Král

Krásne komorné, blatisté a realistické...To, že je tento typ filmov dnes prakticky ojedinelý vďačíme hollywoodu a jeho nekonečným komiksovým chrlením nepremožiteľných hrdinov, ktorými nás už zásobuje roky. Ja už tie filmy nemôžem ani cítiť, postavy sa mi zhnusili a už dlho si želám koniec Transformerov, Avangerov , Cap. America či nezničiteľnej Wonderwoman...So zatajeným dychom sledujem a fandím presne takýmto malým -veľkým filmom, prajem si aby zabodovali, aby diváci jasne ukázali , že presne TOTO chceme. Film určite získal pozitívne ohlasy, ale nevieme nakoľko ovplyvní kompetentných, aby financovali podobné filmy. Za mňa max. spokojnosť, po všetkých stránkach, možno by som bral ešte jednu bitvu naviac, ale už by som bol asi za veľmi náročného. 90%. (11.03.2020)

„ ANGLIE POTŘEBUJE KRÁLE A JÁ VĚŘÍM, ŽE VAŠE POSTOJE, KTERÉ VÁS OD NĚJ ODEHNALY, JSOU PŘESNĚ TÍM, CO VLÁDNUTÍ TÉTO ZEMI VYŽADUJE. MUSÍTE BÝT KRÁLEM…“ /// Jaký je úděl krále? Kurevská a dramatická dávka historie. Je tady fakt hodně komparsu, kterej leze na plac po komorních chvilkách, aby nám předvedl nějakou tu špinavou a syrovou středověkou bitvu. Trma vrma z pohledu krále… asi takhle nějak to mohlo vypadat. Za zmínku stojí Deppova dcera, Chalamet, Mendelsohn i Pattinson… a nezapomenu ani na mazáka Edgertona. Netflix překročil svůj televizní filmovej stín a tak jen zamrzí, že se to natáčelo v Maďarsku a ne u nás. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dal bych si moderního Šejkspíra. 2.) Jsem král a hledám přítele. 3.) Zjistím, jak se ve středověku tvořil mír. 4.) Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (22.11.2019)

Po Macbethovi od Justina Kurzela je tu další shakesparovská adaptace s temně poetickými záběry, nulovým patosem a hlavně fantastickým hereckým obsazení, které je radost sledovat. Jediné, co mě na tom mrzí, že Krále nikdy neuvidím v kině nebo na BD, protože sledovat tuhle výjimečnou záležitost na malém monitoru je obrovský hřích. Timothée Chalamet je opět fantastický a směle převyšuje ostatní herecké bardy. (07.11.2019)

Je moc milé, že člověk může zase jednou zhlédnout vizualizovanou historii velkobritských incestních degenerátů, aniž by se musel prokousávat slovní rakovinou přeceňovaného nudila, uspávače hadů a kurvila historie Wilíka Třesoštěpa. Ne, že by se teda Aboridžinci nějak zvlášť srali s historickou akurátností, po vzoru toho tlučhuby bez skrupulí naroubovali ochnutého homopýra do role žabožroutského homoprince, který byl tenkrát možná leckde, jen ne u Azincourtu, nicméně ukazovat, jaký je Patyzón slizký, trapný a prkenný pičus, je rozhodně záslužné a přínosem pro světovou kinematografii. Takže výsledkem je nádherně udělaná, na televizní poměry rozmáchlá, poměrně svižná, špinavá a ponurá středověká freska s překvapivě vynikajícím a přesným Šavlometem, příjemně zcela prostá „Jsi cos krom stupně, místa, zevnějšku, strach budě u jiných a zlekanost, jsa méně šťasten ve svém děsení těch, které děsíš?“ a podobně maligních větokonstruktů a pičistických přechodníků mistra Youdy. Tudíž běda, i já se slovy kokotoklasika povinován cítím se dnes auditoriu domýšlivému sbohem dáti: Ač dílo zdařilé, veskrze zábavné a poučné jest, já v kostech morku pocity chovám, že kmáni tupí, javše se v dějevědy hodinách lelkovati jen a po soustředěných zbůhdarma plastelínu flusat, v něm stěží zalíbení naleznou, neb vědomost pro ně více již není líbeznou, jsa v ignorantská hovada pacholků stájových vzděláni, dozajista bukanýry létající a věty prosté, tříslovné, hodné lůzy sprosté zkroušeně postrádati budou. Žel kanály, žumpy a stoky odpadní samy se svévolně hloubit sveřepě odmítají, pročež otázku onu osudovou „Kopat či nekopat?“ za „Vžum, Skvíz, Splaš“ svistu jak břitva lopat ostrých nadále slyšet bude vůkol krajem vším a řepka tam zlatoslunná v lánech nekonečných, plebsem okopávaných, z kurvy zrozeným MacBethům uherským a jiným vším vesele si pokvete. (03.11.2019)

Silný historický film, dôsledne neromantický (nezavadzia tu žiadny "strong female character", lebo tu nemá miesto), výživné stredoveké blato a neustále šero, more krvi a počas rytierskych bitiek bodanie do krkov a podpazuší a inde "pomedzi pláty". Vynikajúci herci, poctivo zobrazená bitka pri Agincourte. Pripomenulo mi to historické filmy z prelomu 60. a 70. rokov (Alfréd Veľký, Lev v zime...), keď už sa namiesto gýčovej opulentnosti hľadala skôr presvedčivá dobová špina a nejednoznačnosť postáv. Prvý dojem je, že tomu niečo chýba, ale postupne mi dochádza, že najväčšia sila filmu je práve v tom, že neobsahuje to, čo od neho bežný dnešný divák očakáva. (04.11.2019)