poster

Kukačka v temném lese

  • Polsko

    Kukułka w ciemnym lesie

  • Československo

    Kukačka v temném lese

  • anglický

    Cuckoo in a Dark Forest

Drama / Válečný

Polsko / Československo, 1984, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • HonzaBez
    *****

    "A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek.(19.4.2018)

  • pytlik...
    *****

    Ten nacista je přímo ukázkovou ilustrací pravé pruské povahy. Její poslušnosti k hodnotám, které jí byly vtlučeny, o kterých samostatně nepřemýšlí. Která dává minimálně najevo city, chová se (relativně) korektně a tvrdě k rodině a tvrdě a nekorektně k ostatním. Která je zahleděná do sebe a přesvědčena o své vlastní výjimečnosti, nad kterou si ale nezúčastněný pozorovatel znechuceně odplivne. Která má plnou pusu toho, jak člověk nikdy nemá ztrácet hrdost, ale když hledí smrti jaksi do tváře, zcela nehrdě se sesype. Jinak film potěšil vyvážeností viny a trestu, nikomu zlé činy nakonec neprošly, a v diváku tak po skončení pachuť z nespravedlnosti. Vlastně akorát ta jeptiška Myslíkové tak nějak vyklouzla, ale tu si vychutná pánbu (i když možná ne, pánbu jak známo dobrý není). Jinak mě překvapilo, že na převýchovu byly dávány takhle staré dívky? Vždyť muselo být jasné, že se nepodvolí, zvlášť když jim Němci před očima zastřelili rodiče. A stále se v myšlenkách musím vracet ke scéně lynčování onoho nacisty. Nechám stranou, že mi přijde poněkud nepravděpodobné, že by vojáci něco takového v táboře dovolili a jen tak v klidu tomu přihlíželi. Zcela chápu onoho vězně, který byl svědkem bestialit onoho nacisty, že vzal kamen a hodil ho, proti tomu nemám absolutně nic. Ale moc se mi nelíbí, že měl tolik ochotných pomocníků, kteří se k němu přidali, a přitom o tom nacistovi nevěděli nic. Prostě si šli jen tak někoho zabít, když je to povoleno.(22.5.2013)

