Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou.
Film režiséra Ingmara Bergmana predstavuje temnú víziu sveta, za ktorý sa jeho stvoriteľ musí hanbiť. Príbeh sa odohráva v dobe, ktorá žije neustálymi vojnami a konfliktmi. V takomto svete sa manželský pár hudobníkov utiahne na ostrov. Eva a Jan Rosenbergovci sú apolitickí a dúfajú, že na ostrove sa vyhnú zúriacej občianskej vojne. Pred vojnou však niet úniku, nájde si ich aj na samote. Jan stále viac prepadá strachu a zúfalstvu, Eva márne túži po dieťati. Keď ostrov napadnú povstalci, zabijú niekoľkých susedov Rosenbergovcov. Po porážke povstalcov sú Eva s Janom považovaní za kolaborantov a Eve sa iba vďaka pomeru s miestnym plukovníkom podarí dosiahnuť ich prepustenie na slobodu. Ale keď sa vrátia domov, povstalci znovu zaútočia a všetko sa začína od začiatku. Manželia sa rozhodnú ujsť na pevninu či iný ostrov, hoci nádej, že nájdu miesto bez vojny, je mizivá. Film vznikol v roku 1968 a ozýva sa z neho dezilúzia z aktuálneho svetového diania, poznačeného studenou vojnou i bojmi v Kór ey a Vietname. Bohužiaľ ani dnes, v časoch globálnej vojny neprestáva byť jeho posolstvo aktuálne. Hanba získala viacero cien, okrem iných aj švédsku národnú cenu Guldbagge pre Liv Ullmannovú a ceny americkej filmovej kritiky pre najlepší film, réžiu a herečku. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (64)

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Dobrá režie, vynikající scénář a obraz, ze začátku klasický Bergman se vším všudy, pak navíc s třešničkou na dortu skýtající konečně i zajímavější prostředí, než je rodinný domek kdesi na severu. Mistrný výkon Liv Ullmannn pozvolna přechází až na hranici neumětelství. Kompletní absence hudby mě mrzela více než jindy. Zejména v druhé půlce se skrývá několik scén, které ve mně nenechaly dobrý dojem. I přes očividný umělecký záměr (či z nouze ctnost) místy těžce ospalé. Přesto velmi zajímavé a s přimhouřením obou nozder i poutavé. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nezvykle výpravný a extrovertní Bergmanův film. Jeho vyhrocená reflexe dopadu války na manželský pár, který žije v izolaci severského venkova, je vlastně z diváckého hlediska netypicky přístupná a otevřená. Výjevy válečných hrůz nepotřebují žádné extrémní stylizační doplňky, valící se kolony vojsk postrádají znepokojující anonymitu siluet tanků z Mlčení. Tušená válka naplno vtrhává do života postav, není důležité určit kdo s kým a proti komu, je důležité postihnout nápadnou změnu v chemii páru. Zpočátku dominantní Eva se mění v pasivního následovníka muže Jana, jehož slabota a zbabělost se vlivem válečných hrůz mění v jakousi hanebnou formu brutality. Muž zvíře vládne světu, zatímco jemný ženský princip se v houštině výbuchů a utrpení stahuje do trpitelské oddanosti. Nesmírně působivé, poněvadž navzdory jednoznačnému poselství dokázal Bergman uchovat složitý vnitřek postav. Metafora hanby je mimochodem bergmanovsky úchvatná – zlého snu, který nepatří ani jedné z postav a ten kdo se z něj probudí, měl by pociťovat nekonečnou hanbu. Jak vidíme, v tomhle ohledu se nic nezměnilo. Hanbu nevidět. ()

Reklama

Madison 

všechny recenze uživatele

V Hanbe Bergman nepoukazuje na konkrétne vojny s tuctom neľútostných vojakov, dojemnou hudbou či happyendom. Hanba je najmä metaforou Bergmanovej vnútornej vojny s tým, ako ju chápe on a čo preňho znamená, do znázornenia životov hlavného páru, pre ktorý ma vojna priam bytostné následky súvisiace s pokrivením ľudského charakteru či psychiky. Tento film má príliš veľkú výpovednú hodnotu, príliš veľa myšlienok, príliš veľa toho strachu, ktorý ľudí prepadával počas vojny, príliš veľa bolesti či bergmanovských symbolov. ()

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Priority plesnivý, láska uvadá, vůle přežít narůstá. Ta atmosféra ve spojitosti s bezmocí, dotváří jasnozřivou konturu a rozvětvuje Bergmanovo filmové větvoví do jiné roviny. Elektrizující, hádám. Na víc se nezmůžu, ten film by měl zůstat bez jakýchkoli komentářů, může se stát, že by byl okraden o smysl. 90% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Je to tady! Moje 15. filmové setkání s Bergmanem a poprvé za 5*! Pan režisér dokázal v Hanbě skloubit do jednoho nanejvýš fungujícího celku a) fiktivní, ale naprosto uvěřitelnou a působivou vizi státu v (občanské) válce b) krizi vztahu muže a ženy c) překvapivý humor (od střílení slepic až po cynického doktora narovnávajícího rameno). Všechny 3 složky jsou výborně provázané a každá má divákovi co nabídnout. Taky mě překvapila vcelku draze vypadající výprava. A krom charakterové proměny mužského hrdiny (nebo spíše odhalení jeho pravé tváře) se mi líbil i otevřený konec (a to i co do vyřešení partnerské krize). A stejně jako někteří další můžu zkusit při dalším zhlédnutí rozluštit tu prapodivnou scénu s převozníkem (pakliže to vůbec lze). ()

Galerie (77)

Zajímavosti (4)

  • Film byl nominován na Zlatý glóbus (1969) pro "Nejlepší cizojazyčný film" a získal řadu cen, tři například od Národní společnosti filmových kritiků USA (pro nejlepší herečku, režiséra a film). (džanik)

Reklama

Reklama