Intimate Lighting
Obsahy(1)
Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)
(více)Recenze (240)
V poslední době začínám objevovat a zároveň přicházet na chut snímkům z 60. let! A tato prvotina a celovečerní debut Ivana Passera se řadí, k tomu nejlepšímu,co jsem měl doposud možnost shlédnout! Tímto svým počinem se mně Passer přesně trefil do noty a vkusu. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále se zde mimo jiné objevila bývalá manželka Miloše Formana Věra Křesadlová. Jedná se o příběh " obyčejných lidiček " na vesnici, kam přijíždí jako sólista na koncet amatérského orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika málo hodin jsou konfrontovány, osudy těchto dvou, kteří se setkávají po 10 letech! První z nich má kariéru, krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům,..... Řeklo by se obyčejný příběh, ale divákovi je předložen opravdu pozoruhodným způsobem. Ač je snímek na první pohled prošpikovaný trefnými hláškami, které by zasloužily vytesat do kamene( viz : jo Smetana, dědek jeden hluchej, ale slyšel! To já su vám měl jednou, v takovýmhle žitě, takovouhle holku. Vidíš, taky plakala, taky plakala. Jenomže tohle není žito, dědo! .... No a co :o) To já vám jednou skákal z prvního poschodí, ale žádná bavlna, ale beton! Já měl nohy celý krvavý!.... Cos to měl za boty? Boty byly dobrý, ale já je měl v ruce. Já jsem mluvil s panem doktorem Šimáčkem a ten říkal, že si vezme taky jeden :o) Na co? Dyť to máš jedno. Na to jsem ještě nepil. Tak na to! Takhle bych mohl pokračovat pořád dál ( viz scéna s rozdělováním kuřecích stehýnek :o) ), tak zároveň snímek poukazuje ( a tím se povyšuje nad ostatní snímky) i na závažné problémy! Viz nádherná symbolika ve scéně s přípitkem s vaječným koňakem nebo také o tom, že někdy musíme dozadu, ikdyž chceme dopředu ( viz scéna s dveřmi). Výborná režie Ivana Passera, propracovaný námět a scénář Papouška a opravdu nádherná a autentická kamera Ondříčka. Připočtěte si k tomu opravdu pozoruhodné herecké výkony a vyjde vám z toho nesmírně silný zážitek! Bez většího přemýšlení a s nesmínou radostí udílím snímku poctivých 5 *! ()
Jan Vostrčil byl geniální (ne)herec (škoda, že ho ve filmu není víc, je neskutečně zábavný a autentický) a některé scény jsou typicky "novovlňácky" silné a vtipné (finální přípitek je vynikající). Ale "formanovky" a (minimálně) první díl eskapád Homolkovic famílie mi přišly filmově "plnější"... 70 % ()
Ja si myslím, že Intímne osvetlenie je na rozdiel od názoru niektorých užívateľov celkom záživný film z českej novej vlny a jeho sila nie je iba v symboloch. Môže zato tiež jeho dĺžka, ale samozrejme aj typické situácie, ktoré dôverne poznáme z neskorších kópií, ktoré tak zľudoveli. Nachádza sa tak niekde medzi populárnymi komédiami a artovou novou vlnou, i keď je jedným z jej základných pilierov. Tu ale tieto situácie hovoria aj niečo trpké o svojej dobe a o ľuďoch, ktorí v nej museli žiť. Máme tu všetky atribúty neskôr tak sprofanovaného pojmu "čechíčkařství" ako alkohol, muziku, svojský humor, sex, život na dedine, nadváhu, hádky, atď. Že to sú záležitosti všeobecne "navlieknuteľné" na všetky národy, netreba dopĺňať. Mám te rád, ne, mám teee rád...scéna sama o sebe vtipná a zároveň v druhom pláne hovoriaca veľa o problematickosti zhody v partnerskom vzťahu. ()
Desítky veselých, trapných i tragikomických a zdánlivě bezvýznamných výstupů a dialogů do sebe postupně zapadají, aby v závěrečné scéně stvořily obraz rezignace zúčastněných na jakýkoli pokus o změnu životů směřujících k prázdné marnosti. Zručně vytvořená mozaika bezchybně funguje hlavně díky režisérově tvůrčí práci s postavami a dialogy a výkonům herců i neherců. ()
