Jungfrukällan
Prameň panny
The Virgin Spring
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ulla IsakssonKamera:
Sven NykvistHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Birgitta Valberg, Gunnel Lindblom, Birgitta Pettersson, Axel Düberg, Tor Isedal, Allan Edwall, Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Centrální scénou filmu je krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách. Její hluboce věřící otec se ocitá tváří v tvář biblickým dogmatům, jež káží nezabíjet. Nezměrná bolest ze ztráty dcery a neuhasitelná touha po pomstě vedou otce k činu. Film je inspirovaný starou severskou legendou. V režijně i kameramansky mistrovském díle prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (138)
Celkem krutý, ale cool. [Atlas, kino s filmovým historikem] ()
Bergman dokáže neuvěřitelně vtáhnout do děje, úplně jako bych v té době byl. Tohle se dneska vidí už málokdy. Teď je moderní natočit tři mušketýry mezi vzducholoděma nebo bitvu u Thermopyl s nosorožcema a střelnym prachem. Sice tohle dílo není filozoficky moc náročné, ale už jenom za to zpracování, za ten reálný pohled o několik století zpět dávám plné hodnocení. ()
Nejlepší film který popisuje přechod mezi pohanstvím a křesťanstvím (zabít a vykonat povinnou a tradiční krevní mstu - či dodržet přikázání a vrahovi odpustit?) a kontrast, který na první pohled mezi těmito proudy panuje (panensknost a nevinnost, jak nové náboženství káže vs nejzákladnější lidské pudy a syrovost praktičnosti, což byl tradiční skandinávský pohanský přístup). Opět dokonalé středověké kulisy a mnoho otázek a symboličnosti pod vrstvou hlavní dějové linky. Prostě typický Bergman a řekl bych, že toto byl nejlepší výkon Maxe von Sydowa, pro kterého byla role snad ušitá na míru. ()
Na film som sa tešil, ale československá kinematografia z povojnových časov ma zaujala o čosi viac, i keď prameň panny je určite klenot.... ()
Výborný Bergman, který se stal inspirací pro mnoho dalších zpracování obdobného tématu. Podobně jako v Sedmé pečeti i zde navíc hraje důležitou roli příroda a velmi kvalitně zpracované dobové poměry a zvyky. ()
Svojský štýl autorského režiséra Ingmara Begmana, ktorý začínal v 50. rokoch a jeho tvorba zaznamenala viac ako 50 filmov, sa prejavuje aj v snímku Prameň panny. Už názov dokumentuje, že Bergman sa v období rozkvetu autorskej teórie a takpovediac aj svojho vlastného tvorivého vrcholu ( ten sa považuje medzi 60-70. rokmi minulého storočia) prikláňa prevažne k témam pripomínajúcim dávne legendy či úvahy o viere v boha. Film o láske k Bohu, pokore, nevinnosti, roztopašnosti i samotnom hriechu. To všetko v Prameni Panny vidíme. Úvod filmu sa neznie v znamení akého si rozprávkové motívu, keď sa mladá a neskúsená dievčina Karin vydáva sama na dlhšiu cestu do kostola, pretože zmeškalo predošlú omšu. V pomerne príjemnej atmosfére nesúci sa film naberá na obrátkach, keď sa Karin pozastaví popri troch čudákoch. Tí na prvý pohľad pôsobia na ešte príliš mladé a naivné dievča akosi neškodne a tak im navrhne spoločne sa najesť, keďže traja čudáci vykazujú známky hladu. Zvrat však nastáva vo chvíli, keď Karin začína tušiť, že veci sa vyvíjajú zlým smerom. Nakoniec sa ocitne v ich rukách, je znásilnená a zabitá a nakoniec okradnutá. Realisticky poňatá dráma sa nesie v znamení umiernenej filmovej reči, poukázať treba predovšetkým na viditeľnú snahu Bergmana zaujať prostredníctvom premakanej obrazovej