Hvítur, hvítur dagur
En hvid, hvid dag
En vit, vit dag
Biely, biely deň
A White, White Day
Režie:
Hlynur PálmasonScénář:
Hlynur PálmasonKamera:
Maria von HausswolffHrají:
Ingvar Sigurðsson, Ída Mekkín Hlynsdóttir, Hilmir Snær Guðnason, Sara Dögg Ásgeirsdóttir, Björn Ingi Hilmarsson, Elma Stefanía Ágústsdóttir (více)Obsahy(1)
V odlehlém islandském městečku se bývalý policista vyrovnává s tragickým úmrtím své ženy. Smíření komplikuje zpráva, že jeho milovaná vedla ještě jiný, tajný život. Obrysy její minulosti vystupují z bílé mlhy jako okolní krajina. Byla mu nevěrná? Ingimundur nemůže jít dál, dokud nezjistí pravdu. Jeho zármutek se s rostoucím napětím mění v posedlost, která ohrozí jeho i jeho blízké. Druhý celovečerní snímek Hlynura Pálmasona (Winter Brothers) byl uveden na MFF v Cannes 2019 v sekci Critics' Week a z festivalu si odvezl ocenění pro výjimečný herecký výkon Ingvara Sigurdssona v hlavní roli. (Aerofilms)
(více)Recenze (104)
Pochmurne, ale docela zdlouhavé až nudne ()
Příjemné, nenáročné evropské drama s kapkou vřelého humoru a hořkostí uvnitř. Uvítala bych asi, kdyby synopse více odpovídala realitě, protože pak divák očekává trochu víc akce zatímco dostává spíše důslednou audiovizuální řemeslnou stránku. Asi hlavně kvůli absenci příběhu a pointy dávám jen tři hvězdy. KVIFF 2019 ()
Byť katarznejšieho záveru, ku ktorému atmoška a situácie postáv nabádali (a nebyť tej poslednej rušivej scény, ktorá mi to celé narušila), idem do plných. Minimalistická a zároveň uhrančivá, severská depka, ako ju mám rád. 4,5* ()
Buď se potenciál severských, zde konkrétně islandských, začíná vyčerpávat nebo mám strašnou smůlu s výběrem filmů. Žádná sláva tenhle film bohužel nebyl. Děj nic extra. Zápletka skoro nulová. Jen je škoda, že jsme nedověděli, jak dodělal ten dům. To jsem docela sledoval, ale na tom nejde postavit film. Snad se to u dalšího snímku, co se budu koukat napraví, ale není to jenom zde. Určitou vyčpělost témat jsme cítil i u jiných filmů. ()
Pěkně pozvolna, bez zbytečných slov, svérázně a přitom patřičně dramaticky, tak umějí vyprávět příběhy snad jedině Islanďané. Z velké části je to jistě dáno nehostinným prostředím, ve kterém žijí. Z precizního ztvárnění ústřední role Ingvarem Sigurðssonem, plně soustředěného na přiblížení vnitřních pocitů a dilemat, se člověku až tají dech. (70%) ()
A před očima temno, temno. Rozkládá se v něm. Naplno. Napěněný (a)mok. ()
Absolútne nepozeratelná islandská ober pičovina. Super ODPAD! ()
Na začátku hodně přemýšlíte o co tu vlastně jde a co se to děje. Přemýšlíte o tom vlastně celý film, protože slovy to vyjádřeno v podstatě není, což ale není vůbec na škodu. Velmi silně působí i prostředí ve kterém se snímek odehrává a k tomu dobře zvolený hudební podkres. Hlavního hrdinu si dříve nebo později zamilujete i přesto, že mu občas trochu hrabe, ale i do v podstatě smutného příběhu dokáže vložit svoji trochu humoru. ()
