Sedmá pečeť

Plagát a celkový mediálny obraz okolo filmu so smrtkou na čele by mohli naznačovať, že sa jedná o ťažkú depku, no nie je tomu úplne tak. Príbeh ponúka mnoho námteov na premýšlanie, môžete rozoberať metafory a rozmýšlať, v čom spočíva výnimočnosť tohto diela. Ja som na to úplne nedošiel, možno opätovné vzhliadnutie pomôže. Rozhodne sa nejedná o žiadny môj top art film, ako pre mnohých kritikov. VIDENÉ ZNOVA: Siedma pečať je rozjímanie nad smrťou, ktorá ukončuje našu pozemskú existenciu, ktorá sa javí bez posmrtného života ako ničomná. Dostihne nás všetkých a tak by sme sa mali snažiť dať našemu životu, ktorý je iba divadlom, zmysel. Tak, ako to v poslednej fáze svojho života urobil rytier. Bergman používa aj zrozumiteľné symboly, ako lebku, ktorá ako hrozba tróni nad hrdinami, alebo čiernu a bielu farbu šachových figúrok, ktoré symbolizujú život a smrť. Môže nám stačiť k spokojnosti púha viera, alebo potrebujeme o bohu dôkaz už počas života? Bergman nenudí dlhými artovými zábermi plných mlčania, otázky pokladá na rovinu a k veci a tak nikdy divák nestráca pozornosť. (09.08.2009)

Po letmém překouknutí obrázků jsem si nejdříve myslel, že půjde o více temnější a více v tomto světě se neodehrávající příběh. Cožpak o to, ono to pak nakonec vyzněním temné je docela dost, ale spíše jsem očekával zachmuřené prostředí nějakého hradu i přesto, že se nejedná o horor. Ale i tak mě Sedmá pečeť opravdu pohltila. Jsem rovněž nadšen z prostředí a doby. Vrcholný středověk, žádní králové, žádní vojevůdci, žádné hrdinské bitvy, jen mor, smrt, dogma a šachy. Takové pojetí se opravdu dnes ve filmu nevidí příliš často. Ale výtku mám. Scény se Smrtí jsou natolik působivé a zjev Bengta Ekerota v kápi tak jedinečný, že ve chvíli, kdy se na plátně (či obrazovce) nevyskytuje ( a že těch chvil je obzvláště v počátku docela dost), zbytek (až tedy na majestátní vpád sboru do vesnice zpívajícího "Dies Irae") působí daleko méně úchvatným dojmem a celkově to pro mě pak nevyzní na plný počet. (19.05.2006)

Vynikajúca filmárčina, skvelý námet i záver. Bohužiaľ je to film, ktorý vďaka tomu, že ho kvôli jeho sláve "videl každý", prispel k tomu, že vrcholný stredovek sa stále bežne chápe ako "doba temna". Vôbec tomu tak nebolo, v kláštoroch sa ostošesť prepisovali najrôznejšie rukopisy. A upaľovanie bosoriek? To je špecialita "humanistickej" renesancie, najväčšia hystéria okolo diabla, bosoriek a temných síl vrcholila v čase od polovice 16. do polovice 17. storočia (a ľudia zo severnej Moravy dobre vedia, že to "najlepšie" malo ešte len prísť). Vo filme je tiež viacero viet, ktoré by stredoveký človek jakživ nepovedal, pritom je zjavné, že Bergmanovi išlo o výrazne realistický pohľad na dobu (i keď samozrejme používa svoje metafory a alegórie). Napr. rozhovor o "strašení ľudí" freskou s motívom tanca smrti je nezmyselný, vtedajší človek z takých vecí strach nemal (bežne videl práchnivé mŕtvoly na cestách, napokon to ukazuje aj Siedma pečať), bral to ako racionálnu výzvu k usporiadaniu svojich pozemských záležitostí. Ľudská mentalita sa síce nemení, výrazne sa však v priebehu stáročí mení pohľad na svet (čo sú dve rozdielne veci). Napriek všestranným kvalitám ma Bergmanov kodifikovaný magnum opus vcelku neoslovil tak, ako iné jeho filmy, takže s hodnotením idem mierne dole, aby vynikli jeho skutočné superdiela. (07.07.2018)

Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. (01.08.2009)

Boj protikladů. Smrt hraje šachy s rytířem.. o život. Otázky života a smrti v obrazech (v symbolech). . „Já jenom ukazuju, jak se věci mají, pak ať každý dělá, jak myslí“ Otázky víry „Jak máme věřit věřícím, když sami nevěříme? Co bude z nás, když chceme věřit, a nemůžeme? A co bude s těmi, kdož věřit nechtějí ani nemohou?“ ..“Chci dospět k poznání.Nechci věřit. Nechci tušit.Chci vědět“ Otázky smyslu života, jeho nicotnosti a strachu „Pak není život ničím jiným než nesmyslnou hrůzou“ Když jsem si tento film po mnoha letech znovu připomněla, musím opravit své původní hodnocení ze 4* na 5*. Smrt ... vítězí nad životem, ale úplně ho zahubit nedokáže. (07.04.2005)