Der letzte Mann
Posledná štácia
The Last Laugh
The Last Laugh
Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Carl MayerKamera:
Karl FreundHrají:
Emil Jannings, Harald Madsen, Carl Schenstrøm, O.E. Hasse, Hans Unterkircher, Maly Delschaft, Emmy Wyda, Neumann-SchülerObsahy(1)
Jedinečná psychologická studie tragédie jedince. Stárnoucí hotelový portýr byl díky své uniformě vrátného pro celé okolí symbolem velkého světa. Už ale není schopen unést kufry přijíždějících hostů, a tak je ředitelem přeřazen na místo uklízeče toalet. Aby se mohl důstojně zúčastnit svatby své dcery, uniformu ukradne. (oficiální text distributora)
Recenze (80)
Monotonnost a nuda v tom zase prevladaju, fakt nechapem tu precenovanost, ze 86 %, to si snad delate prdel? 50 % ()
Verdikt: Ač spíše 'komedie' než drama, většina diváků se nesmála, část spala a ať si v tom hledá kdokoliv jakoukoliv symboliku, hodnocení, kterému se zde film těší je nadhodnocené. A jen proto, že je něco z roku 1924, je to černobílé a poměrně to nudí, tak 5* opravdu dávat nebudu. ()
Film ma nekolik prekladu, ja ho napriklad videl jako Portyr hotelu Atlantik, ale to je fuk, film je to bezva... To ze Jannings je fenomenalni herec je bez diskuze, to ze Murnau je genialni vizionar je bez diskuze (uchvatne pouziti "rucni" kamery ve snovych scenach), jak asi myslite, ze dopadla jejich spoluprace?? Ackoli ani jeden z uvedenych zde nepredvedl to nejlepsi ze sve kariery (navic meli pred sebou spolecneho Fausta, ktery uz je trochu jina trida), porad se jedna o jedinecny nadprumer... A ten happy end je kouzelny, reziser pomoci titulku (myslim, ze jedineho ve filmu) vstoupi do deje a oznami, ze se jedna o fikci, ze v normalnim zivote by pribeh skoncil jinak...proste kouzelne...Mmch, film byva oznacovan jako posledni film nemeckeho expresioniusmu, ale nevim, nevim... ()
Nuda k posrání #96. Viz Osvícení. 25% ()
Citlivy pribeh o zostarnutom hotelovom poslickovi,ktoreho slabost a staroba "zabezpeci" jeho pracovne preradenie a naslednu frustraciu,bolest a opovrhnutie v ociach okolia.Janningsova kreacia je velkolepa,rovnako carovny je hudobny podmaz,ktory vo velkom style dotvara atmosferu filmu.Velka skoda reziserovho rozpravkoveho"neautorskeho" epilogu, aj ked jednoznacne nemyslenemu vazne. ()
Je skoro jisté, že tehdy, ve dvacátých letech, tohle byla naprostá bomba. Ale v dnešní době...doba prostě pokročila a i když je to možná zajímavý film a přehlídka mimiky a gestikulace herců (film je němý) je dobrá, tak mne osobně to nijak nevzalo. Čekal jsem, že to bude mít mnohem méně minut, ale 77 minut na němý film(!) s pod kůži zalejzající hudbou tehdejších časů, to prostě nešlo. Hvězda za ztvárnění a druhá za to, že jsem to dokázal vydržet, i když se mi po deseti minutách chtělo strašně spát. ()
Uzasna rezie a budovani atmosfery. Ac nemy film, temer odprosteny od titulku, ma Posledni stace sice jednoduchy, presto silny pribeh. Dnes uz tezce uveritelny, ale urcite spolecenske rysy lze prenest i do dnesni doby. Epilog je sice zabavny, ale zkracena verze se do filmu hodi vice. Dobra hudba. ()
Ve své době jistě pozoruhodný snímek, s lety a vývojem techniky však ztrácí na působivosti... ()
Asi nejlepší ukázka síly němého filmu v jeho čisté formě. Žádné mezititulky (a když už, tak v diegetické podobě - noviny, dopisy...), jen do detailů promyšlená souhra obrazu a herectví Emila Janningse. ()
"Kým budeš zítra ?" Sociální pohled do zrcadla budoucnosti s odchody do důchodu v 70 letech. Nádech německé výtvarné moderny, stopy expresionismu plus konzervativní scénický základ. Kapitolka z vývoje filmové řeči, kousek, který mě dokáže zviklat z přesvědčení, že němý celovečerák je zvrhlost. Restaurovaná německá verze. 3-4* ()
