Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Tento samostatný snímek, jenž uzavírá jeden z nejslavnějších, nejkultovnějších, nejlepších i nejpůsobivějších seriálů, je více než důstojným rozloučením se všemi postavami, které jsme mohli po 11 sezón sledovat, prožívat s nimi hrůzy korejské války, jejich osobní dramata, lásky, zklamání, neúspěchy i komické okamžiky, které odlehčují tíživost několika státy řízeného vraždění. Podobně jako u legendárního sitcomu Přátelé je poslední epizoda, resp. scéna s klíčky od bytu jímavá, tak i loučení v již opuštěném táboře 4077 je dostatečně emotivní. Věřím, že i samotní herci, z nichž se mnozí znali po celou dobu, co se seriál točil, byli skutečně dojatí a nemuseli to hrát. "Nashledanou, sbohem a amen" trvá dvě hodiny, avšak neřekl bych na rozdíl od mnohých jiných uživatelů, že by byl film nevyvážený. Je tu dostatek akce, humoru, klidu s pohodou, ale zejména kotel emocí. Každý, kdo M*A*S*H zná a viděl všechny či téměř všechny díly, musí si při finální scéně vzpomenout i na postavy, které ze seriálu zmizely, např. velící plk. Henry Blake, kapitán John Trapper McIntyre, Walter Radar O'Reilly nebo Frank Burns alias Kuní ksicht. Všichni z nich byli důstojně připomenuti v posledním regulérním díle, tudíž nevadí, že v rozlučkovém filmu je vzpomenut pouze Trapper. S nezapomenutelnou znělkou, jež mi ještě doznívá v uších, dávám 5* a půjčuji si podtitul snímku ke konečnému zvolání "Nashledanou, sbohem a amen." (06.12.2017)

Ale Pohrobku, za prvé se ten seriál stal legendou, za druhé myslíš si snad, že po X letech společně strávených ve válce si všichni řeknou jen:"Tak čau, dík a naneviděnou"? Ne, jakkoli se nám to mohlo zdát emotivně přemrštěné, myslím si, že to bylo adekvátní tomu, co očekávali diváci, a hlavně tomu, jak by to asi bylo v reálu. (01.04.2006)

Kdo jiný by se měl posadit na režijní stoličku závěrečného dílu MASHe než Alan Alda. A všichni víme, že pokud je režijně pod epizodou podepsán on, je to vždy vážnější. Loučení se mu nadmíru povedlo, i když je znát, že se na scénáři podepsalo asi osm lidí. Nicméně je to důstojné zakončení jednoho kultu a jedné legendy, navíc zakončení plné paradoxů. Na Piercovi vidíme, že každý má svou hranici, která dřív, či později bude překročena. Klinger, který od prvního dílu bojuje o osmičku, nakonec zůstane v Koreji. V poslední epizodě se překvapivě nejvtipnější postavou stává Charles. Prostě tohle loučení se dost povedlo, celý díl prostupuje zvláštní melancholická nálada a závěrečné loučení je hodně silné. Tak nashledanou, sbohem a amen. 80% (24.08.2009)

Jak v diskusi, tak zde v komentářích čtu o tom, jak jsme si na tento seriál zkrátka jen "navykli" (ať už jde o humor, nebo asi seriál samotný). No, já si rozhodně nepřipadám jako že jsem si na něj nějak "navykla" (chápu to ve smyslu "tolerance všeho, co tam stojí za prd"). Nemluvím samozřejmě o tom, že pokaždé, když se u nás rozhrčí počítač, otevírá se první Mash :) M.A.S.H. byla jednoznačně láska na první pohled! Nevzpomínám si už kdy a kde, je to dávno, ale tohle vím jistě. Celý seriál se může pochlubit velkou náloží smutku i úžasného humoru zároveň(největší údiv u mě vždy budou mít nesestřelitelné scénáře, které provázely každý díl, ať už je napsal kdokoli a jak bravurně to dokázal skombinovat! Mnozí soudobí scénáristi si nemůžou čichnout ani k jednomu z nich). Co čekat v posledním díle, který tento seriálový kolos uzavírá? (No tak lidi, hergot- je to o válce :D) Samozřejmě více smutku. Seriál se loučí se svými fanoušky. Muselo to stát za to. Ano, asi to šlo lépe, ale to je právě to, na co jsme si během celého seriálu navykli. Rozhýčkal nás svou dokonalostí a tak člověk prostě chyby hledá. Možná to na mě bylo smutné víc, než bylo zapotřebí, ale dokonalosti se hvězdičky neberou :) (16.02.2017)

"A je to tady, tohleto je zvuk míru!" Ano, je to celovečerní nostalgické rozloučení se seriálem. A také s válkou. S válkou, která je nesmyslná ve své podstatě a je těžké její útrapy překonat, nejen po fyzické, ale především po psychické stránce. Proto zde asi převládá antimilitaristická dramatičnost místo vtipu, nadhledu a černého humoru, které jsme si dosyta dopřávali během seriálu. Ale bez nich by se asi naši hrdinové tohoto závěru nedočkali... (10.03.2017)