Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Ingmar BergmanHrají:
Liv Ullmann, Max von Sydow, Sigge Fürst, Gunnar Björnstrand, Birgitta Valberg, Hans Alfredson, Ingvar Kjellson, Frank Sundström, Ulf Johanson, Vilgot Sjöman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
"Válka je nejprůkaznější odraz morálního úpadku" po tisící prvé, ale jednoznačně v jednom ze svých nejsilnějších psychologických zástupců. Po Sedmé pečeti zřejmě nejvýpravnější Bergmanův film, který ale nepostrádá, nebo lépe řečeno pevně staví na jeho neukojitelném talentu mučivě načrtnout a rozvést vnitřní rozpoložení svých postav v těžké životní situaci a měnící se vztahy mezi nimi. Charakter Maxe von Sydowa, jeho emocionální přerod a výměna rolí s původně mnohem cyničtější Liv Ullmannovou, patří k tomu nejpůsobivějšímu a myšlenkově nejobjemnějšímu, co se kdy ve filmu vyskytlo, a okolní zdevastovaná krajina či davové scény plné chaosu a zoufalství, tradičně nadpozemsky nasnímané virtuózem Nykvistem, znázorněné hrůzy už jen prohlubují a dodávají jim formální punc plnohodnotného válečného dramatu, přestože nevíme základní fakta o konfliktu ani dobu a prostor děje. Každičký záběr a každý zvrat má své podstatné místo v celém tom deprimujícím příběhovém bludišti, kde jsou aktéři uvězněni, směřováni k slepým uličkám beznaděje, naivní naděje a hanby... 95% ()
Bergmanův "velkofilm", který opouští stísněné komorní prostředí a nezvykle se rozevře - konflikty hlavní dvojice tudíž nejsou uzavřené do sebe, ale hlavní roli náhle hraje vnější, válečné prostředí, které je hlavní rozbuškou v jejich na počátku na pohled idylickém vztahu, z něhož jsou na konci jen žalostné trosky a Evina nadějná vize i přes nejvyšší zmar všude kolem je nenaplnitelná i z hlediska toho, čím se za tu dobu stal její přecitlivělý manžel. První polovina s náhlým přechodem v apokalyptické obrazy úchvatná, pak však přijde slabší část s nevěrou, z níž čiší čirý a nekompromisní chlad a postavy jednají dost přepjatě a v závěru přichází vrchol - nezapomenuteln ěmrazivá scéna na člunu. A to vše skvěle dynamizuje Nykvistova rozpohybovaná kamera, která však nezapomíná ani na kompozičně působivé záběry. ()
Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Vím, že tenhle film je něco mimořádného (co od Bergmana také není..), ale já to prostě a jednoduše nepobral. Myslel jsem si, že jde o vylíčení nějaké skutečné války. Na začátku mi to připomínalo druhou světovou. Zastavil jsem film a běžel jsem hledat do encyklopedií, na jaké straně v ní bylo Švédsko, protože jsem o tom nic nevěděl. Zjistil jsem, že na žádné, tak jsem se vrátil k filmu. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Na první světovou jsou moc moderně oblečení a mají moc moderní auta a všechno.. A jaké jiné konfikty tam byly? Ve filmu pořád opakují, že je tam někdo přišel osvobodit, ale kdo to je? Rusové nebo Američani nebo kdo? A před kým je přišli osvobodit? Kdo je tam ten zlý a kdo ten dobrý? Ti osvoboditelé nebo ti druzí? No, co vám budu povídat, tak dlouho jsem přemýšlel o tom, kam příběh zařadit, až mi uteklo to hlavní, a sice že ten příběh je hlavně o důsledcích války na jeden manželský pár. Že válka v tomhle filmu není až tak důležitá. A že film záměrně není nikam zasazen, aby si divák dokázal představit, jak strašné je, pobíhat mezi vybuchujícími granáty a nevědět přitom komu věřit a na kterou stranu barikády se přidat. Když mi to došlo, tak nějak se mi to všechno spojilo. A teď váhám mezi čtyřmi a pěti. ()
Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. ()
Priority plesnivý, láska uvadá, vůle přežít narůstá. Ta atmosféra ve spojitosti s bezmocí, dotváří jasnozřivou konturu a rozvětvuje Bergmanovo filmové větvoví do jiné roviny. Elektrizující, hádám. Na víc se nezmůžu, ten film by měl zůstat bez jakýchkoli komentářů, může se stát, že by byl okraden o smysl. 90% ()
Galerie (77)
Photo © Svensk Filmindustri
Zajímavosti (6)
- Jediný film Ingmara Bergmana zasadený do budúcnosti. (Bilkiz)
- Samotný Ingmar Bergman bol s filmom do značnej miery nespokojný. Vo svojej knihe „Images: My Life in Film“ napísal, že mal pocit, že scenár je nevyrovnaný, čo má za následok slabú prvú polovicu. (Bilkiz)
Reklama