Boże Ciało
Corpus Christi
Corpus Christi
Corpus Christi
Corpus Christi
Režie:
Jan KomasaScénář:
Mateusz PacewiczKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hrají:
Bartosz Bielenia, Aleksandra Konieczna, Eliza Rycembel, Tomasz Ziętek, Barbara Jonak, Leszek Lichota, Zdzisław Wardejn, Łukasz Simlat, Anna Biernacik (více)Obsahy(1)
Dvacetiletý Daniel projde v nápravném zařízení pro mladistvé duchovní proměnou. Chtěl by se stát knězem, s jeho trestním rejstříkem na to ovšem nemůže ani pomyslet. Když je propuštěn a má začít pracovat v truhlárně na malém městě, převlékne se po příjezdu do kněžského a díky náhodě se ujímá péče o místní farnost. Příchod mladého charismatického pastýře rozčeří stojaté vody a místní komunita, krutě zasažená tragédií, k níž tu došlo, může s jeho pomocí začít pomalu léčit své rány. Uspěje Daniel ve svém poslání? A za jakou cenu? (AČFK)
(více)Recenze (200)
90% ()
Corpus Christi je silný film a farář Daniel mi byl hodně sympatický. Celkem mě mrzel konec filmu, sem by se trocha toho hollywoodského klišé neskutečně hodila. ()
Tohle, že natočil režisér Miasta 44? Absolutní pecka. Film mě pohltil a zasáhl. Naprosto suverénně odvyprávěný příběh bez hraní na emoce nebo šablon. Autentické a lidské. To jsou slova, které mě napadají hned po shlédnutí. Základní dějová linka o falešném knězi je vlastně zcela druhotná, jde v prvé řadě o lidi. O přístup, pochopení a odpuštění, které neotřelý mladík přinese do komunity zlomených lidí. Navíc ve svém vývoji upozorní nebo popíchne řadu společenských či církevních neduhů s notnou dávnou přesnosti, aniž by nijak narušil celkový běh filmu. Opravdu klobouk dolů. Nikdo není svatý, ani bez viny a odpustit je někdy to nejtěžší. Tohle si s chutí dám ještě jednou. ()
Tak takováhle pecka už tady dlouho nebyla! Corpus Christi je vtipný i vážný snímek, který se noří hodně, hodně hluboko. Je ozdravný, katarzní, paradoxní, provokativní i apelující. Je kritikou slepé víry v Boha (potažmo i situace v polské katolické církvi) a reflektuje nesmyslnost a kontraproduktivnost současného vězeňského systému. Mladý Daniel, který má za sebou hodně pestrou kriminální minulost, opouští vězení s tím, že se chce dát na cestu víry. Cítí, že je Bohem povolán k tomu, aby se stal knězem. Církev však lidem, kteří si odpykali trest, toto neumožňuje, čímž je vlastně sekundárně trestá a potažmo i popírá poselství Ježíše Krista. Daniel se nakonec ke kněžskému povolání dostane jako slepý k houslím. Netuší však, že jak velkou zodpovědnost tím na sebe přebírá. Přes počáteční nejistotu v sobě postupně objevuje schopnost s lidmi opravdově komunikovat a pobýváním v této roli projde introspekcí a vnitřně dozrává. Toto vnitřní zrání je mu umožněno zejména tím, že je mu (konečně!) přiznána důstojnost - je uznáván okolím, které k němu přistupuje s důvěrou a respektem. Takovou šanci totiž dosud Daniel neměl, protože se „točil“ několik let v řadě tzv. nápravných zařízení, která jenom prohloubila jeho odpor k tomu vést smysluplný život. Z