The Happiness of All Mankind (E04)

Spoilery! Další vydatná dávka radioaktivní deprese. Už abych měl tento mini seriál za sebou a mohl zase začít žít spokojený život. Už bylo dost děsivých nočních můr. Tento seriál se zaručeně dostane svému diváctvu pod kůži. Další nádherná ukázka toho, jak moc jsou lidé v socialismu prioritou. I v takto kritický moment je prioritou, aby si stát zachoval svoji tvář, a tak se lže světu do takové míry, do které je to alespoň trošku možné. Následky každé takové lži jsou obrovské a platí za ně zejména ti nejvíce postradatelní - obyčejní lidé. Scéna s úklidem střechy byla bezesporu jedním z nejsilnějších momentů celého seriálu. Nutná likvidace pejsků, o které začne básnit každý s kýmkoli toto téma otevřete, mi nepřišla až tak zásadně silná, a to tato zvířátka miluji (nejenom na česneku). Časové skoky příběhu příliš neubližují. Seriál tentokrát už zachycuje převážně řešení následků a pátrání po příčinách. (09.06.2019)

Mé dojmy z výborné třetí epizody dolů příliš neklesly. Síla samotného příběhu nepolevuje, ačkoliv jsme už měsíce po fatální katastrofě. Tvůrci z různých pohledů mapují pátrání po jejích příčinách a souvislostech i zdlouhavé a komplikované odstraňování následků. Rozsah havárie dál zkoumá především trio běloruská jaderná fyzička, sovětský vědec a vedoucí vyšetřovací komise a stranický byrokrat. Stále bojují s něčím, co přesahuje jejich zkušenosti a vymyká se všemu, s čím dosud pracovali. Tísnivou atmosféru plnou děsu a beznaděje doplňují dílčí linie (těhotná vdova po mrtvém hasičovi, likvidace zvířat včetně bezbranných štěňat), vše je navíc srozumitelné a nesnaží se publikum nějak přechytračit. Zlověstné, chladné a s výtečnými herci. Navíc dál vše v blízkém kontaktu s nechutnými sovětskými postupy, pro které nemá život jednotlivce valnou cenu. Snad jen mladý Ir z Dunkerku (tady nová likvidační posila Pavel) mě svou zpomaleností lehce iritoval. (07.06.2019)

Tento díl mi zatím nejvíce ze všech připomněl ruské filmy, na které jsme chodili do normalizačních kin se základní školou – tady je na efekt promyšlené opravdu všechno. Být osmileté dítě, jsem z pečlivě konstruovaných scén naprosto zdrcena, jako dospělý člověk jen kroutím hlavou nad tím, že tak okatě vyšperkovaný efekt, ztracený zcela v přebujelé atmosféře, vyvolá požadovanou reakci, tím spíš, když většina z nás, kteří tedy už těmi dětmi nejsme, je – doufám – s průběhem černobylské tragédie seznámena (a nemůže být proto překvapena konkrétními faktickými složkami seriálu). Osobně za všemi scénami vnímám příliš silný záměr šokovat. Na úkor dynamiky děje, osobního příběhu nebo umění vytvoření zápletky na pozadí historické skutečnosti – tento základní filmový vklad mi tu chybí zcela. Ale snahu vyvolat emoce oceňuji. Přečetla jsem si komentář, který dle mého seriál nejlépe vystihuje: „Klobouk dolů maskérům.“ No, tak asi tak nějak ;) (29.05.2019)

Souhlasím s deLaFere. Tato epizoda je nevyvážená. Pořad je tam spousta silných momentů, ale současně se do prostoru, kde tvůrci použijí vlastní invenci, vtírá americký smrad. Jakmile dojde na moralizování, přestávají být (pro kumunismu znalého diváka) dialogy věrohodnými. Je to smutný paradox, že mnohem uvěřitelnější jsou ty absurdity, které jsme slyšeli v prvních epizodách. Diskuze o vykřikování pravdy do světa, kecy o nebohé (nezodpovědné) ženě jednoho hasiče...předtím sledujeme, jak se posílají na smrt tisíce lidí... . A přitom nebyl důvod vměšovat se do událostí, které jsou natolik dramatické, že jim "vylepšování" jen škodí. Navíc tvůrci tlačí na pilu ve zbytečně dlouhých pasážích, které nemají jiný účel než ždímat emoce (nebohá štěňátka ). Podobným způsobem by se mohli zabývat mnohem horšími důsledky, jako kontaminací vody apod. Černobyl splňuje všechna kritéria slova katastrofa a to navíc s dlouhodobým dopadem. Má být edukativním vykřičníkem pro generaci, která důvěřuje vědcům, politikům a všem, kdo nás "řídí". A to i přes menší výhrady plní na 100%. PS: na ty nejnebezpečnější práce bych nahnal ty, kteří mají dluh společnosti...tzn. vězně, ne mladé kluky s životem před sebou. (30.05.2019)

Trochu si zde zpětně zavzpomínám na epizodu, která mě zas znechutila poněkud jiným způsobem než ty ostatní. Jen proto, aby si jeden rádoby stabilní stát udržel své renomé, nehleděl na životy svých občanů a málem všechny nepřipravil jen o střechy nad hlavou, pod nimiž někteří žili desítky let, ale i o samotný život. Vůdcům tehdejšího SSSR by bylo jedno, kdyby najednou neměli komu vládnout, důležité je, že by měli ten pocit. (18.06.2019)