Tenet

Nechci být na Tenet zlý. Ano, užil jsem si ho jako řešení kvadratické rovnice, jako nekonečný rozhovor s androidem, kterému někdo implantoval čip EgoBooster 3000, ano, chápu, kdo je tady protagonista a nebudu se handrkovat s člověkem, který chápe entropii a nebojí se jí použít. Nikdo ale nemůže čekat, že tohle okázale vedené pimprlové divadlo plné prkenně pronášených frází a narativní mechanice podřízených motivací ve mně vyvolá cokoli, co se jen vzdáleně blíží fascinaci a ještě vzdáleněji emoční investici. Stručně řečeno Tenet mi byl ukradený ještě víc než Inception a Interstellar dohromady, mírou indiference dalece překonal i ten film o lidech, co čekají na pláži a k nim se blíží několik dalších, kterým jdou různě rychle hodinky. Nolan se pro mě změnil z kouzelníka, který mě dokázal vtáhnout do své zapeklité magie, v loutkáře chorobně zaujatého dráty a hejblaty. Jasně, chápu, nesejde na tom, že macguffin je vytažený z análu, hlavně, že funguje v entropické dvojsměrce. Ok, pokud je tohle Bondovka pro budoucí generace, jsem rád, že jsem vyrůstal s tou (před)minulou, která objevila nadhled a později i základy psychologie. (31.08.2020)

Zpocený vyhodíte šprcku a figurantka má orgasmus. Poté ho z ní chvíli ve zběsilém tempu vytahujete, následně ho vytahujete pomaleji, načež ho vytáhnete úplně, ona vám chvíli nato vyplivuje péro, pak vám její klitoris olíže jazyk, navlečete jí kalhotky, pohrajete si jí s kozama, zvednete ze země její podprdu, odborně ji jí jednou rukou zapnete, požvýkáte ji ucho, pofranckujete, ona posbírá své kvapně odhozené svršky a obleče se. Načež se přistihnete, jak do ní v baru lijete vodky a přemýšlíte o tom, že by nebylo marné si zapíchat. Když v tom kolem pozpátku proběhne Nolan, ďábelsky se zachechtá a sdělí vám, že mu ego ještě více přebujelo intelekt a že bez kauzálního algoritmu a podrobného průvodce jste v piči už teď, čili vůbec nemusíte na ten sex ani myslet. Nádherně natočená překombinovaná monotónní maglajzovitá velepruda, u níž se už někde v půlce natolik královsky nudíte, že vás prostě totálně přestane zajímat, který z těch prkenných Patyzónů jde vlastně proti směru hodinových ručiček. Ale je to Nolan a wykydpedická teoretická kvantová fyzika pro mongololidi, tudíž to prostě jako správný beznázorový idiot musíte opětkovat, abyste mezi všemi těmi artovými hnědopichy nevypadal na těch internetách jako totální čurák, že?! Já jsem ovšem invertovaný, a když mi z hajzlu do prdele náhle skočí hovno, po dvou otravných hodinách reverzního trávení v rozličných odbočkách a zákrutách tlustého a tenkého střeva a po průchodu jícnem a hltanem prostě vyplivnu na talíř úhledně naaranžovanou hromadu žluklého bramborového salátu. (27.08.2020)

Výborný nápad, který Nolan nedokáže zužitkovat. Kdyby se jen "skákalo" a ne "přetáčelo", na celkovém vyznění by se totiž NIC nezměnilo. Ústřední lákadlo slouží hlavně jako koření akčních scén, které ale dle mého nevypadají zajímavě (už z logicky věci boří veškeré šance na pořádnou choreografii) a ještě je to vyčerpávající v tom smyslu, že jakmile divák ví, je půlka scén jen čekáním na již vyřčené. Možná kdyby nebyl hlavní hrdina tak vyprázdněný a nezajímavý (jeho postava nemá doslova nic vlastního - i ta jediná dobrá hláška je vykradená), mohlo by napětí fungovat. Jenže Protagonista je zbavený minulosti i budoucnosti (paradoxně) a víme jen to, že se umí docela dobře prát (ne že by tvůrci tuhle expozici později nějak využili). To je veliký ústupek oproti předchozím Nolanovým hrdinům chyceným v čase. Memento, Insomnie, Počátek i Interstellar byly v zapojení se hrdiny do děje mnohem osobnější a tím i emocionálně přístupnější. Ještěže je tu alespoň výborný Robert Pattinson, v rámci potřeb použitelný soundtrack (i když kopie, ač sebelepší, zůstane jen kopií), kouzelně přepálený Branagh a dvě fajnové velkolepé akce plné praktických efektů, na které dnes sežene prachy asi jen Nolan. Škoda, že ta finální působí dojmem, že si kluci chtěli hrát na písečku a z rozpočtu už zbyly peníze jen na kulisu z konce posledních Expendables. Myšlenka podle mě opravdu dobrá (a na rozdíl od Interstellaru není v žádném případě banální), ale nedotažené pojetí, dokazující, že více nutně neznamená lépe. A studené jak psí čumák. První Nolan, který mě nebavil. 50% (02.09.2020)

