Bílý bílý den

(Vyhnu se přídomkům "syrový", "severský" nebo "lyrický", protože těch je v komentářích pode mnou beztak už dost.) Jako konzerva z východu - přiznám se - moc nejsem na dramatický pauzy, smutný oči a dlouhý záběry do vzduchoprázdna. Bavilo mě na tom ale to, že hlavní hrdina Ingimundur to měl stejně. Taky raději dělal než mluvil. Nevýhoda to začne být ve chvíli, kdy se v takovým člověku začnou kupit emoce. Existuje totiž důvod, proč muži páchají sebevraždu mnohem častěji než ženy. které mají na ventilování emocí řadu ručních brzd - vykecají se s kamarádkama, vybrečí se do polštáře anebo se vyhysterčí při partnerské hádce. Tenhle fim přesně popisuje a pojmenovává, co se stane, když to muž neumí. Příběh i herecké výkony působivé; zbytek je jen moje negusto;-) (02.08.2019)

Bez znalosti obsahu, bylo zorientování se v ději lehce složitější, což Hlynur Pálmason pozvolným rozjezdem se spoustou náznaků, rozhodně neulehčil. Že budou pro děj právě ty náznaky velmi důležité, bylo zřejmé. Ostatně, je to znát hned v úvodní scéně, ve které se odráží mnohé z následujícího dění, či celého filmu. Má totiž výbornou kameru a atmosféru, k nim samozřejmě dokonale využívá okolní krajinu. Její vyústění je potom velmi silné, pro hlavního hrdinu zdrcující. Hned další scéna je složena z obrazů, či pohledů na rozestavěný dům, pro Ingimundura zase zcela zásadní dům. A tak by se dalo pokračovat, například takovou "cestou kamene". Úchvatná, dokonale natočená scéna a hlavně zase pro hlavního hrdinu zásadní, věčné překážky, věčné odstraňování. Což se projevuje i v jeho vztahu s vnučkou, člověkem v této době vůbec nejbližším a přesto. Ale dost bylo "náznaků", každý si jistě najde své, jiné. Forma vyprávění příběhu, mě brzy nadchla, scény jsou dlouhé, mrazivé, občas proložené "obrazem", či záběrem jinam. Film má i svou komediální část, která skutečně funguje. Samozřejmě mluvím o návštěvě psychologa, který by sám potřeboval psychologa... a následné policejní stanici. Má i velmi zajímavou detektivní linii, jejíž finální část je zase velmi silná, překvapivá, vůbec ona dohra. A má mnoho "ze života", pro některé možná nepochopitelného života... ryba, příběh na dobrou noc, televize. Ale především má Ingvara Sigurðssona a naprosto fantastickou Ída Mekkín Hlynsdóttir, o které doufám ještě v budoucnu uslyšíme. 85% (17.10.2019)

Mrazivě depresivní reklama na Hornbach! (25.07.2019)

Ten film mě totálně minul a jeho zvuková stránka mě absolutně iritovala, různé zvuky a řevy mě doslova srali víc než když mi dnes od rána do pozdního odpoledne vrtali v sousedním bytě. Navíc ta strašná nuda, kde jsem nedokázal objevit vůbec nic, co by mě zaujalo. Nebudu vychvalovat přírodu, tu najdu v každém přírodopisném pořadu. (11.01.2021)

Mlha, mlha, mlha, nevlídná krajina, dům, koně, kámen padající do vody. Ticho. A muž, který přišel o svou životní lásku a nemůže se vyrovnat se zjištěním, že mu byla nevěrná. Výborný herec v hlavní roli, výborná i jeho dětská partnerka, působivá hudba. Pomalé tempo mi vyhovovalo, mohla jsem se vcítit do myšlení hlavního hrdiny, porozumět mu a pochopit jeho chování. (25.01.2023)

Vizuálně dokonale severské s typicky skrývanými a na sílu potlačenými emocemi, které se jednoho dne neudrží na uzdě. Kontrast mezi mužem, který považuje věrnost za samozřejmost a nenapadlo by ho ohlížet se jinde a těmi, kteří se dušují, jak nade vše milují manželku, ale ta bokovka, to je holt život. A právě ten věrný se osudově střetne s tím, kdo si pro zpestření. Lidská bolest, nepochopení, poznání vlastních démonů. Seveřani umí náladové filmy. (24.08.2019)

Drama o byvalom policajtovi,ktoremu tragicky zahynie jeho zena,nevie sa s tym zmierit,no casom vychadzaju najavo skutocnosti z minulosti,ktore budu bolestive a prichadza jeho skrat,no dovtedy je to ukrutna nuda,ktora trva vacsinu filmu,potom sa nieco zomelie a the end,velmi slabe a som rad,ze uz to skoncilo...:-) (23.04.2020)

