Jungfrukällan
Prameň panny
The Virgin Spring
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ulla IsakssonKamera:
Sven NykvistHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Birgitta Valberg, Gunnel Lindblom, Birgitta Pettersson, Axel Düberg, Tor Isedal, Allan Edwall, Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Centrální scénou filmu je krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách. Její hluboce věřící otec se ocitá tváří v tvář biblickým dogmatům, jež káží nezabíjet. Nezměrná bolest ze ztráty dcery a neuhasitelná touha po pomstě vedou otce k činu. Film je inspirovaný starou severskou legendou. V režijně i kameramansky mistrovském díle prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (138)
Šokovalo mě,jak se mi tenhle Bergman líbil.A paradoxně jej mám ze všech filmů severského mistra nejraději.Je to sugestivní,opět nelehké na sledování,ale v podstatě naprosto pohlcující film o zločinu a pomstě,který mě jednoduše dostal.Škoda že podobných věcí nemá Bergman na kontě více,pak bych si s ním určitě rozumněla mnohem lépe. ()
Poslat mladou holku se svíčkama do kostela přes les plnej nadrženejch pasáků (koz) nebyl zrovna nejrozumější nápad. Nevim co si rodiče mysleli,ale tohle muselo dřív nebo později přijít. Pro diváka zaplať pánbůh nakonec ano. Nudný a utrápený začátek mi napovídal, že v příští hodině a půl nebude film státa za moc, no a nakonec se to i potvrdilo. Krom toho, že při samotným znásilnění asistoval nejmladší z bratrů cca 7 let, wtf? A tý Gudrundě pomalu roztahoval nohy, další wtf., jsem se ničeho zajímavého needočkal. Podivné a přihlouplé chování všech postav mi po tak půlhodině začínalo lézt celkem na nervy a já nedočkavě sledoval čas, abych se ujistil, že se ještě dneska dočkám konce. Film si rozhodně tak vysoké hodnocení jaké je zde nezaslouží. ()
Krutá historická švédská středověká balada o znásilnění a pomstě s překvapivě decentní obrazovou symbolikou, kterou Bergman tentokrát ignoruje na úkor realistického obrazu tehdejší nemilosrdné doby, která svojí brutalitou a čirým nespoutaným realismem působí tvrdě. Silná psychologická studie pokřivenosti, zpochybnění celkové morálky jednotlivých činů, vykreslení těžké životní bolesti a neutuchajícího pocitu pomsty, je nekompromisní v každém okamžiku, který zbytečně v mnoha místech oslabuje náboženská tématika. ()
Vynikající film o zločinu a trestu ... Skvělé charaktery. Ten film je opravdu ve všech složkách skvostný. ()
Čo tu dodať? Mal pravdu Tarkovskij, keď tvrdil, že pre film je najdôležitejie, či režisér dokáže vytvoriť scény svojho filmu ako život samotný, pravdivé. V Prameni panny som toľkokrát uveril, toľkokrát som sa bál... A nad tým všetkým ten večný pocit z prítomnosti Boha, ktorý napriek všetkým útrapám riadi naše osudy s absolútnou láskou. ()
Tento film byl pro mne zklamáním. Obrázky drsného středověkého světa jsou svou realistickou surovostí sice velmi působivé, ale mně přišly až přehnaně na sebe navrstvené, snad s cílem vyvolat ještě větší zděšení z této doby. Také mi vadila určitá nelogičnost v jednání či chování postav. Zobrazení náboženského fenoménu a vztahu lidí k Bohu (především v závěrečné scéně) jsou sice zajímavá a pro dnešního, troufám si říci, méně věřícího člověka (pokud vůbec věřícího) až neuvěřitelná a lehce šokující, nicméně výsledný efekt mi přijde dosti chudý a nevýrazný. Tři a půl * ()