zložky, ktorá je výsledkom vynikajúcej spolupráce s kameramanom Sveneom Nykvistom a precíznym nasvietením scén, ktoré patria medzi typické v jeho tvorbe. Spomínanú obrazovú zložku napomáha zrealizovať aj miesto deja, ktoré dodáva pocit akéhosi opusteného chladného ostrova, v ktorom akoby žili len postavy, ktoré vidíme vo filme. Bergman nezabúda ani na hercov a stavia ich do pozície prirodzeného, ba až flegmatického postoja. Necháva ich hrať v opustenej krajine, alebo stiesnenom priestore, čím len zdôrazňuje ich psychologické reflexie a herecká stránka tak pôsobí na diváka veľmi intenzívne. Naratívne experimenty vidieť v mnohých scénach, ktoré Bergaman zámerne naťahuje a spomaľuje priebeh samotného deja. Niektoré pasáže filmu sú tak v minimalizme. Scény sú nielen plné napätia, ale aj dvojznačnosti. Neustále „božské motívy“ je možné si všimnúť v scéne, kde zarmútený otec po vykonanej pomste dvíha svoju mŕtvu dcéru a na mieste, kde ležala, odrazu začne vyvierať malý potôčik, poprípade večera v rodinnom dome spolu s vrahmi mladej Karin je naštylizovaná tak, aby pripomínala poslednú večeru Ježiša Krista pred osudným dňom. Tak ako viacero autorských umelcov filmového umenia, aj Bergman je dodnes človekom, obdivovaným i zatracovaným. Nič to však nemení na fakte že je držiteľom zvláštnej ceny v Cannes či Oscara. A práve Prameň panny si pozitívne reakcie zaslúži, napriek tomu že irituje viac než dosť. ()
Na filmoch od Bergmana sa zrejme stanem závislý. Čo ma prekvapuje je hlavne to, že zatiaľ tých pár filmov čo som od neho stihol vidieť ma nenudilo ani sekundu. Veľmi by ma zaujímalo čo by asi v kine robil výbor súčasnej stredoškolskej generácie pretože mňa tento film bavil viac ako hociktorý efektmi nabitý hollywoodsky akčňák. Bol som nadšený, zhrozený, smutný, znechutený a mám pocit, že sa mi otvorilo moje filmové nebo. Vďaka tomu som si znovu spomenul prečo mám rád filmy a že stále existujú také, ktoré ma dokážu ešte prekvapiť. ()
Pokud vím, jde o mé první setkání s Bergmanem a rozhodně si nemohu stěžovat. Tak syrový atmosférický příběh jsem dlouho neviděl. Navíc je to krásné seznámení se s mladým Von Sydowem, jehož otec je neskutečně krutopřísný charakter. Jistě, nejde o nic komplikovaného a podobné příběhy se neustále adaptují, ostatně jde o příběh pomsty, že. Ale málokdy je to vyvedené tak dobře jako v případě tohoto filmu. ()
Metafyzika Sedmé pečeti je v dalším Bergmanově filmu ze středověku nahrazena baladickým tokem vyprávění protkaném sugestivními lyrickými obrazy a rozkošatělá alegoričnost údernou prostotou silného příběhu o věčném boji dobra a zla. Podání konfliktu mezi pohanskou magií a vítězným křesťanstvím stejně jako závěrečná interakce člověka a jeho Boha jsou na Bergmana hodně přímočaré, zde to ale není na škodu. Síla filmu spočívá v překrásném vizuálu, standardně skvělých výkonech Bergmanových dvorních herců a ohromné vnitřní dynamice scén popisujících postupné schylování se k brutálnímu násilí. ()
Minimalistický děj, který se pomalu odvíjí, přičemž již z obalu filmu můžete velice snadno odvodit, jak asi dopadne krásná, zranitelná a draze oblečená dcera, kterou otec pošle pro svíčky na kiníku do lesa... Málo je však někdy více a s rozumnou stopáží jde o film, kde jednotlivé postavy přímou ožijí. Jen technická - pramen vytryskne až v momentě, kdy se žádná panna na míle daleko nenachází... ()