Jeden z nejvýznamnějších filmů české nové vlny? Proboha, vždyť je to O NIČEM! ()
Filmy českej novej vlny som zažíval v reálnom čase a dodnes ich mám rád. Pričom radšej Formana s Papouškom a Němcom, než Juráčka s Passerom a Chytilovou. Po desiatkach rokov od premiéry stratilo aj Intimní osvětlení pre mňa svoje pôvodné čaro a jednu hviezdičku. Má síce všetky atribúty novovlnných filmov, ale aj množstvo hluchých miest, zlej hudby a chýbajúce vyznenie. Na niekoľkých pasážach sa dá dobre zasmiať, Ondříček osvedčil svoje majstrovstvo a tri hviezdičky film nezatracujú, iba ho radia medzi vysoko nadpriemerné filmy. ()
Výborně odpozorované charaktery i situace. Všechno je to tak normální, ze života. Nic zvláštního se neděje, ale přesto je tohle setkání dvou starých přátel radost sledovat. Scény se stehýnky či vaječným koňakem jsou pouze drobnými bonbónky na vydařeném dortíku (90%). ()
Chvílemi zábavná změť vesnické všednodennosti aneb konfrontace úspěchu a neúspěchu x města a vesnice. Jen ta Křesadlová mě nikdy nezaujala. ()
Nic zvláštního. Domečky starých časů mizí, staví si běžný lid lepší bydlení. A přitom na venkově prožívají to a ono a občas se tam objeví lidi z města, co koukají na ty změny na venkově, a konfrontují se hlavně dva dřívější spulustudenti. ()
43rd KVIFF 2008 - TRIBUTE TO IVAN PASSER - Pocta Ivanu Passerovi, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.41/153 ()
Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz Pár nápaditých scén. Věra Křesadlová byla hezká. ()
Intimní osvětlení je film v tom nejlepším slova smyslu experimentální. Podobně jako Miloš Forman, i Ivan Passer tehdy nově ohmatával a vytyčoval možnosti filmového média. Kam až lze zajít? Co činí film filmem? Jakou roli v něm hraje náhodnost? Intimní osvětlení ovšem není samoúčelnou hříčkou. Nejen, že skutečně otvírá nové možnosti, že vnáší do českého filmu témata, která se pak budou až do omrzení objevovat v různých variacích v díle nejpodivnějších epigonů jako jeden z charakteristických rysů vesnického života (pohřeb, dechovka, stavba rodinného domu, soužití dvou generací, slepice kálející na zaparkované auto) ale navíc skutečně funguje jako silný příběh. Zdánlivá idyla s koťaty a živou hudbou se mění ve zvláštní nevyslovené drama. Otázka po tom, zda-li si člověk skutečně správně vybral, zda zdánlivě utěšený a nekomplikovaný život není ve skutečnosti a od počátku jakýmsi omylem patří k těm nejsilněji vysloveným v naší kinematografii. K tomu připočtěme skvostné (ne)herecké výkony, v nichž zazáří nejen oba hlavní protagonisté, ale také náš nepochybně nejtalentovanější neherec Jan Vostřčil. Pozoruhodné je srovnání s Formanem. Passer je civilnější, přirozenější a méně vybroušený. Forman je fanatickým pozorovatelem detailů, Passer spíše pomalu a s rozmyslem načrtává a buduje celek. Vlastně je velmi zajímavé, jak tito dva na první pohled svým projevem téměř zaměnitelní režiséři používají zcela odlišné režijní přístupy... Zajímavé komentáře: Matty, DaViD´82, Shadwell, francis ()
Přehazování talířku s kuřecím stehýnkem mezi stolovníky a závěrečná scéna s pitím koňaku jsou nezapomenutelným zážitkem, to ano. Ve filmu je ale i několil hlušších pasáží, nicméně především díky postavě dědy v podání mého oblíbence Jana Vostrčila, jej za snímek průměrný označit nemůžu. ()