outsidera, nuly a beznadějného delikventa se vlastně ze dne na den stává někdo důležitý, respektovaný a mocný. Moc, kterou Daniel získá, nezneužívá, ale nápaditě a se zájmem ji využívá ve prospěch druhých - cítí se jako ryba ve vodě, když může být prospěšný a zároveň někam přináležet. V takové chvíli dokáže čerpat ze svých zdrojů a když během mše rozpráví o hříchu, vině a odpuštění, tak rozhodně ví, o čem mluví. Pro obyvatele vesnice se stává vzorem, který je hoden následování – přivádí je ke skutečné víře a zároveň je dokáže strhnout svým charismatem a empatií. To, čeho nebyl schopen vesnický kněz (zamlčovaný alkoholik), Daniel napravuje a pomalu sbližuje dva nesmiřitelné tábory venkovanů. Corpus Christi je svědectvím o tom, že se vyplatí dát šanci lidem na okraji společnosti a zároveň je výzvou ke změně systému prostřednictvím každého jedince - k vymanění se z (Havlova) samopohybu, k zelinářově vzpouře nevyvěšením sloganu do výlohy. Film zároveň konfrontuje diváka s paradoxem, který poukazuje na složitost celé situace - zatímco Daniel demaskuje situace a motivy obyvatel vesnice, sám si ponechává masku, tudíž je jedním z nich a měl by si ji také strhnout. Jenže si je moc dobře vědom toho, co bude následovat. Sám na svou obranu říká: „Vždyť jsem nikomu neublížil.“ Snímek tak vyzývá diváka k zamyšlení se nad tím, zda je to skutečně Bůh, kdo je krutý - zda to náhodou není tak, že jsme krutí především my k sobě navzájem. ()
Strhující epos, který je čistou ódou na kinematografii a zhmotňuje všechnu její krásu, která si nezaslouží nic míň, než nosit titul film roku. V Corpus Christi si najde každý to, co si najít chce a ke každému divákovy přistupuje jako k univerzálnímu zákazníkovi, kterému nabízí z široké palety toho, co má každý správný film mít: Perfektní, dokonalá, bezchybná režie a scénář, která si zaslouží oscara mnohem více, než Parazit, skvělý narativ, stylistická nádhera ať už po straně zvuku, hudby, kamery či výpravy, herecké výkony, prostředí, přesah, emoce, myšlenka a cílevědomost, to vše a ještě mnohem více je dokonalost sama s názvem Corpus Christi a přitom to nikomu nenutí. ()
Odvážna dráma, ktorej chýba iba hutnejší záver. Napriek tomu zdvíham na päť hviezd. Vďaka rozumne vybranej dobe a pochmúrnemu prostrediu nestráca nič na budovaní svojej atmosféry a dej s prezentovanou myšlienkou mu pridáva na vážnosti. Mimoriadne herecky, aj technicky. Ďalší veľký príspevok do stredoeurópskej kinematografie. ()
První věc, která mě napadla po skončení filmu, byla: " Tak z toho se všichni ti katoličtí pánbíčkáři v Polsku poserou!" Velice zajímavý film o tom, že i propuštěný mladistvý delikvent může mít v sobě více víry, lásky a milosrdenství než rádoby pravověrní věřící. Konečně se v katolictvím prolezlém Polsku našel někdo kdo jim vmetl do těch jejich pokryteckých, morálně pokřivených věřících xichtů, pravdu do očí. Bez přiznání si vlastních chyb a různých sviňáren sami sobě a tím pádem dojít k opravdovému osobnímu duchovnímu pokání to nikdy nemůže fungovat. Mě ovšem fascinuje, že naše ateistické Česko tohle řešit nemusí a přesto se spousta lidí řídí vlastním vnitřním desaterem a nemusí kvůli tomu lézt denně do kostela a bičovat se kázáními. Úplně stačí, když si každý uklidí svůj vlastní bordel v hlavě a duši a všechno je pak v cajku. A na to nepotřebujete ani kněze ani kostel. Někdy jenom psychiatra :-)) Za mě 88% ()