[zhlédnuto v 77minutové verzi s živým hudebním doprovodem (Irena Havlová & Vojtěch Havel)] ()
Působivé psychologické drama, které se objede bez jediných dialogových titulků. Emil Jannings svým bravurním herectvím vykresluje pocity muže který náhle ztrácí celoživotní prací těžce nabyté postavení. A s ním i přirozený respekt kterému se dosud těšil. Murnau tak alegoricky poukazuje na situaci v meziválečném Německu, kde se staré autority hroutily a místo nich nastupovala anarchie a všeobecná skepse. Autor byl producenty donucen natočit happy end. Vypořádal se s tím bravurně a přidal epilog, ze kterého kape cynismus a který z pánů producentů udělal šašky. Top deset z němého období. ()
Bravo Emilu Jannimgsovi, který dovedl herectví tváře k vrcholu, film je vlastně one-man-show, kde ostatní herci jsou jen součástí kulis. V roce 1929 při prvním udílení Oscarů dostal hned toho prvního v historii za Hlavní mužskou roli, což jenom podtrhuje talent tohoto velikána, který dle mého názoru hravě strčí do kapsy celého Chaplina i s buřinkou. ()
Krásný civilní snímek, kde Murnau zúročil své dosavadní zkušenosti a bez jediného šlápnutí vedle rozehrává strhující příběh zlomeného muže. Práce s kamerou je dokonalá a například nájezdy na detail (dokonce i skrz dveře!) jsou na svou dobu převratné. V neposlední řadě je nutno pochválit herce, zejména Janningse, který zvládá tak ošidný němý patos naprosto bravurně. Podle mě jeden z nejzásadnějších filmů dvacátých let. ()
Celou dobu se díváme na perfektní vykreslení pádu starého člověka z výsluní málem na samotné dno, aby to celé tak nějak pokazil happy end na závěr filmu. Škoda toho, ale přesto se jedná o vynikající snímek a zaslouží si plné hodnocení ()
Tak starý film a tak čistý obraz - to je zázrak. Skvělá hudba dokreslující kolorit 20 tých let. Pohodovka. ()
Klenot německého kammerspielu a můj nejoblíbenější film Friedricha W. Murnaua. Zatímco Nosferatu je poměrně přetextovaný, tento film neobsahuje dialogy vůbec (stejně jako jiné kammespielovky - komorní hry). Divák se tak může soustředit jen na působivou mizanscénu, která nádherně vykresluje emoce hlavního hrdiny. Stejně tak často ponurá hudba dodává celému snímku velice smutný charakter. Nakonec byl Murnau donucen vložit do filmu umělý happy end, který tento film vytrhává z konvencí žánru (Nicméně ve filmu se objeví titulek poukazující na nepravděpodobnost takového konce). Jeden z nejsmutnějších filmů, které kdy byly natočeny. Povinnost pro každého, kdo se zajímá o němý film. 100% ()
Skvělý kammerspiel, který se možná právě díky tomuto absurdnímu konci stal jedním z nejslavnějších a neúspěšnějších filmů svého žánru. Murnau spolu s kameramanem Freundem učinili z kamery hlavní vyjadřovací prostředek, který téměř nahrazuje další postavu sledující děj filmu. ()
4,5 Silne expresívne a nádherne umelecky stvárnený príbeh s hlboko ľudským rozmerom. Pozoruhodné na tomto nemom filme je, že si vystačí bez dialógov (medzititulkov) a príbeh vyrozpráva púhym obrazom. A ten obraz je nesmierne podmanivý, kamerou je vyjadrené subjektívne vnímanie, pocity hlavného hrdinu (fenomenálny Emil Jannings). A práca s kamerou je doslova revolučná (prvá pohyblivá kamera namiesto statickej, rozostrené snové sekvencie, nádherná hra svetla a tieňa, priam desivé detaily deformovaných posmešných tvárí). Film skvelým spôsobom vykresľuje ľudské vlastností, s dôrazom na psychológiu postáv. A ten často spomínaný happy-end podľa môjho vnímania žiadnym šťastným koncom nie je, skôr je to taká cynická satira s veľkou dávkou nadsádzky. ()
Viděl jsem ho také bez zvuku, na LFŠ, ale i tak se mi film líbil. Bylo jednoduché pochopit o co vlastně ve filmu jde a nebyl k tomu zapotřebí ani zvuk. Dávám 4*. ()