Mučedníci lásky

Já bych snad Mučedníky lásky ani nenazvala filmem ,groteskou ,či něčím jiným. Řekla bych ,že jsou uměleckým dílem. Není asi možné hledat smysl ,děj ,pochopení......při sledování je potřeba jen uvolnit mysl ,otevřít srdce a užívat si......Ano, je to hodně složité a ne pro každého. (25.01.2009)

Tak mě tenhle podivný povídkový film zcela spolehlivě minul. Jestli bylo co chápat, tak jsem nepochopil. Byla to jedna velká nuda. (13.04.2009)

Víno, ženy, zpěv... zvláštně pojaté, ale nijak zvlášt strhující. (25.01.2009)

Tři povídky, tři romantické příběhy, tři osamělí lidé... A to je všechno. Jo, ještě se tam skoro vůbec nemluví, celý film padne asi 20 slov. Každá povídka má cosi zajímavého do sebe, je dost dobře natočená, v každé je spousta hudby, ale minimálně dějová. A že by film působil tak, aby zaujal i bez nějakého děje, to ne. Takže s každou povídkou jsem se místy celkem nudil. Sice tam občas je něco hlubšího, ale i tak, nudil jsem se. Ale za bezvadný závěr dávám třetí hvězdu. (15.12.2018)

Surrealisticka groteska Jana Němce o lasce, kde se v podstate nemluvi a reziser uzavira silnym obrazem trojice hrdinu jednotlivych povidek, ktera nedosla naplneni svch tuzeb. (24.01.2009)

Staromódní příběhy s estetikou šantánových inspirací 60.let, příběhy, jejichž poselství není příliš sdělné nejen dnes, ale nebylo zřejmě ani v době vzniku. Aby film úplně nazapadnul, hvězdička navíc je za pozoruhodnou formálně-řemeslnou zralost tvůrců - kamera, režie (detaily, vedení herců), střih. komentáře Mouzon, alanP (17.10.2013)

Ne-ee... (29.05.2020)

Na každém kroku bizarní, extrovní a avantgardní. Tudíž né pro každého a tomu rozporuplnému hodnocení rozumím... (24.01.2009)

Chtěla, snažila, moc jsem se snažila skoro plakala a nakonec nezvládla a nevěděla jestli to zvládnout chci. Kdybych si nepřečetla o čemže tento film je, nikdy bych si to nedokázala odvodit. (26.08.2012)

Taková umělecká onanie, ne přímo samoúčelná, ale přesto ne moc působivá. To, co jinde oceňuju- méně slov a důraz na vizuální stránku, je zde tak vyhroceno, že vlastní myšlenka filmu spolehlivě uniká. Ale i tak musím nějaké hvězdy udělit, protože tento film něco v sobě jistě má (ať už je to krásná Marta Kubišová nebo hudba s kamerou). (24.03.2010)

