Jako jed

V porovnání s prvním dílem o poznání méně humorných situací, horší casting (např. Iva Hüttnerová v Co je vám doktore naprosto kouzelně deptá a ničí svého manžela, zatímco Švormová zde předvádí pouze profesorský výkon ve své tradiční úloze nepříjemné mrchy), dále o hodně slabší atmosféra, pokulhávající motivace postav a také zpitvoření Ivony Krajčovičové, která předchozí díl ozářila svou nevšední krásou. Vyzdvihnout se dá hudba a několik vtipů, které si vypráví vrátný s ing. Hnykem (Z. Svěrák). (24.11.2013)

Nebývá zvykem, aby režisér během dvou let natočil dva skoro totožné filmy. Jako jed je trošku přímočařejší ve vyobrazení nevěry a dusna na socialistickém pracovišti než o rok starší Olmerům kousek. Svěrák znovu válí a není těžké se naladit na stejnou vlnu. Krajčovičová bohužel trošku ztratila svoje osudové kouzlo, protože na hlavě má výtvor, který nikdy neměl spatřit světlo světa. (19.05.2022)

Tenhle film mě zaujal už dávno při premiéře v kinech. Tehdy to byla každodenní současnost, tyhle přeplněné kanceláře, drbárny, kafíčkování, doby, kdy každý měl na práci dost času... ale lidé měli aspoň práci... Příběh o stárnoucím technikovi (dnes by patřil mezi kastu manažerů), do jehož osudu vstoupí mladá atraktivní a svůdná Slovenka, nebyl a není ojedinělý. Kolik takových "starců" - a to bylo Svěrákovi necelých padesát - se bláznivě zamilovalo a doslova zblblo a zničilo si přinejmenším kariéru, ač toto slovo nemám v lásce, musím ho použít... Klasický výkon Z. Svěrákai I. Krajčovičové, z vedlejších postav vynikla Laďka Kozderková, škoda, že odešla tak mladá. František Husák vytvořil až poněkud přehnanou postavu podrazáka... Nejživotnější (však já dost pamatuju) byly ty kancelářské drbny... Moc pěkný film... (05.08.2014)

Poprosil bych pány, kteří to tady mají na starost, aby odpárali zařazení mezi komedie a urychleně sem napsali, že se jedná o drama. Nic tak depresivního jsem dlouho neviděl. Ostatně, nic tak depresivního jako krize středního věku člověka potkat snad ani nemůže. Musím se vydat na plavbu proti proudu a přiznat se, že mi Zdena Svěrák do role postaršího svůdníka úplně nepasoval. Nicméně, na něj se dovedu dívat, i kdyby hrál záchodové prkýnko. Zatím nemohu posoudit, zda je snímek věrnou interpretací krize středního věku, neboť od této životní fáze jsem prozatím na míle vzdálen. Pokud by mě něco takového snad mělo potkat, tak budu u sebe stále nosit naládovanou brokovnici. Sžíravý pohled na manželství, kde už je vášeň záležitostí vzpomínek a partneři spolu zůstávají čistě ze zvyku. No jo, jenže cipísek je po ránu stále v pozoru a stačí zamrkání mladé Slovenky, aby se muž zbláznil. Opravdu nehezký pohled, kterak se Zdenda Svěrák řítil střemhlav do propasti a nebylo úplně v jeho moci směr pádu jakkoli korigovat. Rozumu může člověk přisuzovat sebevětší váhu, ale jsme stvoření jednající takřka výlučně na základě svých emocí a až následně dokážeme tato emoční rozhodnutí rozumově popsat a obhájit si je u sebe. Tento film to popsal moc hezky. Ďábelská jízda, na kterou se nedívalo vůbec hezky. [70 %] (17.10.2020)

Jak sám stárnu, připadá mi tahle smutná komedie čím dál pravdivější, bezvýchodnější a hlubší, než jsem si uvědomoval v době, kdy jsem ji viděl poprvé. Mám moc rád některé scény (lavičková, rozhovor manželka-milenka, zasnění na poradě...) a připadá mi, že je to jeden z filmů, kde byla velmi věrně zachycena ubíjející šeď doby reálného kumunismu v tehdejší ČSSR. Herecké výkony postihly celou škálu - od přehrávání (Husák), přes bezvýraznost (Řehák), až ke skvělým výkonům - hlavně Kozderková a Svěrák. Tenhle film není nic roztomilého (ačkoliv slovo "chrobáčik" je zde klíčové), je to spíš panák pěkně hořkého likéru, jehož chuti se zbavujete čím dál hůř... (18.02.2009)