[KVIFF 2019] Dlouhý akční záběr. A dlouhý statický záběr na baráček. Kurva dlouhý. To, co by bylo zdravé na pět střídaček nebo tak, trvá tak dlouho, že si člověk říká jestli neklikl na live stream nějakého statického záběru na nějakou chatu na islandských planinách. No a ty spolu s přírodou jsou hlavním tahákem filmu sám za sebe. Zážitek bez emocí, který se sám se sebou plácá, nedá vám nic zadarmo a vy hledáte pointu jako Drumpf důstojnost. A nemůžete najít vlastně. Nečekaně. Island je na toto asi specialista Poté vám vlastně dojde o co tady jde. A jakože ono to vypadá zajímavě. Jenže vy jste možná už usnuli. A pak vás vzbudí výstřel. Ale vy nevíte kde jste. Film pro masochisty, kteří se vyžívají ve frustraci samotného filmaře vám neukázat nic než je potřeba. Někdy ale vlastně neukáže vůbec nic. A o to je to smutnější. Tady jsem se nechytl. A už se na Island asi ani (na)chytat nenechám. Ale nikdy toho nelituje tolik jako já. ()
Pálmason byl hotový filmař už, když točil Zimní bratry, Bílý bílý den, při jehož tvorbě postupoval podle esteticky identického klíče, mě ale zasáhl víc. Divák se k strhující poslední třetině a katarzní závěrečné scéně musí prokousat pomalým úvodem, strach z nudy mít nicméně nemusíte, protože vše, včetně zdánlivě ohraných témat, je podáno originální formou a prodchnuté uhrančivou atmosférou. Návštěva dobře ozvučeného kina s velkým plátnem je v tomto případě povinností a nejsem si jistý, jak bude Bílý bílý den fungovat za jiných podmínek. Koneckonců možná i proto mě zážitek z režisérova debutu, který jsem viděl doma v televizi, minul. ()
Souhlas s Rapappa... ()
Na Island se rád vracím, samozřejmě to jde jen skrze filmy, ale na 'Hvítur, hvítur dagur' jsem čekal opravdu dlouho. Myslím, že poslední dva roky minimálně. POMO to tentokrát vystihl naprosto přesně, takže pod jeho komentář bych se k samotnému filmu jen podepsal... snad bych jen dodal, že tu neopakovatelnost Islandu nelze popsat, dokud tam člověk opravdu nějakou dobu nežil. Mám rád podobná dramata, když jsou chytře a intenzivně vystavěná. Na Islandu máte hodně času vymýšlet věci kreativně, chybí všemu shon metropolí, všechno si plyne přesně takovým tempem, jakým chce, nebo potřebuje. A i v tomhle smyslu, leč mnohem originálnější, je tohle jeden z nejlepších islandských filmů, co jsem zatím viděl, ten motiv neustálé rekonstrukce domu mě zaujal asi nejvíc. A Ingvar Sigurðsson. ()
Islandský mladý intoš si řekl,že natočí nějaké drama a udělá to tak,aby to bylo strašně artové-nudné.Komenář uživatele "Matty"(stopro také intoš) mě rozesmál.Rozepsat takto jednoduchý nudný děj takto,to je umění-art.Tady je můj pohled a není to spoiler,neboť to důležité na konci filmu jsem neviděl,protože jsem předčasně opustil kino.Film začíná celkem solidním dlouhým hypnotickým záběrem bez střihu na jedoucí automobil.To celkem ušlo.Potom vidíme cca 30 x stejný 2-3 vteřinový záběr na dům.Mění se jen denní doba a roční období.Potom se objeví muž.vdovec a po dobu jedné hodiny(déle jsem v kině nevydržel) vidíme jen to,jak se setkává s vnučkou a není to zajímavé.Následuje návštěva dcery,návštěva na policejní stanici,kde pracuje nebo pracoval,rozbalování krabice s věcmi po manželce,přemýšlení,sledování někoho ze seznamu(netuším proč),přemýšlení,fotbálek,sprcha,vnučka a pohádka před spaním a mezi tím vším rekonstrukce domu.Tohle vše a nic víc je natočeno nezajímavě a nudně.Zkrátka první hodina je zcela o hovně a není to ani nějak zajímavě natočeno.Více jsem neviděl a jak to tady tak čtu,pochopil jsem,že se konečně začalo něco dít až na konci filmu.A upřímě je mi to jedno.Nejsem vyloženě proti artu.Mám mnoho kusů ve filmotéce.Tohle je však ten typickej art,kterej musí tak moc nudit,aby se intošové všech zemí tetelili,jak úžasné to nudění je.Připomělo mi to jiný art-malířství a to ten typ,kde "malíř" nafláká barvy na plátno,vytvoří mazanici-art a všichni se můžou z toho podělat,protože on přece tak geniálně pracuje s barvami. ()
