Rogopag

Rossellini: Sympatický ženský charakter. Príbeh, aj ostatné postavy stojace na ňom. Koniec trochu vyšumený. 3*; Godard: Bezobsažný pozérsky bullshit. 2*; Pasolini: Od tohto som čakal viac. Welles je dobrý Pasolini, inak ale klasický ppp; progresívne natočená, bolševická propaganda. Niečo jak mix Teorémy a Vrabcov. 3*; Gregoretti: Inteligentné, moderné, dobre zahrané. Kazí to len tá doprovodná časť z konferencie (či ako to nazvať). A opäť nesúhlasím. 3* (19.10.2020)

Štyri kvalitatívne aj námetovo rôznorodé poviedky s podtitulom o začiatku konca sveta nakrútila štvorica režisérov pod názvom Rogopag (názov filmu je zložený zo skratiek priezvisk režisérov). 1. CUDNOSŤ (r. Roberto Rossellini) o letuške, obťažovanej nepríliš úspešným záletníkom. Krátka trpko-smiešna moralita o vynútenej vulgarizácii správania naprieč spoločnosťou, tiež zaujímavo predpovedá dnešný digitálny vek zachycujúci cez okienko hľadáčika všetky zážitky a osoby. 70%. 2. NOVÝ SVET (r. Jean Luc- Godard), obrazovo úsporné spracovanie následkov výbuchu atómovej bomby prostredníctvom vzťahu muža a ženy. Strata logiky, významu slov, nadobúdajúcich iný zmysel (pôvabný je najmä ženin výraz: "Ja ťa exmilujem"), nadužívanie liekov, relativita sľubov - sú hlavné zdroje nového sveta. Strohosť spracovania nahrádzajú typické godardovské slovné hračky a rôzne drobné odkazy, či citácie z literárnych diel (tu napr. Paul Eluard), trochu sa strácajúce vo vznešenej intelektuálskej nude. 60% 3. TVAROH (r. Pier Paolo Pasolini) - marxisticko-kresťanský režisér v podaní Orsona Wellesa má jasný vzťah k odporným kapitalistom, ktorí sú producentami jeho filmu a šľahá ironickými poznámkami k ikone talianskej kinematografie („Fellini – ten tancuje“), Kristovo umučenie sníma v nádherných renesančne sýto farebných obrazoch, no na hladujúcich štatistov jeho presvedčenie akosi nesiaha. Ostrý sarkastický škľab napravo aj naľavo v najvydarenejšej poviedke filmu. 90%. 4. DOMÁCE KURČA (r. Ugo Gregoretti) – sociologická prednáška podaná strojovým hlasom cez dierku v hrdle významného vedca, je prekladaná opisom jedného dňa stredostavovskej talianskej rodiny, ilustrujúcim prednášané tézy. Ideálni konzumenti spôsobia však niekedy výrobno-obchodnej mašinérii nečakané problémy, s čím však teória počíta. 80%. (24.09.2006)

Čtyři režiséři, čtyři příběhy. První z nich - o atraktivní letušce je na rozehřátí možná až moc plochý, okatý a nicneříkají, avšak pro svou vizuální stránku si zde být zaslouží. Dvojka - Godard - je však už jiné kafe. Precizní střih, ignorace zvuků a hudby, absurdní rozhovory a další detaily, vyvolávají u diváka zvláštní pocity. Tak jak to prostě Godard umí. Do třetice všeho dobrého přichází vrchol ze židle Pasoliniho, který svým hollywoodským stylem snímek hodně oživuje. Určitou roli tady sehrává také Orson Welles, jež hraje marxistického režiséra (Pasolini). Povídka má svůj smysl a mnohé vtipné momenty (Pasoliniho klasiky - střih, zrychlování, barvy/černobílo) pomáhají v celkovém dojmu. Nakonec přispěl svou trochou opomíjený Gregoretti. Jeho kousek je snad ze všech nejvtipnější, avšak zase až příliš plochý a očekávaný. Kritický smysl Tvarohu ale pěkně dodržuje. Každý režisér si tedy vybral pro kritiku jedno z témat moderní společnosti a vytvořili spolu zajímavý snímek. Svou kvalitou sem tam sice hodně osciluje, přesto se jedná o nadprůměrné (možná trochu těžší) dvě hodiny, které za to však stojí. I ex-love you. (23.06.2009)

