Faust

Sakra, takový intenzivní začátek, takový brutální konec, proč jenom je ten prostředek takový laškovný a neinteresantní. (Navzdory tomu Camilla Horn fantastická.) Se staršími filmy, které nějakým způsobem pracují s vírou/křesťanstvím mívám většinou vnitřní problém. Nedokážu se prokousat historickými vrstvami, abych správně pochopila, jestli to Murnau myslel s tou vírou upřímně nebo ironicky, nebo zkrátka jaký postoj k té legendě to vlastně zaujímá. (27.02.2022)

Zfilmovaný Faust zaujme i dnes. Zejména první třetina filmu je velkolepá a až megalomanská. Sázka anděla s ďáblem, morová rána a první setkání Mefista s Faustem jsou natočeny vizuálně podmanivě a ve velice záživném tempu. Jako fanouškovi filmového umění se mi při některých pasážích tajil dech. Jediné co je ke škodě je fakt, že energie jež z úvodu se z filmu postupně vytrácí. Například dlouhé minuty námluv Fausta s jeho vyvolenou Gretchen jsou přetažené a střední část filmu je tak slabší. Závěr je pak ale opět hutný ve stylu navozeném úvodem filmu. Filmařsky skvělé dílo, zejména po vizuální stránce, u kterého mi trošku vadilo kolísavé tempo filmu. (24.09.2012)

Možná, že polovina (možná i víc...) mých komentářů k filmům němého období, po nichž občas pro doplnění filmových obzorů sáhnu, se podobají z hlediska vypsaných dojmů jako vejce vejci, ale nic se nedá dělat. U Fausta jsem obdivoval úžasné výtvarné a scénické nápady, poutavé triky, působivě expresionistické černobílé obrazy, z nich sálající atmosféru... minimálně scéna s podepsáním vlastní krví na mě zapůsobila horrorově i z dnešního pohledu, líbilo se mi, že i ve vesměs temném filmu dochází kdesi v druhé polovině na pár příjemně osvěžujících poetických scén a jistý zážitek, na základě něhož bych Murnauova Fausta označil za dodnes pozoruhodné dílo, se určitě dostavil. Na druhé straně u téměř dvouhodinové stopáže jsem se občas nevyhl ani pocitům vaty a přehnané délky některých scén či možná i celku, v kombinaci se stylem z dnešního pohledu již tak specifickým a do jisté míry hůře ztrávitelným... ač talentovaný tvůrce své doby za to tolik nemůže. Emoce ve vyhrocené chvíli i s příchozí depresí se zvláště ke konci dostavily, ale zároveň jsem se párkrát přistihl, že během sledování, ač na jedné straně dostatečně pohlcen silnou atmosférou, přemýšlím také nad x dalšími různými věcmi (přestože jsem si na tak náročný film vyhradil specifický čas) a že s výjimkou závěrečného osudu Markéty mě podaný obsah díla nezasáhl takovou měrou, jak by zřejmě měl... Nevadí, němá 20. léta se holt nadále nestanou mým oblíbeným filmovým obdobím, přestože v nejednom snímku vnímám i nadčasové klady a jistě zásadní odkaz pro tvorbu budoucí. [70%] (08.01.2024)

Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou (10.07.2006)

Diabol roztiahol nad smrteľníkmi svoj plášť a svet sa zmieta v agónii. Faust spečatil svoj osud a vložil ho do rúk Mefistovi. Vizuálne pôsobivé dielo nemej éry niekedy dopláca na zbytočnú expresivitu. Aj tak sa jedná o kompaktný snímok s nápaditými zábermi kamery, nasvietením scén a slušnými trikmi. Dodatočne doplnená hudba ( Timothy Brock ) zatraktívňuje podobné filmy a je len dobré, že sa tak deje ( napr. Muž s kinoaparátom ). (01.04.2010)