Film o setkání dvou kamarádů, kteří i když mají různé životy, partnerky a zaměstnání, tak i přesto se cítí se svým životem do jisté míry nespokojení. Intimní osvětlení jsou jak trpkou, tak humornou ukázkou ze života obyčejných lidí, kteří zažívají obyčejné starosti i slasti. Některé scény byly povedené (vaječný koňak, výměna stehýnek, večerní pitka, ...) a jiné mě trochu iritovaly (smích Věry Křesadlové, Jarouš). Zkrátka film, u kterého se člověk zasměje, ale občas i ten smích přejde - stejně jako v životě. ()
Intimní osvětlení je bezdějové, autentické a mrazivě komické. Ivan Passer, Jaroslav Papoušek a Václav Šašek dokázali scénář napěchovat mikrosituacemi, které jsou nevtíravým způsobem vtipné, zajímavé a strašidelným způsobem reálné. Vztahy mezi muži a ženami, únavné každodenní hádky o zbytečnosti, pocit, že vám život utíká mezi prsty, že byste nejraději podpálili chalupu, kde žijete, utekli někam daleko a začali znovu. Film je nasnímán ve zvláštním vesnickém bezčasí a mohl by se odehrávat kdykoli. I dnes se na vesnici dá narazit na místního idiota, který kvůli svému postižení bude lidi oslovovat špatným jménem, i dnes je rozpor mezi uměleckými ideály a životní realitou aktuální. Právě zastavení času skvěle symbolizuje finální scéna, kdy si všichni dospělí chtějí připít "dobrým vaječným koňakem", který je ale ztuhlý a neteče, a tak nehnutě stojí se zakloněnými hlavami a sledují skleničky dnem vzhůru. A hlavně: děsivá rezignace, jejímž symbolem je hlavní hrdina Bambas - nadaný hudebník, který skončil v jedné rozestavěné vilce společně s dětmi, manželkou a jejími rodiči, stal se ředitelem vesnické lidušky a hraje už jenom na pohřbech. Tváří se, že je to v pohodě, ale stejně z něj v opilosti vypadne, jak moc by toužil po něčem jiném, jenže s partnerkou bez fantazie to prostě nejde... Ti prostší mají jednodušší filozofii. Řídí se hláškou "já si tady sedím, poslouchám a žeru". Existuje jednodušší metafora pro smysl jejich bytí? ()
Passerovo první celovečerní drama zde vykresluje podobenství všedního života na venkově. Civilnost celého snímku lehce podtrhují výkony (ne)herců a příjemná je i podobnost s Formanovou ranou tvorbou. Tohle dílo nikoho urazit nemůže… je o životě… je o nás všech. ()
Cítím se provinile. Jednu z těch největších a nejdůležitějších klasik 60kové vlny jsem si ohromně užil, jenže jen jako čistou diváckou tragikomedii. Když jsem si pak zpětně začal pročítat všechna ta skrytá podobenství a došlo mi, že jsem v podstatě ani na moment o Intimním osvětlení nepřemýšlel v nějakém hlubším kontextu, dohnal mě zmiňovaný pocit provinění. Podobný druh autorského nepochopení, které mi ale vůbec nepokazilo zážitek z filmu, je mi navíc docela cizí (když už jindy film nepochopím, tak to většinou znamená nulový zážitek). Kde je tedy chyba, to nevím. Tak či onak, na Passerův film budu vzpomínat s úsměvem a s myšlenkou, že mě pobavil tak, jako málokterý jiný film československé vlny. 8/10 ()
Krásně minimalistický film, ze kterého sálá atmosféra klidu. Jako by v něm nehráli herci ale obyčejní lidé, kteří prostě vedou dialog. ()
S Československou novou vlnou se vydaly kamery z potemnělých studií do světa a začaly se těšit z lidské tragikomické malosti, jež byla tehdejší post-svazácká společnost proteklá. Zdánlivě o ničem, ale bravurní zeitgeist, který i o současné české povaze vysvětluje více než bylo pohodlné. ()
Takřka skvost, u kterého jsem se nečekaně z plných plic nasmál. Ty hlášky trhají bránice. ()
Související novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)