Fischera, naturalistické natočení některých scén a zároveň i hezkou barevností. Hodnocení: 80 % Jde o klenot mezi českými filmy. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Babička ve zpracování Antonína Moskalyka a Františka Pavlíčka může divákovi přijít jako příliš zkomplikovaná a spekulativně modernizující verze národní klasiky, pro mě si však zaslouží absolutorium právě kvůli odvaze uchopit nedotknutelnou předlohu zcela osobitým a výrazně tvůrčím způsobem. Pietně epizodický přepis Františka Čápa s pouze ilustrativním rozměrem, snažící se vší měrou uchovat únikovou idyličnost předlohy, byl nahrazen působivou interpretací aktivně nacházející a rozvíjející v předloze přítomné významy i "zastřená" či "potlačená" místa. Televizní Babička tak naplňuje útěšný obrázek vzpomínky na bezstarostné dětství v idylickém prostředí řadou temnějších a demytizačních podtónů - dětský pohled spjatý s tvořivou fantazií je prodchnut vědomím pomíjivosti a temných předzvěstí, odlišné zacílení na přírodní živly odkazuje ke stále přítomnosti zániku, nezvratnosti i pudové stránky existence, osvobozující "cyklický mýtus" obnovy střídá struktura neukončeného oběhu zdůrazňující směřování k deziluzivnímu procitání z dětského snu (pohádky) až do elegického závěru, složité narativní postupy narušující chronologii a vracející se v jiných pohledech k dřívějším událostem nehrají roli samoúčelného dekoru, ale nalézají spojnice v osudu čtyř ústředních žen (babička, Barunka, Viktorka, samotná Božena Němcová) - hlavní soubor podnětů čekajících tentokráte na interpretaci diváka. Všechny tyto změny odmítaly útěšné dílo, které by v znovu nastupujících těžkých časech posloužilo jako příjemný azyl. Naopak probouzejí silně melancholické nálady, svíravé pocity něčeho co není ztraceno, ale co se právě vědomě ztrácí a odchází, až spirituální předznamenání nastupující temnoty (jak dalšho života, tak smrti) jejíž doteky již člověk pociťuje a přesto je vůči nim bezmocný. Toto pocitové vyznění není dáno pouze prácí s motivy a paralelami (myslím, že v tomto ohledu byl přenos Viktorčina osudu do současnosti a jeho přímé interakce s životem babičky a Barunky geniálním tahem a tvůrčím jádrem adaptace), vydatně mu přispívá i výborná kamera objevující naznačené podtóny v idylickém toposu ratibořického údolí a především nadpozemská hudba Luboše Fišera drásající srdce a duši v kongeniálním sepjetí se záměry adaptátorů. Neopakovatelná souhra těchto složek učinila z Moskalykovy Babičky jeden z "určujících" filmů mého života: v dětství mě až mrazivě fascinoval, v pozdějším věku mě začaly oslovovat jeho skryté významy a podvratnost otevírající obrozenecké dílo pocitovému zázemí následujícího století, v budoucnu možná budu moci dát za pravdu jeho hlubšímu náhledu na směřování lidského života. Zkrátka, Moskalykovu Babičku můžu vidět třeba dvacetkrát a nikdy mi nezevšední, a nikdy mě také neopustí ochromující pohnutí narůstající během každé uplynulé minuty jeího sledování. ()

Marci 

všechny recenze uživatele

Tahle verze babičky je mojí srdeční záležitostí. Počínaje opravdu skvělým výběrem hereckých představitelů, zejména babičky Jarmilou Kurandovou, Barunky líbeznou Libuší Šafránkovou a nezapomenutelnou Viktorkou Libuší Geprtovou, hudbou, střihem, kamerou konče. Je to celé tak prosvícené sluncem a čisté, až se člověku tají dech. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (13)

  • První scéna, kterou Libuše Šafránková natáčela, dojala všechny členy až k slzám. Jednalo se o závěr filmu, kdy Barunka přichází říct včeličkám, že babička zemřela. Tehdy šestnáctiletá herečka to vzala uprímně a plakala doopravdy. Režisér dokonce zapomněl říct kameramanovi, aby po odehrání scény přestal točit. (ČSFD)
  • Podle asistentky režie Heleny Rohanové bylo hledání Barunky (Libuše Šafránková) dlouhý a svízelný proces, kdy objížděli celou republiku a pátrali po školách, divadelních souborech i „liduškách“. (sator)

Související novinky

Květa Fialová 1929 - 2017

Květa Fialová 1929 - 2017

26.09.2017

Po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Narodila se v české kolonii u slovenského Fiľakova do rodiny plukovníka letectva. Spolu se sestrou Blankou navštěvovala katolickou školu… (více)

Reklama

Reklama