I když drsný, tak přesto krásný film. A ruku na srdce: kdo z nás v sobě necítil něco podobného jako chtít vzít spravedlnost do svých rukou a snažit se přitom neproniknout přes tenkou hranici zločinu? Bergman to vždy umí krásně vystihnout se vším všudy. ()
Oproti Sedmá pečeť hodně slabší. Vykreslený středověk je skvěle, jako kdyby to byl dokument. Hlavní "hrdinka" mně bohužel nesedla, měl jsem pocit, že přehrává. Jinak baladická atmosféra fajnová. Skvělá kamera a práce se světlem. ()
Natočeno je to pěkně, ale ten příběh je hodně prostý a naivní na to aby vystačil na lepší hodnocení i navzdory kratší stopáži. ()
Už je to dávno, ale ten pocit hnusu a bezmoci zůstal. ()
Zločin, vina a marné dovolávání se Božího zásahu. I když je tento drsný příběh zasazen do středověku, je zároveň i velmi současný. ()
V určité éře byli mužští režiséři, ale i spisovatelé z posedlí znásilněním. Tohle mi přijde extrémně nepříjemné protože si myslím, že je to až moc detailní pohled do jejich touh, který se snaží zamaskovat nějakou brutální odplatou v druhé části příběhu. Nemám revenge filmy ráda, protože jsi málokdy nápadité a v podstatě se vždy točí kolem tohoto strašného tématu a následovného “vykoupení” autorovi duše ve formě odplaty. Stejně tak jako si myslím, že není třeba točit filmy o mučení nebo jezení exkrementů, tak si také myslím, že znásilnění by mohlo být vynecháno. Chápu, že toto se zdá jako nějaká konzervativní cenzura, ale opravdu je mi spíš nepříjemné jak často je to tématizované, i když z toho může zniknout skvělý film jako Irreversible. Tomuto filmu nicméně chybí ta skvělost. Většina herců přehrává (nebo naopak reaguje přehnaně klidně) a je nesympatická. Děj a dialogy tomu přesně také nenapomáhají, film má spíše formu a povahokresbu (i výkony) středověké divadelní hry, nežli “dobrého” filmu. I přesto jsem ve filmu viděla nějaké autorské invence a celkově Bergmanův styl, který sice nemám tolik ráda, ale stojí za to ho ocenit. ()
Uzasne jednoduche a SILNE... dech derouci a smysl davajici. Kazdy den. ()
Vzor pro Poslední dům nalevo a jiné exploition. Nádherně natočené bez zbytečných slov, krve a explicitního násilí. Tleksám. ()
Slunce svítí, ptáčci zpívají a navzdory černobílému zpracování jas a světlo slunce téměř oslňuje skrz obrazovku, ať už před vraždou nebo po ní, ať před pomstou nebo pak. Krásná klasika, mistrně ztvárněné, charaktery na tak malé ploše ukázany se všemi svými přednostmi i nedostatky - třeba přísná a zásadová matka, která ovšem už nedokáže stejné vlastnosti projevovat ve vztahu k dceři, kdy je najednou obměkčená, nedůsledná a schovívavá. Velmi příjemný snímek. ()
Bergman a viaceré typické črty jeho filmov. Opäť majú vo filme dôležité postavenie motívy viery, nevyslovenej nenávisti (Ingeri), či chladnosti postáv. Musím žasnúť, koľkými (a akými) spôsobmi dokáže Bergman povedať, že medziľudské vzťahy sú (mierne povedané) fuška. Napriek tomu, že film je inšpirovaný starou švédskou baladou, tak režisér vypúšťa ten najdramatickejší a najzničujúcejší moment. Ale to neuberá príbehu na sile a možno je táto menej citovo zdrcujúca verzia stráviteľnejšia pre dnešného často precitliveného, kontroverziu hľadajúceho diváka. Osobne tento Bergmanov film radím medzi jeho lepšie kúsky. Samozrejme, ako je u neho zvykom, myšlienkovo nadčasové. ()
Neuvěřitelná filmová síla přímo teče jako pramen z tohoto černobílého filmu... Uměleckého díla! Ano, naprosto čistá bílá panenská láska bude v tomto filmu děsivým způsobem pošpiněna a doslova znásilněna končící smrtí... Avšak obdarována nesmrtelností pramenu panny oběti lásky její duše! ()