Jako jed

Tenhle film mě zaujal už dávno při premiéře v kinech. Tehdy to byla každodenní současnost, tyhle přeplněné kanceláře, drbárny, kafíčkování, doby, kdy každý měl na práci dost času... ale lidé měli aspoň práci... Příběh o stárnoucím technikovi (dnes by patřil mezi kastu manažerů), do jehož osudu vstoupí mladá atraktivní a svůdná Slovenka, nebyl a není ojedinělý. Kolik takových "starců" - a to bylo Svěrákovi necelých padesát - se bláznivě zamilovalo a doslova zblblo a zničilo si přinejmenším kariéru, ač toto slovo nemám v lásce, musím ho použít... Klasický výkon Z. Svěrákai I. Krajčovičové, z vedlejších postav vynikla Laďka Kozderková, škoda, že odešla tak mladá. František Husák vytvořil až poněkud přehnanou postavu podrazáka... Nejživotnější (však já dost pamatuju) byly ty kancelářské drbny... Moc pěkný film... (05.08.2014)

Tak tento film je opravdu strašný. Vydržel jsem u něj pouze proto, abych si připomenul naprostou oprýskanost, zde poměrně reálně vyobrazeného, socialismu 80. let (zhovadilé pracovní schůze, bonzáctví, neuvěřitelná arogance v pracovní hiearchii, ultratrapné vtipy). Bohužel, i co se týče úrovně tehdejších běžných "filmových" kousků. Argument vyzdvihované reálnosti filmu (samozřejmě, že nikdo nebere úplatky) u mě nějak nekoresponduje s jeho slabou kvalitou. Opravdu si dovedete představit, že byste ho např. pustili nějakým zahraničním přátelům ze studií? (14.06.2008)

Hořko sladké životní drama stárnoucího inženýra Pavla Hnyka, který má doma vskutku chytrou horákyni, ale chladnou jako hrášek, co máte nejspíš doma v mrazáku. Není divu, že vyhledává společnost jiných žen. Na svém pracovišti je za hvězdu se slibnou budoucností, než se objeví nová kolegyně, mladá Julie, která mu na stará kolena naprosto poplete hlavu. V podstatě jde o příběh ze života, který mnohé zasáhne a snadno se vžijí do postavy Pavla Hnyka, kterou tak úžasně ztvárnil Zdeněk Svěrák, když byl ještě v dobré formě, a když mu to ještě šlo takříkajíc samo. To vše pod taktovkou Víta Olmera, jehož rukopis je dobře čitelný. K tomu skvělý výběr hudby. Jen kdyby té komedie bylo trochu víc, než toho smutku, který ve vás snímek zachová. Pak by byl zcela úžasný. 75% (02.08.2018)

Jako jed je pravým opakem dnešní české filmové tvorby - laskavých, i při dramatických tématech pozlátkem potažených komedií pro širokou veřejnost. Díky výborné, převážně ruční, kameře, znervózňující hudbě Jiřího Stivína, neútěšně chladivého podzimu, nepopíratelné atmosféře socialismu a v neposlední řadě díky tématu filmu se Jako jed v mých očích jeví jako Vratné lahve naruby. Už dlouho jsem neplesal radostí nad tak trefně přesným vystižením vztahů mezi manželi a milenci, nad zobrazením lidských tužeb a potřeb. Výborný film, naplněný až po okraj černým humorem. (20.09.2007)

„Výborná věc je to, tenhleten hasák!“ No tenhle snímek mi přijde výborný neméně. :) Už Co je vám, doktore? mě nedávno opakovaně přesvědčilo, že Vít Olmer byl minimálně někdy v půlce 80. let velmi schopným režisérem a Zdeněk Svěrák mnohem zajímavějším hercem, než se na první pohled může zdát. Jako jed jsem si užil snad ještě o něco víc, než jejich předchozí spolupráci. Celý film doprovází velmi sugestivní dynamická kamera, která mě svými nejrůznějšími nájezdy či záběry snímanými často i z pohledu hlavní postavy okamžitě vtáhla do dění a vytvářela ve mě od počátku jistý neklid, který se pocitově dokázal přiblížit neklidu prožívaného Svěrákovou postavou uprostřed dvojité krizy vlastního života a v pozadí pomalu upadajícího socialismu. Ani nechci vědět, jak na mě bude tenhle film působit, až za nějaký ten čas trochu zestárnu, když už teď mě uměl zasáhnout tak, že jsem celý den ještě po zhlédnutí na něj pravidelně zpětně musel myslet. Nadčasový příběh ze života zoufalého padesátníka, který podlehne vášnivému vztahu k mladé dívce s velkým temperamentem, má sice víc úsměvných momentů či vtipných proslovů hlavní postavy, ale vnímal jsem ho daleko více jako silné (skoro až psychologické) drama, než vyloženě komedii. Mnohem víc, než smích a případný vtip, ke mě doléhal smutek, jenž slova titulní písně o posledním odjíždějícím vlaku silně podtrhují, a depresivní obraz šedivé každodenní rutiny a marasmu plného podlézajících pracovníků. Přesto mi ta deprese nepřipadá nijak přehnaná, také jí dokážou občas vyvážit i pocitově pozitivní momenty a to jiskrění mezi Svěrákem a Krajčovičovou je milé. Mimo to mě hodně potěšily i dobové záběry na nadráží v mých studijních Košicích. K mé spokojenosti jde o film skvěle napsaný, zahraný, s působivým vyzněním, navíc natočený (i sestříhaný) s výraznou dávkou invence a bez hluchých míst. [90%] (25.11.2021)