Silný příběh čerstvě ovdovělého muže - otce - dědečka, který se pokouší vypořádat se zjištěním, že jej žena podváděla. Film se rozjíždí velmi zvolna dlouhými záběry na dům, proměňující se v čase. Pro hlavního hrdinu je cílem a smyslem života, vybudovat v něm domov pro svou rodinu. Truchlící duše nakonec ventiluje svůj vztek i žal velmi dramatickým způsobem. Parádní herectví, neuvěřitelně skvělá dětská herečka a v neposlední řadě úsporná působivá hudba. Nevyvážené tempo snímku byla vlastně jediná vada na kráse této hypnotizující balady. (28.06.2019)

Než se to rozjelo, tak to trvalo věčně. Ne nezajímavé fotografie stále téhož místa, po chvíli začaly nudit. Když se rozjel příběh, byla to síla. Vůbec jsem to na chladném severu nečekala. Nádherná poslední erotická scéna. Skvělá je herečka, která hraje vnučku, je tak přirozená. (26.07.2019)

"Jsem jenom unavenej. Moc unavenej!" Tohle psychologické drama unavující nebylo, zato nemluvné a hodně psychologické. (15.01.2023)

Ukážka Islandskej drsnosti ich prírody ("the nature"), ale aj ich ľudskej nátury ("the nature"). Nekompromisné, ale očarujúce. Hlavne vďaka tej prírode, prostrediu, atmosfére. Nie úplne divácky film, ale na konci aspoň pre mňa uspokojujúci. Aj máte chuť na niečo iné, a chladné, tak treba vyskúšať. Film pozbieral kopec cien na festivaloch po celom svete. (16.04.2023)

Islandská príroda krásne dopĺňa atmosféru tohto filmu. 7,2/10. (20.04.2020)

O Islande som už čo to počul, že je to drsná a surová krajina, ale tá rozprávka, (či historka, či čo to bolo) vyrozprávaná malej vnučke pred spaním ma dorazila. Ešte aj dcéra poznamenala, že sa bude v noci budiť zo sna. A to už má tridsať preč. (27.04.2020)

Pppppooooommmmmaaaaalllllááááá arťácká volovina, ve které se nic neděje. Spoiler: Ano, byla mu nevěrná. A to je celé. Právě jsem vám ušetřil 109 minut utrpení. (17.06.2020)

Pohovorme si o tom, ako sa vdovec dozvedel to, čo nevedel, a naštvalo ho to. Medzitým sto minút islandskej prírody. (21.04.2020)

Tohle není Vláčilova Holubice z roku 1960, ale film z roku 2019... Jak jsou některé dnešní akční záležitosti nastříhané tak, že prostě nejdou ukoukat, tak tohle je opačný extrém. Díváte se na záběr a po chvíli se začnete bát, že se přehrávání zaseklo... Když se ve filmu něco děje, tak to ještě jde, ale když se nic neděje, je to příšerně nudná vata. (26.04.2020)

Ingvar i Ída hrajou bezvadně, ale forma mi teda moc nesedla. Příliš strnulosti a skrytých podobenství sledování příběhu zrovna neulehčují. (28.04.2020)

Islandské drama o dosluhujícím policistovi s krásným jménem Ingimundur. Poté co mu tragicky zahyne manželka se dozvídá o bolestivém tajemství které jeho žena skrývala. Náš hlavní hrdina se rozhodne za každou cenu zjistit celou pravdu. Druhou hlavní roli hned po báječném Ingvaru Sigurdssonovi si zahrála nádherně mlhavá islanská příroda a ta prostě umí vtáhnout do děje. I přes pomalé tempo a zdlouahvé konverzace mě tenhle kousek nenudil. Určitě nic pro netrpělivé diváky. (16.05.2023)

Pohádku o játrech chci jednou vyprávět svejm dětem! Všednodenní kouzlo rodinnýho života tím probleskuje hlavně díky skvěle zahraný vnučce hlavního hrdiny. Dramatickej konec je zdařilej (až na ten nesmyslnej pochod tunelem, kterej tam bylo třeba dostat čistě kvůli efektnosti, se mi zdá), rozjezd ovšem věru pomalej. Ale celkově se mi to líbilo, asi si na to občas vzpomenu, aniž bych to celý musela vidět znova. (22.01.2020)

Vždycky je složité se vyrovnat se smrtí blízkého. Tím víc, když se pozůstalý dozví něco, co už vědět neměl. Islandské filmy mě baví a nezastírám, že je v první řadě kvůli jedinečné a absolutně nenapodobitelné atmosféře a klimatu. Island zkrátka má svůj půvab a tak skoro každý dostupný snímek hltám. Navíc mám pocit, že tamní kinematografie je právě objevována světem. U tohoto filmu jsem místy nepochopil chování některých postav a to nejen při vzájemné konverzaci a způsobu myšlení, ale třeba i v různorodých situacích. Tím na mě snímek působil trochu nevěrohodně a vlastně dlouho trvalo, než se vůbec někam posunul, přičemž i závěr byl rozpačitý. (24.04.2024)