| Aurum Film | Zápletkou a kamerou ma to instantne vtiahlo. A nie len kvôli tomu. Film úspešne a s citom rozpráva príbeh väzňa, ktorý robí nemorálne veci, ale predsa má v sebe niečo, čo ho ťahá do kostola. Chce byť kňazom. Bielenia hrá výborne, má ten správny xicht na tento typ postavy, v každom momente vie, ako sa tváriť a akým spôsobom prenášať emócie. Divák je zvedavý, ako sa situácia vyrieši, lenže je tu ešte jedna linka s nehodou, ktorá sa stala na dedine, ktorá film mierne brzdí. Nenudí, neruší, nestihlo ma to nezaujímať sa o problematiku, ale viem si predsa len dej predstaviť v atraktívnejšom pojatí. Cez to všetko ale ide o super film. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | ()
Jan Komasa snad přerostl i Pawlikovského. Má neskutečnou formu. Tohle je ještě mnohem lepší než jeho předchozí Hater. Hlavně je to trochu jiný žánr - tohle je artové drama, které jde do hloubky, Hater byl skvělý, ale šel trochu po povrchu - byl komerčnější. Skvěle vystavěné a poctivé drama (z) jedné vesnice. ()
Budu se opakovat, ale Pšonci prostě umí. Zatímco česká produkce pomalu upadá, ta polská vyloženě kvete. ()
Kurwa se Bohusu nerika..... ()
Polsko na rozdíl od nás točit pořádné filmy umí a Jan Komasa nám tu po geniálním Sala samobójców. Hejter naservíroval pořádně depresivní počin, kde opět nejvíce vyniká parádní hlavní postava Bartosz Bielenia jako falešný kněz. Úvodní a závěrečná scénka jsou z přehledem nejlepšími momenty, zbytek filmu má takový ten artový nádech, který ale také nenudí. Docela si myslím, že kdyby mi tenhle příběh prezentovala nějaká jiná země, tak se mi to líbit dost nejspíš nebude, ale Polsko a Jan Komasa jsou zárukou kvality. Slabší 4* ()
Čekal jsme další Adamova jablka, dostal jsem plnotučné, skvěle gradující drama, které se velmi mistrně vyhýbá všem očekávaným klišé. Závěrečná scéna rezonuje. Poláci umí. ()
Daniel nechtěl podvádět, ale octl se v roli kněze dřív, než čekal. Jedna situační lež v emočně vypjatém okamžiku mu na chvíli změnila život. Po pár krocích tápání vystupuje jeho duchovní rozměr a schopnost oslovit místní komunitu. Daniel zůstává svůj, ale kněžské oblečení a vystupování jej ovlivňuje víc, než by sám čekal. Není to jen drama Daniela, ale i komunity, která potřebuje být soudržnou, a aby propojenost zachovala, potřebuje ukázat na černou ovci, přičemž kdo je vlastně černou ovcí. Nemůže to dopadnout pohodově, nejsme v komedii. Každopádně lidský silný potenciál oslovující mnoho diváků. ()
Ač nevěrohodné v ději i v charakterech postav, přesto silné podobenství o morálním tápaní v mravní neukotvenosti lidského ducha. Charismatický představitel a několik silných symbolistních momentů vybočující narativní tok z jinak přísné realističnosti povyšují film nad festivalový průměr. ()
