Strašáci

Parádní a velmi napínavý thriller, hlavně ke konci, a ještě tak zhruba někdy v polovině, navíc v obou těchto částech silně gradující. Scéna znásilnění Amy (Susan George), mi lehce připomínala scénu znásilnění z filmu "Vysvobození", tedy z další dnes už exploitation klasiky, která, společně nejen s tímto snímkem, definovala a spoluvytvářela samotný specifický americký žánr, který se pak dále dělil na různé specifické subžánry. Dále si stačí jen vzpomenout na konečnou bitvu na život a na smrt v domě Amy a Davida (D. Hoffman) s bandou rozběsněných, ale jinak úplně tupých a primitivních vesnických týpků, která opravdu téměř nebere konce a vy téměř nedýcháte. No nevím jak vy přátelé, ale na rok '71 to byla naprostá pecka, a já i po těch dlouhých letech a při prvním shlédnutí snímku, jsem měl z tohoto filmu opět po nějaké době celkem příjemné mrazení v zádech, a to ve mě nevyvolá jen tak ledajaký film. Takže abych to konečně už nějak shrnul do jednoho malého uceleného závěru. Za perfektní a ráznou podívanou plnou zpomalených ale efektních záběrů, za skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů, i za role všech těch šmejdů, kteří s typicky chladným a kamenným výrazem v obličeji, mě čím dál tím více okamžik od okamžiku, udivovali ve své stupňující agresivitě, za postupně gradující napětí, za velmi silné mezilidské vztahy, a opravdu skvělou atmosféru, spíše ale až ke konci, mezitím je takové to oťukávání resp. seznamování se mezi sebou. Za to vše si troufám dát plný počet hvězd. Jde určitě o jeden z těch lepších a kvalitnějších snímků od legendárního Sama Peckinpahe (viz "Útěk" nebo "Divoká banda") a to nejsem nějakým jeho velkým obdivovatelem. Klobouk dolů. (01.10.2006)

Pro mě jsou Strašáci asi nejlepší film od Sama Peckinpaha. Hned za ně pak řadím Jízdu vysočinou. V tomto filmu si pro nás režisér připravil jednoduchý příběh, který má ale obrovskou sílu. Úvod snímku je pomalý, byť nenudící, skvěle připravuje půdu pro drastické finále. Podmanivý anglický venkov s vesnickými "balíky" skýtá nejedno nebezpečí a režisér skvěle stupňuje napětí a brutalitu. Scéna znásilnění je výborně natočená a konečné bránění domova v sobě má opravdu mnoho zvrhlosti, surovosti a krve, přičemž bych rád ocenil perfektní zpracování této pasáže (kamera, střih, hudba). Susan George byla skvělá po celou dobu a Dustin Hoffman taktéž, avšak já osobně ho až tak moc nemusím. (27.11.2012)

Mám dojem, že David patrně neprožije poklidné volno na venkově, kde jeho manželka provokativně tyčí bradavky, skrývání vraždícího pedofila není považováno za dobrý skutek a omylem zastřelený šerif je důvodem k invazi venkovských buranů. Takže, milý Davide, hlídej všechny otvory do svého domu, zapomeň na složité matematické operace a raději zkus absolvovat jeden přímočarý kurs přežití. Občas můžeš do napjaté atmosféry prohodit vtípek, nezapomeň nahlas pustit nepříjemný dudácký koncert, ale hlavně už sejmi toho uvřeštěného Krysaře nebo i já odhalím mírumilovnost své povahy a naporcuji si jeho pohlavní orgány k večeři. (03.07.2012)

Sedmdesátá léta v plné parádě a přesně tak, jak je máme ve filmovém průmyslu rádi. Komorní příběh o kruté psychické újmě a jejích následcích podávaný bez zbytečných klišé a se spalující intenzitou, která se neskrývá ani tak v závěrečné krvavé pasáži, jako spíše ve způsobu, jakým Peckinpah celý děj zprostředkovává. Odpudiví vesničané na každém kroku, dusivá atmosféra pronikající i mezi ústřední manželskou dvojici a konečně výborný střih a hudba, prostřednictvím kterých nechává Peckinpah diváka prožít příběh hlavních postav daleko intenzivněji než jen zrakem a sluchem. Také Hoffman jako velmi atypický filmový hrdina potvrdil své obrovské herecké nadání a velká část snímku patří právě jemu. Úplnou spokojenost mi paradoxně oddaluje právě závěrečná strhující zabíjená, která se mi přes veškerou preciznost zdála poněkud nevěrohodná, a také nejasný a podivný postoj hlavní ženské postavy (na čí straně vlastně nakonec stála?). Jinak ale po všech stránkách výborná podívaná, jejíž kvality pouze oscarová nominace za hudbu zdaleka nevystihuje. (08.06.2013)

Další doklad toho, jak byla léta sedmdesátá drsnou to v kinematografii dobou. A jak kvalitní! Přerod Dustina Hoffmana z intelektuálského měšťáka v chladně kalkulující mašinu na zabíjení, pod tlakem extrémních okolností, je prostě dokonalý. Stejně tak Peckinpahova provokativní, občas až voyeurská režie. (16.01.2007)