Byl jednou jeden dům

Na vypätých historických okamžikoch roku 1936 až 1945 sledujeme vo filmoch zvraty českého osudu a charakteru po dobu protektorátu v Prahe. Dej sa odohráva v dome č. 12 na fiktívnej Bagounovej ulici v Prahe. Majiteľ domu, radný pán Nerudný a ostatní v dome prežívajú historické udalosti, ktoré hýbali republikou (mníchovský diktát, nemecká okupácia, heydrichiada a oslobodenie). (30.09.2018)

Jak píše golfista. Podmínky pro natočení takového seriálu byli ideální. Šlo jen o to nějak rozumně do toho vecpat komunistickou indoktrinaci. Naštěstí je tam včleněna nenásilně a nedevalvuje velmi dobře odvedené režisérské řemeslo. Pro zajímavost: Legendární tanky vlasovců T-34 s trikolorou carského Ruska přijely do Prahy o tři dny dříve než ty sovětské s hvězdou na věži. Svědčí o tom desítky dobových fotografií, které z rodinných archivů a kronik obcí sesbíral historik Pavel Žáček. 76%. (20.07.2016)

Neni to pro mě čistě stoprocentní záležitost, ale kvůli atomosféře, střízlivýmu rozsahu a hlavně hereckejm výkonům a naprosto neopakovatelnýmu obsazení(!) dávám za pět. Hodně se tu ale mluví o tom, jak je to plný komunistických agitek, charakterů apod. - a s tim rozhodně nesouhlasim: jedinou výraznější úlitbou komoušům byl podle mě detailní záběr na vyvěšení Rudýho práva během Pražskýho povstání, ale to mi je srdečně naprosto u prdele a vůbec mě to netrápí, nepohoršuje ani to nepůsobí nijak nepatřičně, protože na konci války ta nálada rudě naladěná prostě byla a tohle nebylo nic, co by nějak vybočovalo z nějakýho střízlivýho rámce. A to jsem na všechny možný bolševismy, myslim, celkem háklivej. I ten odbojář Hrach starší (Řehoř) mi nijak přehnaně komunistickej nepřijde, ani si upřímně řečeno nevybavuju, že by se to tam kdy nějak víc řešilo. Každopádně nijak zidealizovaně vybarvenej nebyl - táta, kterej opustil ženu a ani se nijak nemá ke svýmu synovi atd., ten rozhodně neni žádnou vlajkovou lodí komunistickýho odboje. Pokud by se na tom někdo chtěl svézt, vypadalo by to jinak. Trošku mě ale zamrzely nedořešený osudy některých (rodina Nerudných - Patrokles i ostatní bratři, jak "kolaborant", tak "vlastenec", pak Pipina v rajchu, pilot Přemek Tvaroh, v domě přechovávanej Němec...), a taky mi trochu nehrála už celkem stará Hudečková hrající Pipinu jako malou holku. A z toho domu, jakkoliv byl udělanej hezky, ta ateliérovost bohužel jen sálala. (23.07.2015)

Lehký odér normalizace se utajit nedá, interiéry i exteriéry působí vyloženě televizně, ale našlapané obsazení (Filip zručně hrábl do tehdejší smetánky pražských kin, on Činoherního klubu po Národní divadlo) a poměrně zdařilý, byt občas lehce divadelně stylizovaný, scénář všechno přebijí. Na malé ploše seriálu (dnes bysme řekli minisérie) se daří přiblížit atmosféru težké doby se solidně nahozenými postavami a emocemi, odpovídající dějinným událostem. Klidně by mohl být delší a častěji reprízován. (07.12.2017)

Viděl jsem tento seriál poprvé v roce 2010, tudíž s určitým očekáváním plynoucím z obsazení a dlouholeté divácké popularity. Překvapením pro mě je, že nudný seriál je jedním z hardcore-nudných komunistických děl (upozorňuju, že major Zeman a Žena za pultem jsou mé oblíbené seriály). Není nad klasické líčení podnikatelské rodiny jako prospěchářských příslušníků elitní vrstvy a moudře užvaněný flákač v podání Jiřího Valy nemá ve skutečnosti jediné pozitivum kromě toho, že je to komunista. Seriál má spousta postav, ale ač je i sebemenší z nich obsazena hvězdně, většina postrádá nějakou životnost a jedinou jiskru sem tam dodává osobnost samotného herce. V ucourané smrtelně vážně stopáži a častých pocitů trapnosti jsem se pobavil jen nad tradičně skvělým Adamírou, jehož nihilistický ředitel kina skvěle sarkasticky sem tam glosuje společenské dění a nad obsazením Františka Němce do role Němce :-) Prostě hrůza, nulový konec, roztahané scény, příliš mnoho postav a nějaké žvanění o české národní hrdosti je mi šumafuk. (29.12.2010)