Tom a Jerry

Možná není moc drsňácké aby měl ještě puberťácký tvrďák v oblíbených Toma a Jerryho, ale já to mám v <-> Chci tímto neviditelným gestem prokázat ohromnou čest tvůrcům, kteří bez prdele udělali dětství bambilionu děti něčím fantastickým. "Tom a Jerry jdou, k nám teď s náladou..." <3 Něčí slabina je dildo v prdeli nebo mnutí bradavek po posilce. Já mám tenhle Ying a Yang. (10.09.2014)

Tom a Jerry jdou, k nám teď s náladou. Hurá! Tahle bitva trpaslíka s obrem, neskončí ve zlém, ale v dobrém. A kámoši jak hrom, jsou Jerry a Tom... Tak na tuhle písničku nikdy nezapomenu. Zase se vidím jako malá spolu s mým bráchou a bratrancem u babičky, kdy jsme si nenechali ujít jediný díl... Nezáleží na tom, že je to pořád stejné nebo že je to možná i stupidní, pro mě to má svoje jedinečné kouzlo a vždy si při zmínce o tomhle seriálu vybavím bezstarostné detství... Nemůžu jinak než 5* (22.03.2008)

Kultovní animovaný seriál, který je nadčasový. Koukám že vznikal roku 1940 a drží se skoro do dnes. I když v roce 2013 o něm není tak slyšet. Při mém vyrůstání nejelo na kazetě snad nic jiného než tahle dvojka. Neškodný, škodný seriál pro děti, ale když se na to koukám dnes, nejde jen o nostalgii, ona je to furt krása. A taky mi konečně dochází že je Jerry sráč a Toma je mi vážně líto. (28.03.2013)

Po těch dvou bych dům uklízet opravdu nechtěl... mezi typicky groteskními výstupy obou postav (prolétávání stropem, vrhání koláčů, mlácení obřím kladivem) se tu a tam mihnou i prvky americké komiksové kultury. Například díl s názvem Myš na Broadwayi řekne českým capartům jen málo, zato malý Američan je ihned doma. A dostal jsem se i k momentu, kdy Jerry namaluje na obrázek Toma pěšinku a knír "na Adolfa" a následně na výtvor plivne. Takových perel je tam poskrovnu, ale právě to a neutuchající zásoba nápadů na to, jak zabít kočku několikrát za epizodu, činí seriál nepřekonatelným. Je třeba pochválit i úžasné souznění animace s hudbou. (20.01.2011)

Pro mě byly americké příběhy o svárech mezi kočkou a myší vždy cosi magického, co na staré Tesle vypadalo zvláštně blyštivě, exoticky a sympaticky. Něco ztřeštěného a drastického, co československá televize nikdy nenabídla ani nabídnout nemohla. Díky nedokonalé rušičce se nám dařilo docela solidně chytat západoněmecké stanice a tak mám u Toma a Jerryho asociaci ne na vlezlou písničku Haničky Zagorové, ale na luxusní schlager Vielen Dank für die Blumen, vielen Dank wie lieb von dir! Ale dost už o té nostalgii. Čím je vlastně tento animovaný seriál tak zajímavý? Ptám se tím spíš, že jsem nedávno viděl nové epizody a ty mi přišly s prominutím idiotské, příšerné. (Vintage styl prvních epizod je prostě nenapodobitelný, ale i příběhy jsou lepší, vtipnější a srdečnější. Nový Tom s Jerrym, jsou hektičtí hyperaktivní kokoti, kteří nemají co nabídnout.) Budu dál říkat jen "staré epizody", abych byl srozumitelnější. Tyto staré epizody nabízely až nekonvenční humor. Dělaly si bžundu z černochů, byly propagátorem komerčního životního stylu, utahovaly si z žebráků. Jako typickému socialistickému pionýrovi mi to přišlo tuze legrační, ale tomu hustému mezi řádky jsem stejně nerozuměl. Žasl jsem pouze nad výtvarným pojetím stavu, kdy kocour doslova vyletěl z kůže, kdy proběhl cihlovou zdí a zanechal po sobě čistý řez své siluety, kdy zbělal leknutím, kdy sebe praštil litinovou pánví a dokonale zdeformoval její dno dle tvaru svého obličeje, kdy sebou nechal procházet elektrický proud, zbytečně poštval na sebe agresivního buldoka apod. To bylo cosi nevídaného, nabízelo to násilí ve své nejčistší formě a hlavně to dětem ukazovalo, že malý nemusí být nikdy slabý. Vyložili vlastně klasický motiv Davida a Goliáše po svém a v podobě legračních postaviček, a za přítomnosti gejzíru nápadů a gagů, dali tak vzniknout moderní pohádkové legendě. Vždycky jsem měl za to, že je autorem paní Hanna Barbera, která později vystřílela formu na Bugs Bunnym a stovkách dalších postaviček včetně té rodiny z pravěku nebo mluvícího medvídka z parku Yellowstone, ale tady vidím, že jsou to dva chlapi, William Hanna a Joseph Barbera, no tak to mi potom dává vše víc smysl. Tom a Jerry se patrně po smrti tvůrců dostali do rukou nějakých bláznů, kteří vzali jenom jejich nevraživost a dovedli příběhy do trapného konce. Vše ostatní, co mezi těma dvěma bylo, je pryč a zbyla jen nostalgie a vzpomínky na nohy tlusté černošky tetelící se nervózně na vratké štokrli. To byl Tom a Jerry, kámoši jak hrom. (15.04.2014)