1) Jedinec - produkt zkostnatělých schémat si do svých představ o získání lásky projektuje cosi hříšného a zakázaného. Od toho se odvíjí i výběr míst, kde lásku hledá (kabarety, noční kluby). Dokonce i na tak nezobecnitelnou záležitost, jakou je získání vytoužené dívky, bere mustr (což se nakonec ukazuje jako hloupost - slečna samozřejmě nenaplní jeho očekávání a usne). Hrdina si ale připadá hříšný - pokusil se přeci získat lásku, to je ale nestydaté! Společenská a podvědomá výchova k sebelásce jej ale nutí k tomu, aby své (samozřejmě nesmyslné) rozčarování nad svým jednáním projektoval do vztahu cizích lidí k sobě (tedy: já mám představu o tom, že jsem "cosi" učinil špatně, ale samozřejmě se nemohu sám pranýřovat, tak si budu namlouvat, že celé mé okolí mnou pohrdá). Příběh, který lze vzhledem ke kontextu doby, v níž film vznikal, vztáhnout celospolečensky - a nebude to pouze prvoplánový tah ("vše, co vzniklo v šedesátých letech, má schopnost evokovat zeitgeist").......2) Opravdu nádherná miniatura. Nastěnka (ironie jména nabývá pro pravidelné diváky silvestrovských Mrazíků téměř až patologických rozměrů) nesní idealisticky - tedy tak, že by se ve svých snech povyšovala a myslela by výše, než je její reálné postavení -, nýbrž si do svých snů projektuje svou žitou skutečnost. Je přesvědčena o tom, že i ve snu, v krajině, kde je možné být šťasten, musí být ona zákonitě nešťastná nebo zklamaná. Její vyvolený si jí nevšímá a náklonnost z její strany si uvědomí až ex post; muž, kterému se líbí, jí bere jako kus masa; jediný (možná) pozitivně zakončený románek je poté realizován s dobrodruhem a laciným švihákem (z tohoto románku jí navíc probere reálný svět). Rovněž není možné opominout genialitu Jana Klusáka a totální zjevení v podobě Karla Gotta, který nehrál vždy pouze dementní Lucifery, ale objevil se i v kvalitních filmech a nezapomenutelných rolích......3) Opuštěný člověk, který je schopen pro trochu lidské sounáležitosti potlačit svou identitu a dokonce přijmout stupidní společenské rituály, nakonec vydobytou lásku ztrácí vinou zdi, kterou mezi něj a jeho vyvolenou staví všeobjímající uniformita (která nás, v širším společenském kontextu, odděluje od našich snů a tužeb jako takových - samozřejmě je třeba tyto sny morálně prověřovat, to je však podstatou uvažování snad každého myslícího jedince). Následuje ironická, lehce tragikomická tryzna s výmluvným gestem "ahoj a pacičku" a my jdeme našimi životy dále vesele, i přese všechny slzy. Divák si ale může vybrat, co je mu milejší - ponechat si slzy nebo si dopřát trochu toho úsměvu. U Němce je možné nakonec obojí, přičemž ten úsměv není hysterický, ale spíše poučený a (v některé dimenzi možná také) nadějný. Alespoň bych tu naději rád měl. Hledání je trpké a hrdinové cestu teprve jdou objevovat (nebo ne?). (08.09.2011)

Třeba jsem do toho filmu ještě nedorostl, nevím. (29.01.2012)

Být mlád v roce vzniku, dost možná bych áchal nad Němcovým kafkovským podobenstvím a novou vlnou, ale po víc jak půlstoletí mě zcela míjí a až otravuje svou prkenností a topornou chtěností být jiný a umělecký. (27.05.2022)

Nová vlna se starým obsahem. (25.01.2009)

Ach jo, dala bych tomu možná víc, kdybych věděla co to vlastně bylo...Pořád jsem čekala, co z toho vyjde, no a ono nic.Připomnělo mi to film O slavnosti a hostech.Veeelmi rozvláčný děj, který by mě, pokud bych byla opravdu řadový komerční divák odrovnal.Nicméně chápu, že tehdejší doba si žádala své a v šírším kontextu to zřejmě padlo do úrodné půdy.Chtěla bych se na to podívat ještě jednou a čekat, zda to alespoň částečně pochopím a udělám si konkrétnější názor... (24.01.2009)

Film, který ukazuje, že Kubišová kdysi směla a co je nejzajímavější - uměla i zpívat... (26.09.2002)

Jakube,Jakube,Jakube,Hynku,Viléme, Jarmilo............,Jan Němec a zejména Ester Krumbachová se výrazně zapsali na tomto díle, jsem z něho trochu rozpačitý, na jedné straně málo slov, na druhé je to asi působivější, celková atmosféra, trochu mi to připomíná francouzskou školu, ale možná to je úplně jinak.Mladičký a (ne)pěkný Karel Gott, krásná Marta Kubišová a jiní, celou řadu jsem ani nepoznal... Každopádně nás čekají ještě minimálně další dvě desítky filmových večerů v rámci cyklu Zlatá šedesátá. (24.01.2009)

Jen občasná hudba člověka vzbudí z naprosto nudné a nic moc neříkající podívané. Škoda. Hodnocení: 35 % (10.03.2012)

Dík Mouzonovi, že mi vysvětlil, o čem to bylo :-))))) A to hodně dlouhým komentářem. Já budu kratší. Své pocity z filmu bych shrnul do konstatování, že jsem trpěl opravdu nesnesitelnou touhou inzultovat všechny autory tohoto snímku, režiséra především. A toho "Jakuba" ve třetí povídce bych nakopal rovnou do prdele jednou z těch špičatých bot, které měl obuté. No ale paradoxně díky těmto pocitům musím tu jednu hvězdu dát. (04.12.2012)

Co tím chtěl básník říci? (25.01.2009)