Islandské (v koprodukci se Skandinávií) drama mě i přes svou předvídatelnost scén naprosto dostalo, protože šlo o předvídatelnost naprosto jiného typu. Režisér snímku Hlynur Pálmason diváka naprosto geniálně navnadil k tomu, aby si scény domýšlel a pak dokázal v mžiku divákovy představy zničit a přeformovat k něčemu nečekanému a emotivnímu, s čímž mu brilantně pomáhal herecký výkon hlavní postavy, dle mých představ klasického, islandského, depresivního dědy, Ingvara Sigurðssona. Prostý příběh bez úhlavního nepřítele a žádného tlačení na pilu s vysvětlením a koncem filmu diváka vůbec neunaví, jelikož zde je fantastická, v některých momentech až po zádech mrazící hudba, podkreslující nádherné islandské scenérie, které nebyly jen na oko, jako z nějakého dokumentu, ale říkali nám svůj vlastní příběh. A to vše snímáno neskutečnou prací s kamerovými záběry a hraním si se scénografií, která byla prostě naprosto úžasná v každém mrknutí oka. Od scény padajícího šutru ze skály až po scénu řvoucího muže v tunelu jsem hltal každý moment. Nádhera! ()
tenhle film není pro každého.Většina z nás se v životě setkala ,buď osobně nebo v blízkém okolí s podobnou situací ale aby někomu takhle hráblo.....to teda ne!Dalo by se to natočit jinak.Časosběrná ,zdlouhavá kamera.Experiment s rozmístěnými kamerami.fracek vnučka,které děda vypráví příběh s vytrženými játry....Dojem se rovná spíš znechucení. ()
Ďalší mĺkvy islandský film, ktorý vsádza najmä na krásnu islandskú prírodu. Keď už to človek vidí po ikstý raz, stráca to na zaujímavosti. Ja dokážem oceniť akúkoľvek formu umeleckej licencie, ale od filmu očakávam ako nutné minimum dej (a toto bolo vo veľkej väčšine stopáže iba ASMR video). ()
Jako věděl jsem na co jdu. Odcházel jsem se smíšenými pocity, ale to se dalo čekat. Když jdete na islandské drama. Jo, bylo to přesně takové. Nálada ve filmu přesně taková jako islandské počasí. Na mě možná některé scény, především ta úvodní až moc no... asi až moc art. Ale je to jejich styl a pro mě je to prostě pořád nové. ()
Nevadí mi pomalé tempo vyprávění, když to má smysl. "Bílý,bílý den" není špatné drama, ale člověk nemusí být střihač aby si uvědomil, že minimálně 30% mělo jít pryč. ()
Každý truchlí po svém. A na Islandu to mají ještě o něco složitější a ujetější. ()
Muž, otec, děda a vdovec najednou zjišťuje, že dost možná taky paroháč. No a smířit se s tím, že žena nebyla tak dokonalá, jak si představoval není jen tak. Bude na to stačit celý Bílý bílý den? Možná. Mně ale tak docela nestačil. Možná v sobě nemám dost z rozlobeného starého chlapa. ()
Související novinky
39. ročník festivalu FAMUFEST se blíží!
Letošní bohatý program FAMUFESTu nabídne mimo projekce více než stovky filmů i zajímavé doprovodné akce. Na programu jsou divadelní představení, diskuze, výstavy, ale také koncerty. Pozvánku na… (více)