Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrají:
Harriet Andersson, Lars Ekborg, Dagmar Ebbesen, Åke Fridell, Naemi Briese, Åke Grönberg, Sigge Fürst, John Harryson, Georg Skarstedt, Gösta Ericsson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Kdybych neznal jméno režiséra předem, vůbec bych u Léta s Moniky nehádal zrovna Bergmana. Poměrně epický příběh ústřední dvojice, jejichž čas rychle ubíhá, postupně přechází z letní romance ve jménu mladistvých radovánek, s duchem komorní vzpoury mládeže proti komformismu starší generace, až ke závažnému střetu s následky a dalším životem. Dokáže být i poetický, zábavný, později napínavý, emocionálně pestrý, realisticky ukázat život v autentických prostorech chudinské čtvrti ve své době, rozehrát námět nerozvážného konání ze zamilovanosti mladistvých, přijít s vtipnými scénami (alespoň já tak vnímal tu stylizovanou rvačku) i depresivní atmosférou směrem k vyvrcholení. Za mě rozhodně to lepší a kvalitní ze švédského filmu této epochy, mezi vyčpelými krimi a kýčovitými limonády, s jakými jsem měl v minulosti čest, byť vrcholy Ingmara Bergmana měly z mého pohledu teprve za pár let přijít. Už tady jsem ale mohl obdivovat pěknou výtvarnou stránku a místy i klasickou severskou spjatost Seveřanů s přírodou, třeba i s měnícími se účesy hlavní hrdinky, která během útěku a hlodání masa v lese působí na chvíli až jako divoženka. I po mnoha letech od vzniku na mě Léto s Monikou působilo jako dostatečně zajímavé psychologické drama, které mi některými motivy a scénami připomnělo o pár let mladší československé filmy o „mládeži na scestí“ typu Cesta zpátky nebo Probuzení. [75%] ()
Filmová výzva 2018 - Švédsko. První film od švédského velikána, na nějž jsem se podíval. Určitě se nejedná o jeden z jeho nejzásadnějších počinů, ale věrně dokázal zachytit tu naivnost, jež mládí a mladistvé lásky často doprovází. Posledních dvacet minut už je jako by vystřižených z realistického nebo naturalistického románu. A tak to chodí i v životě, kdy se velká romantika přemění v tvrdou realitu. Nemohu si odpustit poznámku, že pokud se do komunistického Československa tento snímek dostal, zcela jistě byl opatřen legendární hvězdičkou :-) Závěrem si říkám, že na můj rozjezd s Ingmarem Bergmanem určitě správná volba. ()
Princip, na kterém končí většina vztahů: napřed okouzlení a láska, pak dítě, starost, jak uživit rodinu, osamělost matky s dítětem, vydělávající otec není často doma, výčitky - konec vztahu. Zde byla z těch dvou jednoznačně nevyzrálá Monika, Harry se ke všemu postavil jako chlap. Smutné je, že společnost stále nabízí kvalitní vzdělání ve všech možných oborech, jenom ve vztazích jsme stále méně zdatní. ()
Jednoduchý příběh s naivním mladíkem a povrchní dívkou nemohl skončit dobře ne kvůli návratu do města, ale právě kvůli lehkovážné povaze hlavní postavy, jejíž charakter opravdu za moc nestál. Z celého filmu je pozoruhodný ale pohled hrdinky na kameru, který avízuje brzký konec vztahu a závěrečná retrospektiva jejich vztahu. ()
Řekla mu, teď spolu budem a budem spolu cestovat. Tak cestovali a byli spolu. A bylo to dobrý. Chvíli. Pak přišla realita, něco jako - když chci jíst a mít hezký oblečení, potřebuju peníze, když chci peníze, měl bych pracovat, když mám (nechráněnej) sex, budu mít pravděpodobně dítě. A o to bych se měl starat. Reakce každého z hrdinů je na situaci jiná a Bergmanem opravdu skvěle vyobrazená. Jde vlastně o dost jednoduchou zápletku, je ale zábavně odvyprávěná a doprovázená úžasnou kamerou, tak typickou pro Bergmanovy snímky. Jeden švédský kritik prohlásil, že "zobrazování domácího násilí a erotických scén mezi Bergmanovy silné stránky rozhodně nepatří, ostatní věci mu jdou ale výborně a tak mu to klidně odpustíme." S čímž rozhodně nemůžu nesouhlasit. ()
Galerie (38)
Photo © Svensk Filmindustri (SF) / Criterion Collection, The
Zajímavosti (5)
- Bergmanova múza a v té době i přítelkyně, herečka Harriet Andersson, se v jednom ze slavných záběrů filmu objevila nahá u moře. Nejenom že ji tato scéna okamžitě proslavila a přispěla k pověsti Švédska jako sexuálně liberální země, zpodobení ženského těla tu bylo na svou dobu natolik odvážné, že ve Spojených státech se film promítal pod názvem „Monica: Story of a Bad Girl“ v polopornografických kinech coby ukázka „hříšných Švédů". Slib nahoty mimochodem do kinosálu přilákal i mladého Woodyho Allena, který se díky tomuto titulu poprvé seznámil s jedním ze svých nejoblíbenějších režisérů. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Po třech týdnech filmování poslali natočený materiál na vyvolání. Kvůli závadě na stroji se v laboratoři poškrábaly tisíce metrů filmu a skoro všechno se muselo točit znova. Štáb si ovšem letní natáčení celkem užíval, a tak se dle Bergmana tajně radovali z „prodloužené svobody“. (Rattlehead)
- Vo filme Nikto ma nemá rád (1959) je plagát, ktorý René a Antoine ukradli z kina, s Harriet Andersson v tomto filme. (Bilkiz)
Reklama