Ťažko charakterizovať tento film. Chytí vás hneď na začiatku a do konca nepustí. Skvelí herci, námet, kamera, réžia. Ako to tí Poliaci dokážu?? ()
"Hoď kamenem, kdo jsi bez viny" řekl kdysi Ježíš Kristus. A skutečně jen těžko byste hledali nevinného člověka v tomto příběhu. Příběhu jednoho nevychovance z pasťáku, který se shodou okolností stane knězem. Leč temná minulost jak už to bývá jej dostihne. Neuvěřitelná síla! Nevím, jak to ti Poláci dělají? ()
Film Boží tělo (latinská verze mi nejde do huby) sice neměl v letošním oskarovém klání v konkurenci Parazita příliš velkou šanci, ale i tak si rozhodně zaslouží pozornost. Jedná se o film volně inspirovaný zhruba 10 let starým skutečným případem, který se stal v jedné vesnici na Mazovsku, kde se 18letý kluk vydával za kněze. Tematicky je to velmi polský film, který se hodně opírá o polské reálie, ale zároveň v nich není uzavřený, takže je poměrně snadno stravitelný a pochopitelný i mimo Polsko, o čemž ostatně svědčí i nominace na oscara. V několika komentářích se objevuje srovnání se Smarzowského filmem Kler, se kterým ho ale pojí čistě jen církevní tematika a nic jiného. Boží tělo totiž není nijak proticírkevní film a v polských církevních kruzích se setkal s poměrně vřelým přijetím. Mnohem spíš je to totiž povedená sonda do života na polské periferii. Jakožto člověk, který už několik let žije jen pár kilometrů od vesnice, kde se Boží tělo natáčelo (Jaśliska v Nízkých Beskydech – mimochodem dříve se tu točil film Jahodové víno/Wino truskawkowe, ve kterém hraje v hlavní roli Jiří Macháček), mohu potvrdit, že film velmi věrně odráží reálie polského venkova (alespoň v některých regionech) a právě to je na něm pro mě zdaleka nejzajímavější. ()
Film otvára otázku či človek, ktorý sa na niečo len hrá a má z toho benefity, dokáže meniť spoločnosť slovom, skutkom, príkladom. Taktiež či človek, ktorý má už v dvadsiatke na rováši toho dosť, nemôže byť pre spoločnosť v niečom prospešný. Film je svieži, zaujímavý, prakticky sa točí len v miestnej dedinke - zapadákove, kde ľudia stále cítia bolesť zo straty detí pri autonehode, Daniel rozjatrí rany, aby ich postupne začal hojiť. Zabŕda sa v minulosti, aby pomohol, a neskôr jeho samého minulosť zmetie či dobehne. Snímka má dobrý námet, no najväčšia boľačka je záver - jednoducho problém ako dielo ukončiť. A nepomôže ani výborný Bartosz Bielenia, ktorý sa roly zhostil parádne, no jeho duchovnú premenu, ako uvádza obsah, som nezhltol. Úvod, hlavne po odchode z "nápraváku" tomu nenasvedčoval. Skôr som zhltol jeho raketové rozhodnutie pri prvej návšteve kostola - z núdze cnosť. Dielo sa nevyhne istej predvídateľnosti, mám na mysli milostné vzplanutie v závere, ktoré by som vzhľadom k hre, ktorú Daniel rozohral, skôr radšej nečakal. Na inom mieste, spoveď "bývalého kolegu", bola pekným režijným prvkom ako odvyprávať v skratke Danielov predošlý život, to chválim. ()
