Hořký měsíc

Protivné lpění na polocelcích, splachovací kamera, takřka nijaká režijní invence, barevné tónování bez života, toporně odporný Hugh Grant a rigorózně obstarožní Vangelisova hudba (představující jeden z jeho nejhorších výkonů), souhrnně tedy jeden neduh vedle druhého. Následkem tohoto "kvanta" pasiv nedokáže zajímavé (a mnohdy i vtipně podané) téma celkovou průměrnost vybalancovat, a to navzdory celé škále životních jakože polopravd. A přitom by stačilo jediné, načež by vše bylo napraveno: dosadit ke kormidlu kohokoliv kromě dýchavičného Polanského. Minimálně ovšem děkuji za tu milou kosmickou alegorii s výhledem skrze kruhové lodní okénko. S domýšlivostí lze tento obraz uplatnit i na samotný profil filmu. Moře klidu a na něm se ztrácející zapšklý opilý koráb, jehož pohár hořkosti jsem si byl nucen protrpět až do dna. Před spuštěním jsem si navíc namlouval, že v rámci mého seznamování s dílem Romana Polanského snad konečně dojde řada i na těch prvních "five twinkle little stars". Omyl je, jak se praví, bez viny. (12.10.2008)

Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji...Hořký měsíc vás z tohohle omylu krutě vyvede. Nepříjemně upřímná střela do bubliny, kterou obvykle nazýváme láska, občas se nafoukne do zdánlivě obřích rozměrů a zpočátku hraje všemi barvami a je krásná a zářivá, záludná je však právě svou podstatou, je to totiž vlastně prázdný prostor ohraničený jen tenkou blankou, která vlastně nic nevydrží a praskne-li, což se nevyhnutelně musí stát - to je fyzika prostě:) tak se odhalí právě a jen ta prázdnota uvnitř a pak záleží na tom, jak kdo to dokáže zvládnout, někdo (muž) chce prostě nafukovat jiné bubliny, jiný( obvykle žena) nevěří na fyziku a to zákonitě musí vést k jistému nedorozumění. Ale samozřejmě všechno může být i jinak a určitě líp, mrkněte se na Hořký měsíc a povšimněte si harmonického vztahu Nigela a Fiony Dobsonových ( poznámka na okraj - Polanski na konci kecá, děcka to nevyřeší, jen utáhnou uzel:) (14.08.2012)

Výborná psychárna od skvělého režiséra Romana Polanského. Erotickým napětím prostoupený příběh nenechá diváka ani na okamžik vydechnout. Peter Coyote a Emmanuelle Seigner jsou oba úžasní pokušitelé. Hugh Grant a Kristin Scott Thomas působí zpočátku ve svých rolích až kouzelně naivně, ale pak, pod vlivem toho, co vyslechli, začnou také pomalu prodělávat proměnu. Umístění příběhu na omezený prostor zaoceánské lodi bylo také mistrným kouskem. (23.07.2002)

Polanski je jeden z mála režisérov, ktorý dokáže ísť psychologicky postave až na kosť. Vlastne ma teraz napadá už iba Kubrick. Truľko Grant je tu za úplne iného truľka ako v jeho neskoršej kariére, Thomaskinej "krása je rafinovaná", Seignerovej krása je proste faktom v akomkoľvek zmysle a Coyote sa tu objavil v svojej životnej úlohe. Žiadne hranie sa na romantiku, večnú lásku a ideálne manželstvo, takýto sme a Polanski nám to s potešením jeho vlastným ukazuje. (25.06.2012)

Pěkně syrový film, kterého od 4 hvězdiček dělil jen krok, a přesto celkem významný krok. Abych se k tomuhle filmu někdy v budoucnu vrátil, mu chybí příslovečné chycení diváka pod krkem. Musím vyzdvihnout bezchybné prokreslení postav a všichni herci jsou bez rozdílu vynikající, tragický konec je také velkým pozitivem, ale Polanski se až moc často utápí v dialozích a má to příliš zdlouhavou stopáž, která zůstává nenaplněna a výslednému dojmu ublížila. Druhá polovina snímku je ale daleko lepší. (11.02.2009)