Mistr psychologie a znalec temných zákoutí lidské duše režisér Bergman se zde až nehezky hluboko porýpal ve zdánlivě jednoduché otázce oprávněnosti pomsty za brutální zločin. A ono jednoduché a pragmatické: „Oko za oko, smrt za smrt“ je v jeho krutém příběhu zpochybňováno svědomím člověka. Ono je taky trochu jiné kafe zabít dva dospělé grázly, kteří nikomu na světě nebudou chybět, než přibrat pod nůž i nedospělého kluka, téměř ještě dítě. Pramen panny sugestivně klade nepříjemné otázky, na které si ovšem nakonec musí každý z diváků odpovědět sám. ()
Waw. Takto to ma ocko rád. Bergman týmto počínom, len dokázal, že europský film je ma kilometre ďaleko od zbytku sveta. Najväčší filmár sveta....samozrejme len do príchodu Andreja Tarkovskeho. Najväčšieho z najväčších. ()
Jak tenhle film vlastně popsat? Sugestivní komorní drama. Opět se pozastavuji nad naprosto nesmyslným ohodnocením v popisku. Krimi? No, s odřenýma ušima snad. Horor? To může napsat jen člověk ducha zcela mdlého. Takže jen můj vlastní dojem: hned po Sedmé pečeti je tohle Bergmanův další nesmrtelný pomník. Navíc obrazové ztvárnění a kamera jsou v černobílé verzi naprosto učebnicové. A přátelé, ta švédština, to je přidaná hodnota nevýslovné ceny! 95%. ()
Krásny film... Filmový archetyp...Pozornosť neopustila ani chvíľu. Dialógy nechajú na diváka aby si sám dopovedal podľa svedomia. ()
Jeden z těch "lehčích" Bergmanových filmů, který bych doporučil úplným začátečníkům, pokud se chtějí s dílem velkého mistra začít seznamovat. Je přelomový ze dvou důvodů - první Bergmanův snímek, který získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, a hlavně první Bergmanův snímek, kdy za kamerou stál samostatně Sven Nykvist (čímž vzniklo jedno z nejlegendárnějších spojení "režisér-kameraman"). Osobně mě trochu mrzí, že na tomto postu přestal využívat Gunnara Fischera, ale Nykvistovy kvality samozřejmě nelze popřít. Trochu úsměvně pak působí skutečnost, že tento film měl v USA problémy s cenzurou - jednalo se o scénu znásilnění, která musela být vystřižena (totéž v té době postihlo i de Sicovo "Horalku"). ()
Poctivě natočená tragédie (balada), krásná jako plamen bílé svíce ve středověkém temném lese, kde na jednom stromě sedí Ódinův havran a z druhé strany visí kříž. ()
Bergmanův příběh tentokrát zasazen do 14 století je inspirovaný starou veršovanou baladou. Opět je tu režiserská práce vyvedena do geniální roviny a ještě obohacena skvělou kamerou, která jen dokresluje brutalitu středověké doby. Jasných 5 hvězdiček. Sedmá pečeť byla ale o chlup lepší. ()
Tak pro mne velké zklamání. Nečekal jsem sice bůhvíco, ale toto bylo na mne hodně slaboučké. Veliký Bergman nedokázal pořádně udělat ani to znásilnění, a ani tu pomstu. Nic. Prostě natočil naprosto obyčejný film, a to ještě dost mizerně. Není to úplně k ničemu, to ne, krajina, výprava a kostýmy jsou voleny dobře. Ovšem jinak to opravdu nestojí za nic. Naštěstí to není dlouhé, takže se pomalý děj jaksi vytratí, ale přece jen je to škoda zahodit takový rozjezd. ()
vidiet ze netreba bohate dialogy na to aby bergman navodil atmosferu stredovekeho zločinu a trestu, pačilo sa mi pridanie najmladšieho brata, ktorý bol pre mna akysi tulavi pes bez pocitu lasky ()
Jako hodně mladé děvče mě nevyděsil škaredý pán v lese, nýbrž Bergmanovy Šepoty a výkřiky. Po letech se dostávám k tomuto režisérovi a jsem moc spokojená. Jednoduchý příběh s vláčilovskou atmosférou, stojící na středověkém konfliktu a působivé legendě, dýchá jeho krásou i krutostí. Zážitek... ()