Dekameron

Komu se tohle může nelíbit ? Je pravda, že jsem před tím viděl už čtyři Pasoliniho filmy (včetně Sala, ale i Evangelium sv. Matouše), tak jsem byl připravený na cokoli. Mně to připadlo jako příjemný oddechový snímek, krásně vizuálně zpracovaný a spíše než o zábavu usilující o zamyšlení. A pointa či poslední věta - nádhera. 25. 12. 2008 (asi čtvrté shlédnutí) : Nekonečně krásný film o ne vždy uplně pěkných věcech. Povídka o sluhovi, jeho bohalé milé a jejích třech bratrech je něco neskutečného. (12.08.2006)

Velmi těžké je hodnotit tento snímek. Jako adaptace nebo spíše volné inspirování Dekameronem, Boccaciovým mistrovským dílem, film uspěl. Jednoznačně zvládá těžkou odpovědnost a příběhy převádí na filmové plátno s lehkostí. Příběhy ukazují různé lidské vlastnosti. Dekameron složený ze 100 novel vychází z povídání příběhů 10 lidí po dobu 10 dni v období moru. Toto P. P. Pasolini naprosto vynechal a soustředil se na příběhy, které na sebe nechal volně navazovat místem a časem. Pasolini jako obvykle dává průchod svým pocitům a vášni a nic pro něj není tabu. Jeho homosexualita se ve filmu hodně projevuje, ale ne se zaměřením na muže jako na samotnou sexualitu obecně. Sex pro něj nikdy nebyl tabu a nebojí se ho použít jako prostředek k vyprávění děje nebo jen jeho lehkou součást. Nejde hodnotit samostatně příběhy, každý má svoje kouzlo svůj smysl svou vnitřní sílu a pravdivost. Velmi silný pro katolíky určitě musí být příběh o muži, který se na smrtelné posteli vyzpovídá ze svých hříchů o kterých si myslí, že jsou obrovské a neodpustitelné. Příběhem asi nejkouzelnějším pro mě zůstává ten, v kterém sám Mistr Piere Paolo Pasolini vystupuje jako umělec, který maluje v kostele na zeď tři obrazy. Dva nakreslí, podle toho co vidí v každodenním životě a třetí nechá prázdný(jak sám říká "Proč tvořit umělecké dílo, když je krásnější o něm snít? "což je pro mě úchvatný citát, plný čisté pravdy z rukou mistra). Tyto obrazy pro mě symbolizují celý Dekameron a jeho příběhy, které mají vycházet ze života, z lidí a z doby v jaké žijí. Po stránce formy opravdu nelze nic vytknout, bohužel s poutavostí je to problematické a film není rozhodně pro každého. Pasolini se snažil ukázat co on sám považoval za důležité, ale pro mnohé by to nemuselo stačit na kvalitní film. Přes to všechno ukázal Pasolini nesmrtelnost Dekameronu, protože Baccacio vytvořil příběhy o lidech na příc časem a místem. (12.08.2006)

Upraveno v dubnu 2021. Boccacciův Dekameron je jedním ze základních prvků celé italské kultury, středověk barvitě ožívá v jeho vnitřní rozpolcenosti mezi katolickou zbožností a lidskou přirozeností. Pier Paolo Pasolini, marxista, provokující standard morálního pokrytectví, nemohl charakter Dekameronu odmítnout, pro svůj účel ho zlidovět a přenesl do Neapole a jižních oblastí. Pasolini vykouzlil italskou renesanci, ozdobil ji zpěvem neapolských lidových písní, za klášter jeptišek zvolil středověkou rezidenci a ve dvacátém století palác bankéře Becketta a dneska luxusní hotel Villa Cimbrone, staré kamenné domy s podloubími a oblouky Neapole a Casertavecchia začlenil kameraman Tonino Delli Colli do živoucího tepotu středověku v zábavnější, poetičtější i erotičtější podobě. Éros je základní lidskou podstatou, avšak mocenské ambice katolictví prodávají Thanata, přesto se nikdo před svodem Érota neuchrání, důvěřivost je znakem naivnosti, nevinnost je pokoušena, dobro se zlem jsou cestou v prachu zprzněny a čest nebývá vždy ctností. K hlavním protagonistům Pasoliniho obcování s Dekameronem patří: důvěřivý, oklamávaný, a přesto šťastný Andreuccio z Perugie (příjemný Ninetto Davoli), utajený svět jeptišek zjasňující mladík Masetto z Lamporecchia (sympatický Vincenzo Amato), nevěru zatajující Peronella (zajímavá Angela Luce), hříšník mravopočestnosti z podstaty samotné věci až do posledního dechu života Ciappelletto (dobrý Franco Citti), svého umění znalý renesanční malíř a Giottův žák (směle provokativní i meditativní režisér filmu Pier Paolo Pasolini), tak nedočkaví mlaďoučcí milenci Caterina (Elisabetta Genovese) a Riccardo (Francesco Gavazzi) a sexuální příležitost využívající kněz Don Gianni (příjemný Lino Crispo), Z dalších rolí: Peronellin milenec Giannello (Vincenzo Ferrigno), malířův doprovod na cestě (Giacomo Rizzo), ubohý prosťáček Lorenzo (Giuseppe Arrigio), Andreucciova falešná fešná sicilská sestra (Maria Gabriella Maione), horlivě zbožný Ciappellettův zpovědník (malíř Giuseppe Zigaina), Caterinin pragmatický tatínek Lizio da Valbona (Giorgio Iovine), či představený přemalovaného kláštera (Gianni Rizzo). Pasoliniho Dekameron je podařeným převodem podstaty slavného literárního díla na filmový pás, nesnesitelná lehkost středověkého bytí dostala stylovou podobu. Rozervanost lidských duší mezi katolickou výchovou a mravní společenskou normou na straně jedné a živočišnou a ziskuchtivou lidskou přirozeností na té druhé nemohla dostat zábavnější a smyslovější tvary. (02.02.2010)

Vcelku dobře odvedená filmařská práce a silně přehrávané herecké výkony hold k Pasolinimu patří. Líbí se mi lechtivé, ne-li přímo vzrušující filmy, a nevím jestli se mám stydět, když prozradím, že mne příjemně lechtalo v podbřišku při sledování Dekameronu. Nebylo to ovšem způsobeno přitažlivostí ani jednoho z těch zajímavých komparsistů (opravdu nevím, zda takoví "fešáci" chodí po italských plenérech, nebo má Pasolini v týmu tak šikovné maskéry), ale bylo to způsobeno tím drsným, nevybíravým způsobem, jakým Pasolini zobrazuje jinak tak báječnou činnost, jakou je sex...a jéje...nějak se červenám, ale to naštěstí nevidíte. (11.08.2006)

Pasolini natočil adaptáciu poviedok, ktoré som nikdy nečítal. To je výhoda, pretože film by mal fungovať ako samostatné umelecké dielo, Séria krátkych, svižne natočených poviedok, niekedy vtipne vypointovaných, inokedy na prvý pohľad trochu vyšumených do stratena. To sa ale bude líšiť podľa diváckeho vkusu. Pre mňa sa skôr jedná o zaujímavý experiment, ako o silný umelecký zážitok. Každému určite utkvú v pamäti niektoré hrôzostrašné ksichty, nevynímajúc ten režisérov:). My ľudia sme už takí, ako nám tento film predkladá. Plní pokrytectva, klamstiev, ziskuchtivosti, chtíču (ten sa jediný na druhom svete odpúšťa) a falošného kresťanstva. Schopní manželskej nevery a toho najhoršieho, vraždenia. To si z neho zoberie každý. (06.11.2012)