Související novinky
28. Dny evropského filmu startují!
DEF proběhnou v termínu od 16. do 23. 6. v Praze, Ostravě, Brně a v dalších městech ČR v rámci festivalových ozvěn. DEF jsou filmovým festivalem, který se již 28 let zaměřuje výhradně na současný… (více)
LUX Film Days promítnou filmy zdarma
Letošní Filmové dny LUX se v ČR uskuteční v termínu 3.–12. května. Nabídnou divákům zdarma projekci filmů Chlast, Corpus Christi a Kolektiv. Vítězný snímek bude vyhlášen 9. června na základě… (více)
46. Letní filmová škola Uherské Hradiště bude
15. květen 2020, Uherské Hradiště – Letní filmová škola v Uherském Hradišti proběhne. Pořadatelé festivalu se k tomuto kroku rozhodli po jednání s městem a ministerstvem kultury. Je samozřejmé, že… (více)
Film sme zhliadli, nakolko ma velmi rozporuplne hodnotenia a dokonca je uvadzany medzi krestanskymi filmami na roznych zdrojoch. Ako mnohe filmy, aj tento je nutne hodnotit z viacerych hladisk: zrealizovany (rezia, herci, hudba, kamera..) vyborne, v pohode za 4*. Silny film, tazivy, kludne 4.5*. ALE: Nema lautr nic spolocne s duchovnom ci krestnastvom, iba ak to, ze ukazuje peklo padlych ludi. V prvom rade su vsetky postavy negativne: od v podstate neveriaceho padajuceho dedinskeho knaza, ktory si lieci vlastne traumy a od suplujuceho knaza si nepyta ani len celebret, cez vazenskeho knaza, co nedava sancu chovancovi a neskor mu hrubo nadava za to, ze ho do situacie ciastocne vmanipuloval alebo mu aspon k padu hodne dopomohol; dalej su tu dedincania, nezmieritelni a nenavistni. No a hlavna postava, Daniel, ako "otec Tomas", je narkoman, ozran, posuk, klamar, bitkar a vrah. Ateistickeho rezisera s rozorvanym pohladom na Boha lahko spoznat vo filmoch podla kamery: pseudo-knaz sa vala nahy s milenkou pod obrazom Krista, pod krizom pred oltarom si vyzlieka sutanu a odhaluje peklom poznacene telo, plne stopy nasilia a tetovani. Vzdy spolu: Kristus ako vysmech a pred nim dokaz pekla. Toto natoci len rozorvany jedinec a je celkom jedno, ci zvladne zrezirovat na Oscara. Film nema nijake duchovne posolstvo ani duchovnu linku ani duchovne zamyslenie: je to len pad do pekla, bez usmevov ci nadeji. Beznadej a hroza nas sprevadza na ceste Daniela z basy, do dediny a nazad do basy. Na tejto smutnej ceste klame, kradne, fetuje, sposobi nepokoje a podpalia mu stodolu, stlcie civila etc. Velmi odlisne od "Adamove jablka", ktore su v niecom velmi podobne, no na rozdiel od tohoto tu, mali duchovne posolstvo. Je zarazujuce, kolko ateistov i veriacich povazuje tento pocin za hlboky duchovny zazitok. Jedine duchovno je to pekelne, vsadepritomne a hmatatelne, a iba ak to peklo nabada cloveka k zamysleniu, ze predsa len dakde musi existovat aj Boh, pretoze takto pokryveny svet by proste fungovat nemohol. Za mna 2* - podciarknuto a spocitano: nasilny film o vrahovi, ktoreho pribeh sa mohol odohravat v nemocnici staby-lekarom, na letisku staby-pilotom, no ale kedze je to prilis lakavy kontrast, zasadit vraha-klamara-zlodeja-fetaka-bitkara do sutany k oltaru, aby mohol reziser jeho ustami spochybnit celibat a zosmiesnit duchovno na kazdom kroku, tak pribeh proste nasili, zasa raz, do kostola. Cest praci, sudruhovia, well done. Aby sa to beznemu radoby-teologovi rozumcek prilis skoro nevzburil, tak Denis kona neraz "spravodlivo", resp. z "uprimnych" pohnutok, aby si ziskal score na sympatii: proste sa snazi byt "spravnak" a ide do nepohodlnych konfliktov, ale vnimavy jedinec pritom moc dobre chape, ze vrah so zatazenym svedomim ma potrebu zaparat vsade, len aby vyznel pozitivne - a to je vzdy lahsie, nez zaliezt v podmienke do dielne, nikomu nerozmlatit hubu, zarabat minimum a nakoniec sa dat na vysokoskolske studium, nez sa postavi po rokoch pred publikum s hubou plnou zvastov o Bohu a pravde. 2*, za dobry vazensky film, ktory zial oklamal mas 'duchovnym zazitkom'. () (méně) (více)