Kukačka v temném lese

Vcelku obyčajný život decka počas vojny. Akurát, že hrdinka je nesympatická až na povalu a jej náhradný otec vedúcim v koncentráku. Najlepšia scéna je, keď dostanú jej spolužiaci príučku od vlčiaka. Ostatné klasika, Emilka čumí, chodí do školy a o ničom nevie. Neskôr príde ten očakávaný koniec vojny a ona sa samozrejme nezachová tak, ako sa od nej čaká. (19.07.2015)

Tady sice čtu, že předlohu napsal fotr Pergnerový, ale vzpomínám si, že na ZŠ jsem měl jako povinnou četbu knihu "Říkali mi Lenin", která byla taky o nějaký holce, co se dostala na převýchovu někam do NDR. A tu knihu mi to dost připomínalo. Asi fotr Pergnerový opisoval. Co se šukačky v temnym lese týče, tak je tam pár scén, který se vrejou do paměti, ale jako celek je to průměr. Navíc mi dost lezlo na nervy, jak je to plný nějakejch zahraničních herců, který jsou předabovaný do češtiny. Slyšíte Petra Kostku, ale čumíte na nějakýho rusáka. 50% (26.03.2014)

Tak ja som si to včera na tej Dvojke pozrela. Nejako extra ma to nezasiahlo, čakala som lepší zážitok. Samozrejme Součková a Tabakov boli najlepší. Zistila som, že som film voľakedy na strednej škole videla. A čo ma teraz úplne iritovalo bola hudba. Mňa strašne rušila, akoby robila z filmu grotesku, ale to je len môj názor. (30.01.2014)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Ten nacista je přímo ukázkovou ilustrací pravé pruské povahy. Její poslušnosti k hodnotám, které jí byly vtlučeny, o kterých samostatně nepřemýšlí. Která dává minimálně najevo city, chová se (relativně) korektně a tvrdě k rodině a tvrdě a nekorektně k ostatním. Která je zahleděná do sebe a přesvědčena o své vlastní výjimečnosti, nad kterou si ale nezúčastněný pozorovatel znechuceně odplivne. Která má plnou pusu toho, jak člověk nikdy nemá ztrácet hrdost, ale když hledí smrti jaksi do tváře, zcela nehrdě se sesype. Jinak film potěšil vyvážeností viny a trestu, nikomu zlé činy nakonec neprošly, a v diváku tak po skončení pachuť z nespravedlnosti. Vlastně akorát ta jeptiška Myslíkové tak nějak vyklouzla, ale tu si vychutná pánbu (i když možná ne, pánbu jak známo dobrý není). Jinak mě překvapilo, že na převýchovu byly dávány takhle staré dívky? Vždyť muselo být jasné, že se nepodvolí, zvlášť když jim Němci před očima zastřelili rodiče. A stále se v myšlenkách musím vracet ke scéně lynčování onoho nacisty. Nechám stranou, že mi přijde poněkud nepravděpodobné, že by vojáci něco takového v táboře dovolili a jen tak v klidu tomu přihlíželi. Zcela chápu onoho vězně, který byl svědkem bestialit onoho nacisty, že vzal kamen a hodil ho, proti tomu nemám absolutně nic. Ale moc se mi nelíbí, že měl tolik ochotných pomocníků, kteří se k němu přidali, a přitom o tom nacistovi nevěděli nic. Prostě si šli jen tak někoho zabít, když je to povoleno. (22.05.2013)