Svého času byla společnost TONET světovou špičkou ve výrobě ohýbaného nábytku. Christopher Nolan by chtěl, aby jeho TENET byl špičkou v oboru ohýbání času:) Přiznávám bez mučení - nevím, jestli se mu to daří. Představa téže postavy pohybující se v čase zpět, přičemž to vnímá opačně, a jak vlastně fungují účinky inverzní munice, to na mě bylo příliš:) Navíc obvykle u filmů, v nichž se řeší cestování časem nebo alespoň časové paradoxy, odmítám hledat vnitřní logiku. Takže jsem se soustředil na ostatní věci, a v těch je to typický technicky precizní Nolan. Muž, který má svou vizi, ví jak jí dosáhnout, a režisérské řemeslo má v paži tak, že se můžete s klidem na ty dvě a půl hodiny nechat zavalit tím, co na vás bude hrnout. Je toho spousta, nicméně akce je nádherně přehledná (krom té výhrady s protichůdnými pohyby času...), herci vynikající (a Elizabeth Debicki se od Night Managera snad vůbec nezměnila;)) - včetně Roberta Pattinsona, kterému bych snad dokázal být ochotný věřit, že má na Batmana. Hoyte van Hoytema čaruje jako v Interstellaru, jedinou výtku tak budu mít k hudbě. Ludwig Göransson se jaksi zhlédl v Zimmerovi/Hemseym (Inception), ale nejlépe by udělal, kdyby snížil volume a skládal trochu rozmanitěji. Místy se to, co slyšíte, nedá označit jinak než jako zbytečně hlasitý kravál. Svět Tenetu by zasloužil prozkoumat pořádně - dozvíme se možná tak deset procent toho, co a jak vlastně funguje, jak daleko "spříseženství" sahá, a kdo za koho kope (nemluvě o tom proč). Uvidíme, jestli tenhle potenciál někdy bude vytěžen. Ale mám trochu obavu, že by to díky všem těm paradoxům a návratům a otočkám byl spíš jeden velký bordel, ve kterém nemá smysl se něčeho bát, protože vše je relativní:) Každopádně s návštěvou kina jsem byl spokojen, s pochopitelností děje už méně. Ale je to tak kolosální záležitost (dokonce s vkusným humorem!), že 80% klidně dám. (05.10.2020)

Je to skvělý pocit, když člověk vyjde z kina ošálený filmem a připadá si, jako by se vrátil z jiné reality, nebo možná jen zpátky do minulosti, kdy dojem kontaktu s něčím fascinujícím, pohlcujícím byl čerstvý a relativně častý. Nolan je poslední velký fantasta dnešního věku, který dokáže ještě zamotat hlavy svou okázalou horskou dráhou. Jeho filmy jsou vskutku výtvory pro kino, a to nejen mamutím sound designem a opulentní vizualitou, ale také podmaněním si diváka. Ten se musí zříct své kontroly nad filmem, kterou mu dává dálkový ovladač, a nechat se unášet přednastaveným časem, který režisér-protagonista pečlivě zkonstruoval. Je možné, že po druhém zhlédnutí, nebo absorbování všech vysvětlujících analýz a videoesejů, se iluze rozplyne. Ale teď v tuto chvíli je dokonalá a stejně jako postavy ve filmu si chci užívat blažené nevědomí - být znovu náctiletým fanouškem, který vychází z kina okouzlen, nebo alespoň závistivě pohlížet proti proudu času na toho mladého naivu z pohledu okoralého veterána a přát mu jeho ryzí nadšení. (02.10.2020)