Povídkový film Rogopag: konec, zánik, úzkost a smrt jsou záminkou k anekdotám a satirám. Odlehčení a estetická novovlnná poezie křepčí radostí ze života. Osobitý Pier Paolo Pasolini dodal stěžejní dílek TVAROH (upraveno v březnu 2021), poeticky prostořekou satiru na společnost, morálku, filmové zákulisí, ale i sebe samotného, dráždí a provokuje, hlásaným křesťanským hodnotám nastavuje zrcadlo a tancuje s verši a postoji. Hrdinou Tvarohu je Giovanni Stracci (velmi dobrý Mario Cipriani), filmový představitel ukřižovaného zloděje, zesměšňovaný a utlačovaný prosťáček, hladový a bezelstný nuzák. Pozadu nezůstává ani režisér právě natáčeného filmu (vynikající Orson Welles s hlasem Giorgia Bassaniho), jsoucný, jízlivý, odhmotněný, vytržený, marxistický a vědoucí. Zaujme hlavní herecká hvězda Sonia (Laura Betti), další hvězdná herečka Valentina (Edmonda Aldini), zostuzený novinář (Vittorio La Paglia), filmový producent na návštěvě (Giuseppe Berlingeri), jeho doprovázející manželka (Elsa de Giorgi), či ten smějící se andělíček (Ettore Garofolo), jedinečný Pasolini! ROBERTO ROSSELLINI (CUDNOST) krásně ukazuje dotěrnost italských mužů vůči ženám, tady konkrétně k půvabné letušce Anně Marii (Rosanna Schiaffino) a nevšední řešení, kterým se musí dotěrného nápadníka (Bruce Balaban) zbavit. UGO GREGORETTI (KUŘE DOMÁCÍ) představuje typickou rodinu konzumní společnosti, která je ovlivňována reklamou a následným nákupem všeho možného, ale k vlastnímu životu nepotřebnému. S nádherně ironickým nadhledem představuje konzumní maloměšťáckou rodinu, která má ale o své úrovni vždy lepšího mínění. Hlavu rodiny ztvárnil Ugo Tognazzi. JEAN-LUC GODARD (NOVÝ SVĚT) je zřejmě fascinován situací, kdy žena náhle přestane milovat svého partnera a chová se trochu zvláštně. Přiřazuje jim určitou chladnou krutost a zde to svádí na atomový výbuch 12 tisíc kilometrů nad zemí. Tomu výbuchu přiřazuje moc měnit chování lidí a tím na něco svalit vinnu v nevysvětlitelnosti, nevyzpytatelnosti v chování žen a jejich vychladnutí, i když předtím tvrdili něco jiného. Svět mužů a žen se dostává do konfliktu, protože si nejsou schopni navzájem porozumět. (13.10.2009)

Povídkový film, který vlastně nic nespojuje, protože se na něm podíleli režiséři rozdílných škol, generací, národností i témat. Tím pádem je i nevyrovnaný, absolutní vrchol pro mě představuje Pasoliniho povídka z prostředí filmového štábu - mistrovská analýza lidského sobectví a bezohlednosti. Zaujal mě i opomíjený Gregoretti se svou temnou satirou konzumní společnosti stojí na dobře vypozorovaných situacích a absurditách, které přináší moderní prosperující společnost. Slabší je Rosseliniho povídka, která je spíš nataženou zfilmovanou anekdotou, a neoslovilo mě ani Godardovo zpracování jinak zajímavého námětu. Celkový dojem: 70 %. (19.05.2008)