Čas sluhů

Sametová revoluce tento film trochu zastínila. Díky za revoluci a Pavláskové díky za tento film, hercům za exceletní výkony (Chýlková, Holubová, Roden, Asterová, Etzler a v epizodce s rádiem i Polívka), díky za hudbu (Kalousek a ZOO). Film, na který se nezapomíná. V kině jsem ho viděl v roce 1990 tuším hned dvakrát. Škoda zbytečného pokračování - viz Čas dluhů. (09.07.2008)

----- "Můžete si jít stěžovat třeba ... ústřednímu topení." ----- Nedokonalý film o dokonalé pijavici. Je hodně znát, že vznikl v době všeobecného uvolnění, za euforie z vědomí, že je možné natočit silně "konstruktivně kritický" film - a že to projde. Leč tvůrci ho ve svatém nadšení obdařili poněkud neuspořádaným, nevyrovnaným obsahem, ne nepodobným televizní estrádě, která chce pobavit za každou cenu. Zub času na něm tedy mohl hodovat bez jakýchkoli zábran a ohlodal ho tak z padesáti procent. A v tomhle případě nemám nejmenší chuť přihazovat třetí *. (14.06.2009)

Poslední zbytky zahnívajícího socialismu, naroubované na psychologickou vztahovou rošádu. Tuhle nerovnou partii však ovládá vypočítává, chladnokrevná a manipulativní mrcha. Film Čas sluhů je ponurá, odtažitá, krajně chladná freska, plná výborných hereckých výkonů a jedovatých dialogů. Nejde o snímek, jaký by si člověk dopřával každý den, ale má své nezpochybnitelné estetické, filmařské a herecké kvality, které debutující Irena Pavlásková podtrhla až překvapivě vyspělou režií. Ivana Chýlková si roli ženského „satana“ vyloženě užívá a nad osudem postavy, kterou ztvárnil Karel Roden, by člověk zaplakal. Znepokojivý portrét zla, jež bezcitně využívá dobroty ostatních lidí, uvězněných v šedivém panoptiku smutného města. Škoda, že odkaz tohoto neotřelého filmařského počinu tak trochu dehonestuje jeho přímé pokračování, které si paní Pavlásková mohla klidně odpustit. (16.08.2023)

Doba vzniku by neměla tvůrce omlouvat, i když se jedná o autorský debut. Na filmu jsou patrné slabé chvilky jak ve scénáři, tak v režii. Trestuhodný je zbytečně povrchní politický druhý plán, režisérka některé scény s neherci vyloženě zabíjí (seance v hotelu Interkontinental). Za povšimnutí stojí výkon Ivany Chýlkové, především její manipulativní výlevy, na psychologii postav se ale mohlo víc zapracovat. S odstupem času tak snímek zůstane v paměti snad jen díky módní dobové přehlídce... (04.09.2015)

Jelikož mám kladný vztah k ženskému pokolení, nebudu zde rozvádět úvahy o nezničitelných bestiích jako je Dana a jelikož jsem lidumil nebudu blahořečit svaté inkvizici, že podobné mrchy upalovala na hranicích, protože tak činila i s nevinnými.. Každopádně obdivuji půvabnou Irenu Pavláskovou, že vstoupila jako mladá režisérka a žena na tenký led tohoto společenského tématu a dokonce svým debutem, velice zdařilým. Škoda, že jeho aplaus zanikl v řinčení klíčů sametové revoluce, což bylo vzhledem k odvážnému scénáři více než symbolické. Výkon Ivany Chýlkové, Karla Rodena a hudba skupiny ZOO posouvají film do kvalitativně vysokých hodnot a i po několika projekcích z něj stále mrazí.. Často se bavím myšlenkou, jak by se s Ivanou Chýlkovou, pokud by taková byla v civilu, vypořádal její současný partner, Jan Kraus :-) (19.06.2009)