  • sportovec
    *****

    Slova o zrůdnosti a úchylné zločinnosti hitlerovského nacistického režimu se mohou dnes, více než šedesát let po skončení nejkrvavějšího válečného konfliktu v lidských dějinách, zdát jako plochá fráze. Jako něco, co ztratilo svůj obsah a smysl. Není málo těch, kteří o takový výklad zločinů Berlína, Říma, Tokia, Zagrebu, Bratislavy, Vichy, Sofie, Bukurešti, Budapešti a v mnoha ohledech i Lisabonu a Madridu usilují. Abstraktum, zvolené jako pohled-metoda jedním z největších českých režisérů minulého století, pohled opravdu "zdola", pohled již ne dětský a zdaleka ne dospělý, pohled, křehké, ale statečné dívky-dítěte, postihuje ty stránky zločineckého režimu, které v propagandistických i jiných oficiálních podáních zanikají (čestnou výjimku v tomto ohledu tvoří dnes více než čtyřicet let starý ruský film režiséra Michaila Romma OBYČEJNÝ FAŠISMUS). Krev nemizí ani v tomto úhlu pohledu; oč je jí však méně, o to osobnější, důvěrnější, konkrétnější a v tom všem i otřesnější je její působení. Zavražděný otec, zavraždění sousedé jsou východiskem; nedobrovolná smrt - vlastně zavrženíhodná vražda, povzbuzení, které si "laskavý" esesák dopřával asi tak jako slušný člověk návštěvu divadla, nešťastného vězně v koncentračním táboře a posléze gestapem odvlečená nešťastná polská služebná v Kuckkuckově zřejmě vyženěné vile, jen naznačují zrůdnost režimu. I zločinci mají své vášně; tou Kuckkuckovou byla absurdní snaha získat si skutečnou lásku již takřka dospělého - a rychle dospívajícího - dítěte s elitně nordickým vzezřením, nad kterým nemohlo neplesat srdce každého nacisty-rádobyantropologa. Drtit a rozdrtit umím, ale ... Německá luza - včetně indoktrinovaného spolužáckého mládí z Hitlerjugend - ovšem nedobrovolné "mädel" nezapomíná připomínat, kdo je kdo a co je co. Bezmocná a bezbranná, vydána na milost a nemilost, volí statečná dívka ty zbraně a možnosti. které jí dávají její věk a vzhled. Moskalykův pohled je komplexní a všímá si ne výseku, ale celku druhoválkové všednodenní skutečnosti hlubokého týlu a posléze válečné frontové skutečnosti. Mimořádnou příležitost v roli německého učitele-humanisty tu dostává Vilém Besser, skvěle odstíněnou a mimořádně dobře zvládnutou kreaci tu předvádí vynikající ruský herec Oleg Tabakov (u nás známý z role Waltra Schellenberga v proslulém ruském seriálu SEDMNÁCT ZASTAVENÍ JARA). Ocenit je nutné však i skvělé výkony zločineckých jeptišek (např. Jana Andresíková nebo v naprosto nezvyklé úloze Míla Myslíková) a především mimořádný výkon tehdy mladičké Miroslavy Součkové, která doslova roste a dospívá ve své roli skaždým přibývajícím závěrem. Bezcitnost německé aristokratické (?) ženy, upoutané na lůžko, mimořádně dobře zvládla také pro mne zcela neznámá polská herečka Alicja Jachiewiczová (zvlášť působivý je pro mne kontrast pyšné Němky v druhé třetině filmu a naopak bezmocnost mrtvicí stiženého těla v jeho závěrečných sekvencích). Svou působivost mají i scény z okupačního tábora v rodící se britské zóně. (Kolik jen tehdy mezi Němci bylo antifašistů! Kuckkuckův konec je vskutku zaslouženou symbolickou odplatou, ke kterým tehdy docházelo; trvalo řadu let, než se do Evropy vrátil znovu civilizovaný mrav.) Film pracuje i s řadou symbolů; asi nejvýraznější jsou písečné duny na mořském pobřeží, za nimiž se válejí na břeh dorážející vlny, nad nimiž se vznáší rackové podobně jako náušnice věnované Emilce matkou, kterou odvádí gestapo. Nejednoduchý vztah mezi vnuceným otčímem-lagerführerem a "Mili" se promítá i do závěrečných záběrů posledního výstupu, v němž se Emilka setkává se svou matkou; pohledem na hradčanské panoráma prolíná i tato dívčina vzpomínka. Antonínu Moskalykovi i scénáristickému klasikovi tohoto závažného tématu naší kinematografie Vladimíru Körnerovi (ADELHEID) se podařilo přiblížit druhou světou válku způsobem, který "zvnitřku", z nejosobnějšího důvěrna, ještě zvýrazňuje zločinnost režimu i ideologie, která chtěla světu vnutit "nový pořádek" samozvaných nadlidí. Je to přiblížení, které má i svůj všelidský rozměr, přiblížení, jehož nejvýraznější předností je plné zachování a zachycení pestrosti obrazu doby a jeho vývojových proměn, rozmanitosti, která se ve vzpomínkách rychle ubývajících pamětníků může jevit jako výhradně černobílá.(28.5.2008)

  • Ivoshek
    ***

    Je to určitě kvalitní film, hlavně co se týče vhledu do mysli průměrného důstojníka sloužícího nacionálnímu socialismu, který si rozhodně sám o sobě nemyslí, že by byl zlý. A vlastně směrem k Emilce zlý není a je vidět, že se dost snaží... Těžko říct, proč mě tenhle film nikdy úplně nechytil, možná za to může herečka v hlavní roli, která mi nějak nesedla, možná Tabakov, který moc typově na árijce nesedí, možná velká spousta předabovaných herců, kvůli kterým působí dialogy tak nějak zvláštně.(23.8.2019)

  • Sandiego
    ****

    Film, ze kterého mě občas pěkně zamrazilo. Hlavní představiterlka přesvědčivě ztvárnila dívku, z níž převýchova málem uděla bezskrupulní a chladnou bytost a Oleg Tabakov bez diskuzí tvoří halvní devizu tohoto netradičního snímku. Antonín Moskalyk opět nezklamal a film mi svým stylem někdy připomněl Babičku a hlavně v závěru Kateřinu Horrowitzovou. A ono spojení bylo více než působivé.(22.11.2007)

  • - Natáčení probíhalo i na Božím Daře. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

  • - Film čerpá z osudů dívky z Lidic, která disponovala germánskými rysy. (Lucas87)

  • - Velitele (Olega Tabakova) nadaboval Petr Kostka, jeho invalidní ženu Věra Galatíková. (BoredSeal)